Asijský Hitler? Krutý diktátor Pol Pot vyhlásil rok nula, zrušil čas a nechával lidi ušlapávat slony

Pol Pot, se narodil 19. května 1925 ve vesnici Preksbauv v severovýchodní provincii Kompongthom jako osmý z devíti dětí. Jeho otec byl bohatý venkovský sedlák. V roce 1934 byl Pol Pot poslán do Phnompenhu na tradiční roční pobyt v buddhistickém klášteře, v letech 1935–1943 chodil na francouzskou školu École Miche vedenou katolickými misionáři v Phnompenhu, v letech 1943–1947 nižší střední školu Collége Preah Sihanouk v Kompongchamu, v letech 1947–1948 na Lycée Sisowath v Phnompenhu (zde propadl) a v letech 1948–1949 na Technickou školu v Phnompenhu. Zde složil závěrečné zkoušky a obdržel stipendium, aby mohl ve studiu pokračovat ve Francii. Tam se z něj stal komunista. 

V Paříži pobýval v letech 1949–1952 studium ale nedokončil, ztratil stipendium a musel se vrátit do Kambodže. Mnohem více než studium ho v Paříži zaujala politika. Zprvu byl Pol Pot pouze vlastencem, který hledal cesty, jak svou zemi zbavit francouzských kolonialistů, záhy se však přidal ke komunistům. Stal se členem Marxistického kroužku, který v Paříži založili kambodžští studenti pod vedením Ieng Saryho, a pravděpodobně byl i členem Francouzské komunistické strany.

Toto přesvědčení pak předvedl v praxi v rodné Kambodži, kde se jako šéf maoistické Rudých Khmerů stal tvůrcem ultralevicového genocidní režimu. Během jeho vlády byly zabity více než 2 miliony Kambodžanů. Pol Pot se řadí vedle Mao Ce-tunga, Josefa Stalina a Adolfa Hitlera k nejkrutějším diktátorům 20. století

Po návratu do Kambodže v lednu 1953 se Pol Pot zapojil do protifrancouzského ozbrojeného partyzánského odboje a po vyhlášení nezávislosti v listopadu 1953 se devět let živil jako učitel dějepisu a francouzské literatury na soukromé škole v Phnompenhu; studenti na něj vzpomínali jako na dobrého a vlídného učitele.

V roce 1960 byla založena Komunistická strana Kampučie (KSK). Pro kambodžské komunisty se začalo používat označení Rudí Khmerové.  O tři roky později se Pol Pot stal generálním tajemníkem, kterým byl až do roku 1981. V straně, původně věrně sledující linii Ho Či minových komunistů ve Vietnamu, postupně sílily nacionalistické tendence, které byly Pol Potovi blízké.

Partyzánská válka

V roce 1963 začal Pol Pot z džungle partyzánskou válku Rudých Khmerů proti vládě krále Norodoma Sihanouka a v boji pokračoval i po jejím svržení v roce 1970. Roky strávené v ilegalitě přitom zformovaly v Pol Potovi jeho nejcharakterističtější vlastnosti: tajnůstkářství a paranoiu. Posedlost utajovat všechno a všem ho neopustila až do smrti.

K vítězství dovedl Rudé Khmery v dubnu 1975, kdy ve spolupráci s monarchisty dobyl Phnompenh a Sihanukova pokořitele, proamerického maršála Lon Nola, donutil k emigraci. Mnoho obyvatel vítalo ukončení krvavých bojů a doufalo, že dojde k jakémusi národnímu usmíření. Nastal opak - spirála násilí v Kambodži vystoupila do nebývalých výšin. Pro Pol Pota nastal čas k uskutečnění „jedinečného experimentu v dějinách lidstva".

V dubnu 1976 se oficiálně stal předsedou vlády Demokratické Kambodže a budoval kolem sebe mýtus velkého bojovníka. Prakticky se však neobjevoval na veřejnosti a pobýval se většinou v džungli na neznámých místech.

