Středověký Sheldon? Intelekt Alfonse X. dodnes udivuje, řešil i šachy pro 4 hráče

Jak už to tak ve středověku bývá, o Alfonsově dětství toho víme opravdu málo. Narodil se jako nejstarší syn kastilského krále Ferdinanda III. a Alžběty Švábské a vychovávaný byl patrně na dvoře v Toledě. První spolehlivější zprávy o Alfonsovi se týkají až jeho účasti na vojenských tažení jeho otce, kterých se Alfonso účastnil od svých 16 let.

V roce 1252 nastoupil po smrti otce na Kastilský trůn a shodou okolností se stal také dědicem Leonského království. Hned po nástupu k vládě vedl úspěšné tažení proti Portugalsku při kterém obsadil oblast Algarve a uzavřel spojenectví s Anglií. Díky původu své matky z rodu štaufských císařů získal také dědický nárok na trůn Svaté Říše Římské, kterého také roku 1256 využil při kurfiřtské volbě panovníka.

Jenomže se tak zapletl do složité a finančně nákladné říšské politiky, které příliš dobře nerozuměl, a tak byl nakonec v Cáchách korunován jeho protikrál Richard Cornwallský. Náročným angažmá přivedl Kastilii do finanční tísně, kterou chtěl řešit znehodnocením měny, čímž úplně pohřbil nevelký obchod a poštval proti sobě jak města, tak i šlechtu. Situace vedla až k povstání proti jeho vládě, které usmířil až jeho nejstarší sny roku 1276. Svého nároku na císařský trůn se nakonec vzdal na naléhání papeže Řehoře X.

Manželské eskapády filosofa na trůně

Podobně divoký jako jeho vláda byl i jeho manželský život. Otec ho chtěl oženit s dcerou navarského krále, z tohot sňatku ale nakonec sešlo. Alfonso ale nezahálel a našel si útěchu u Mayor Guillén de Guzmán, se kterou měl dokonce i dceru Beatrice. Poté se spolu i oženili, ale nakonec byla svatba z politických důvodů anulována a dcera prohlášena za nelegitimní. Jeho další ženou se stala Violante z Aragonu, kterou si vzal roku 1249 – tehdy ji bylo deset let. Vzhledem k jejímu mladému věku nebylo poměrně dlouho jasné, jestli bude vůbec schopná porodit dědice, přestože nakonec porodila celkem 11 dětí. To Alfonsovi nebránilo pořídit si ještě několik dalších milenek (jednou z nich byla i jeho teta) a nelegitimních dětí. Ke konci života mu ale rodinné záležitosti přinesly více strasti než radosti.

Když v bitvě u Ecije roku 1275 proti emírům z Granady a Maroka zemřel jeho nejstarší syn Ferdinand, vypukl spor o nástupnictví, který poznamenal polední léta jeho vlády. Sám Alfons si zvolil jako svého následovníka svého vnuka po Ferdinandovi, to se ale nelíbilo Sanchovi, druhému nejstaršímu synu Alfonsa. V jeho prospěch mluvil nejen starý kastilský zvyk mužského seniorátu, ale zejména podpora značné části šlechty, která neměla Alfonsa příliš v oblibě. Nakonec byl donucen uznat Sancha jako svého následovníka. Na smrtelné posteli, ale změnil názor a v závěti Sanchu z následnictví vyloučil, což nevyhnutelně vedlo k další občanské válce.

Odkaz učeného krále

Přestože Alfonso velmi dbal na rytířskou kulturu a zbožnost chtěl uspořádat křížovou výpravu proti muslimům, velmi dobře uvědomoval význam klasické pohanské, židovské a arabské učenosti, která značně překonávala tu křesťanskou. Proto na svém dvoře podporoval učence všech vyznání. Zejména podporoval překlady arabských vědeckých děl, ovšem nejenom do latiny, jazyka učenců, ale i do kastilštiny.  

Alfonso proslul zejména svým zájmem o astrologii (proto také dostal přezdívku El Astrológo) a asi nejvýznamnější dílem jsou tzv. Alfonsovy astronomické tabulky, které se používaly ještě v době Mikuláše Koperníka. Zajímala ho také historie, nechal sestavit kompilaci křesťanských i muslimských kronik a byl i literárně činný – slavná je dochovaná sbírka Mariánských písní Cantigas de Santa Maria. Přitom ale nezapomínal ani na zábavu, jeho velkou slabostí byly šachy, ve středověku považované za hru králů.

Alfonsova vzdělanost šla velmi dobře vidět i v jeho zájmu o jednotnou legislativu na všech jím ovládaných územích (Kastilii, Leonu a Galicii), ale podobně jako tomu bylo v případě zákoníků Karla IV., šlechtě se příliš nelíbil, a tak byl zákoník prosazen až jeho pravnukem. Přesto ale patří zákoník Siete Partidas k největším právním dílům středověku a na americkém jihozápadě tvoří dodnes základ zdejšího právního systému.