Země čelí hromadnému vymírání. Kolik druhů nemá šanci přežít?

Hromadné vymírání (někdy také masové vymírání) je událost, během které dočasně rapidně klesá diversita životních forem na Zemi. Jinými slovy, rychlost vymírání jednotlivých druhů v daném období převýší rychlost vzniku nových druhů. V průběhu dějin naší planety se jich odehrálo několik a v současnosti jich je již známo asi 20.

Vědci Jack Sepkoski a David M. Raup v roce 1982 vytvořili seznam pěti největších vymírání v průběhu dějin Země, který bývá označován jako „velká pětka vymírání“. K tomu poslednímu došlo v době před asi 65,5 miliony let. Podle některých vědců se teď blíží šestá taková událost.

Děsivé je to zejména proto, že k tomuto posunu přispívají lidé. To však není úplný obraz „biologického zničení“, které lidé páchají na přirozeném světě, uvádí studie zveřejněné pondělí v magazínu Proceedings of the National Academy of Sciences. Gerardo Ceballos, profesor ekologie na Universidad Nacional Autónoma de México a jeho kolegové, včetně známého biologa Paula Ehrlicha ze Stanford University, uvádějí zarážející nové důkazy, že druhy, které jsme považovali za běžné, také mají problémy.

„V sázce je doslova stav lidstva,“ řekl CNN Ceballos. On a jeho kolegové totiž zjistili, že téměř jedna třetina z 27.600 pozemních savců, ptáků, obojživelníků a plazů ubývá – a to jak z hlediska jejich počtu, tak i územního rozsahu. Výzkumníci mluví o „mimořádně vysoké míře populačního úpadku.“

Vědci se také zaměřili na již dříve hojně zkoumané skupiny 177 druhů savců a zjistili, že všechny mezi roky 1900 a 2015 ztratily alespoň 30% svého území; více než 40% z těchto druhů „zažilo závažný populační pokles,“ což znamená, že ztratily alespoň 80% svého geografického rozsahu.

Krize spojená s vymíráním se tedy netýká jen těch druhů, u kterých se dlouhodobě uvádí, že jsou na pokraji vymření. Problémy u těch, jejichž populace a rozsah se zmenšuje, pomáhají ukázat, že „šesté hromadné vymírání“ je vážnější, než se dříve myslelo, uvádí autoři. Dodávají, že hlavní zánik pokračuje.

Anthony Barnosky, biolog ze Stanford University, který se na výzkumu nepodílel, uvádí, že tato studie je nejkomplexnější studií, která byla k dnešnímu dni provedena. Její hodnota podle něj spočívá v tom, že zviditelňuje fenomén, který je pro vědce a veřejnost běžně neviditelný – tedy že i populace běžných živočišných druhů se hroutí.

Poukazuje na to, že není nikdo, kdo by neustále kontroloval počty jednotlivých zvířat. „Ale když si uvědomíte, že jsme v posledních 40 letech vyhladili 50% volně žijících živočichů na Zemi, není matematicky příliš složité přijít na to, že pokud v tom budeme pokračovat a vyhlazovat je o polovinu každých 40 let, brzy nic nezbude,“ varuje.

Stuart Pimm, ekolog z Duke University v Severní Karolíně, shrnul současný problém takto: „Když se dívám do lesů, které vidím z okna, vím, že se tam už volně nepohybují vlci nebo pumy nebo medvědi. Z mnoha oblastí jsme odstranili celou řadu druhů. Takže už nemáme funkční sadu druhů napříč velkou částí planety.“ Poukazuje na to, že studie by mohla ukázat, ve kterých oblastech planety je třeba začít jednat. Otázkou ale podle něj je, co s tím lidé vlastně budou dělat.

Vědci, kteří se zabývají krizí v přírodě, se často zaměřují na druhy, kterým v krátkodobém horizontu hrozí vymření. Tyto rostliny a zvířata jsou často méně známá, protože se objevují jen v jedné oblasti – v jednom lese nebo na konkrétním ostrově.

Pak jsou ale také zvířata, která jsou notoricky známá a kterým vymření ještě nehrozí, ale přesto se jejich počet drasticky snižuje. Jde například o slona afrického. „Na jedné straně, můžete říci: Dobrá, máme v Africe ještě asi 400.000 slonů. Zdá se to jako opravdu velké číslo,“ vysvětluje Barnosky. „Ale když se vrátíte o krok zpět, zjistíte, že je to jen asi polovina toho, jak velká byla jejich populace na počátku minulého minulého století, kdy byl slonů asi milion.“ Když se tedy podíváme, kolik jich ubylo v posledních 10 letech, ukazuje se, že tímto tempem za 20 let nebudou v Africe žádní divocí sloni.

Podle studie jsou dalšími typickými příklady vlaštovka obecná nebo jaguár – v celkových počtech jich není až tak málo, ale v některých oblastech byl zaznamenán jejich znepokojující úbytek. Takové úbytky populace samozřejmě mohou vést k nevyhnutelnému vymírání. A v současné době podle vědců některé druhy vymírají zhruba 100 krát více, než je možné považovat za normální.

Mezi vědci se vede debata o tom, zda již šesté masové vymírání začalo, nebo zda se teprve blíží. Jen málokdo z nich však pochybuje o tom, že bezprecedentní hnací silou této ekologické krize jsou lidé, uvádí CNN. Příčiny jsou dobře známy – ke změnám klimatu přispívá spalování fosilních paliv i kácení lesů kvůli půdě. Dostali jsme se do bodu, kdy 37 procent zemského povrchu podle Světové banky tvoří zemědělská půda nebo pastviny. S tím, jak roste lidská populace roste také potřeba pěstovat více plodin.

K tomu je třeba připočítat pytláky, kteří dramaticky ovlivňují populaci slonů, nosorožců, žiraf o dalších tvorů, jejichž části těl se pak prodávají na černém trhu. To vše přispívá k rychlému poklesu počtu volně žijících tvorů, a to jak na souši tak i na moři. Tato studie zdůrazňuje naléhavost krize - a potřebu změny. „Dobrou zprávou je, že ještě máme čas,“ uvádí. „Tyto výsledky ukazují, že je čas jednat. Okno příležitosti je malé, ale stále ještě můžeme udělat něco pro záchranu druhů a populací. V opačném případě bude biologické ničení pokračovat,“ dodává materiál.