Pol Pot se zbavoval lidí na "vražedných polích"

„Bratr číslo jedna", jak se nechal nazývat, vyhlásil „rok nula", zrušil čas i peníze, začal represe proti inteligenci. Zlikvidoval školství, nechal vraždit učitele i lékaře, buddhistické mnichy i umělců. Obyvatelstvo z města vyhnal na venkov a soustředil ho do zemědělských komun a jakýkoliv odpor trestal smrtí. Rodiny byly rozděleny, ženy a muži žili v oddělených kolektivech. Protivníci režimu končili na tzv. vražedných polích; většina z nich byla popravena, jiní zemřeli v důsledku hladomoru či nemocí. Podle odhadů byl během necelých čtyř let zavražděn každý osmý Kambodžan.

V letech 1976–1978 byly v KSK provedeny krvavé čistky. Jejich symbolem se stalo vězení a mučírna Tuol Sleng v Phnompenhu (dnes je tam muzeum genocidy). Čistky zlikvidovaly stranickou hierarchii ve velké části země. Čistka v roce 1978, při níž vypuklo na východě země povstání, stála život 100 000–250 000 lidí. Perzekuce se vyznačovala nesmírnou brutalitou. Metody poprav byly barbarské. Lidé byli odvedeni na tzv. vražedná pole a tam zastřeleni, stínáni mačetami, ušlapáni slony, ubiti kyji a motykami nebo umučeni k smrti. Těla obětí, často ještě jevící známky života, byla házena do hromadných hrobů.

Od roku 1975 docházelo k pohraničním potyčkám s Vietnamem, vztahy mezi oběma zeměmi se neustále zhoršovaly. Když roku 1978 Rudí Khmerové vyvraždili obyvatele pohraniční vietnamské obce Ba Chúc, Vietnam se rozhodl zaútočit. Na přelomu let 1978 a 1979Vietnamci vpadli do Kambodže a režim Rudých Khmerů svrhli. Khmerové i Pol Pot byli zahnáni do džungle na thajských hranicích a lidový revoluční tribunál v srpnu 1979 odsoudil Pol Pota v nepřítomnosti k trestu smrti.

Rudé Khmery se však úplně potřít nepodařilo, přešli totiž k partyzánské válce. Slábnoucí Pol Pot se sice ještě v roce 1980 stal vrchním velitelem ozbrojených sil „Demokratické Kambodže", po pěti letech však funkci předal svému soudruhu ve zbrani Son Šenovi a v roce 1989 oznámil, že se navždy vzdává politické a vojenské činnosti. Pobýval na utajovaných místech buď v Thajsku nebo v kambodžském pohraničí, jeho nejvěrnějším zprostředkovatelem býval Khieu Samphan.

Rudí Khmerové ho odsoudili za zradu země 

Nemocného Pol Pota pak silně poznamenal rozpad Rudých Khmerů v letech 1996-1997, kdy část členů dala přednost spolupráci s monarchistickými křídlem vlády. V červnu 1997 uprchl s rodinou a několika stoupenci ze základny Anlong Veng a vydal se džunglí k hranici s Thajskem. Byl však chycen a stal se zajatcem svých bývalých spolubojovníků. Potom ho Rudí Khmerové odsoudili za „zradu země" k „doživotnímu vězení". V říjnu 1997 uveřejnil Far Eastern Economic Review poslední interview s Pol Potem, v němž opět prohlásil, že se necítí vinen.

Pol Pot, který trpěl dlouhá léta malárií a vysokým krevním tlakem, byl dvakrát ženatý: s Khieu Ponnary a s Meas, s níž měl dceru Sithu. Zemřel na selhání srdce v horách nedaleko základny Anlong Veng, jeho pozůstatky byly spáleny jen několik set metrů od thajské hranice. Pol Potův bývalý druh Ta Mok řekl reportérovi Rádia Svobodná Asie: „Pol Pot zemřel jako zralá papája. Nikdo ho nezabil, nikdo ho neotrávil. Už není. Nemá žádnou moc, nemá žádná práva, není více než kravské lejno.“

Bilance Pol Potových obětí z let 1975–1979 kolísá mezi 250 000–3 000 000; Kambodža měla celkem 7 000 000 obyvatel. Jen menšina obětí byla zavražděna či umučena v důsledku genocidy, většina zemřela hladem, nemocemi a vyčerpáním. Třetina až polovina veškerého obyvatelstva Kambodže za vlády Rudých Khmerů onemocněla nebo hladověla, případně obojí.