Tajemství posledních slov. Co říkají lidé před svou smrtí?

Podle magazínu The Atlantic jednu z prvních studií zabývajících se tímto tématem provedl antropolog Arthur MacDonald. Podle jeho zjištění jsou poslední slova umírajících odlišná podle jejich profese. Zatímco u vojáků či policistů byla velice direktivní, v podstatě příkazy, u filozofů a matematiků převažovali otázky po smyslu života.

Maureen Keeleyová, odbornice na komunikaci z Texas State Univerzity, tvrdí, že poslední slova bývají velmi ovlivněna tím, co danému umírajícímu říká jemu blízká osoba. Např. nedávno hojně citovaná poslední slova bývalého prezidenta George W. Bushe st. jeho synovi – „Taktéž tě mám rád,“ – byla nepochybně reakcí na podobné vyjádření Georgie W. Buse mladšího, který zřejmě jako první řekl: „Mám tě rád“.

Umírající se při pronášení posledních slov potýkají s vlastní slabostí, suchem v ústech a celkovou omezenou schopností tvořit smysluplné věty. Často se nachází v deliriu a bývají zmateni, což vede k tomu, že jejich konverzace nedává zcela smyslu. Např. umírající otec výzkumnice Lisy Smarttové trval na tom, že musí jít dolů, ačkoliv pod ním nic nebylo.

Smarttovou při zkoumání posledních slov umírajících zarazilo, jak často tvoří jistý příběh. Např. jeden muž nejprve mluvil o vlaku na nádraží, pak o opravené železnici a poté o tom, jak vlak jel na sever. Co se zprvu zdálo jako nesouvislé blábolení tedy začalo mít jistou strukturu.

Obecně se mezi umíráními objevují často metafory cesty. Podle odborníků jim to má pomoci vypořádat se s jejich smrtí a tutéž funkci mají i pro jejich příbuzné sledující jejich zápas. Tyto metafory též umožňují jejich zmatené mysli se koncentrovat.

Podle lékařů a sester jsou mnohá poslední slova dosti banální. Např. často sprostě klejí nebo se dovolávají rodinných příslušníků. Podle jedné setry mluví všichni umírající v podstatě stejně- volají svoji matku.

Podle magazínu The Atlantic jednu z prvních studií zabývajících se tímto tématem provedl antropolog Arthur MacDonald. Podle jeho zjištění jsou poslední slova umírajících odlišná podle jejich profese. Zatímco u vojáků či policistů byla velice direktivní, v podstatě příkazy, u filozofů a matematiků převažovali otázky po smyslu života.

Maureen Keeleyová, odbornice na komunikaci z Texas State Univerzity, tvrdí, že poslední slova bývají velmi ovlivněna tím, co danému umírajícímu říká jemu blízká osoba. Např. nedávno hojně citovaná poslední slova bývalého prezidenta George W. Bushe st. jeho synovi – „Taktéž tě mám rád,“ – byla nepochybně reakcí na podobné vyjádření Georgie W. Buse mladšího, který zřejmě jako první řekl: „Mám tě rád“.

Umírající se při pronášení posledních slov potýkají s vlastní slabostí, suchem v ústech a celkovou omezenou schopností tvořit smysluplné věty. Často se nachází v deliriu a bývají zmateni, což vede k tomu, že jejich konverzace nedává zcela smyslu. Např. umírající otec výzkumnice Lisy Smarttové trval na tom, že musí jít dolů, ačkoliv pod ním nic nebylo.

Smarttovou při zkoumání posledních slov umírajících zarazilo, jak často tvoří jistý příběh. Např. jeden muž nejprve mluvil o vlaku na nádraží, pak o opravené železnici a poté o tom, jak vlak jel na sever. Co se zprvu zdálo jako nesouvislé blábolení tedy začalo mít jistou strukturu.

Obecně se mezi umíráními objevují často metafory cesty. Podle odborníků jim to má pomoci vypořádat se s jejich smrtí a tutéž funkci mají i pro jejich příbuzné sledující jejich zápas. Tyto metafory též umožňují jejich zmatené mysli se koncentrovat.

Podle lékařů a sester jsou mnohá poslední slova dosti banální. Např. často sprostě klejí nebo se dovolávají rodinných příslušníků. Podle jedné setry mluví všichni umírající v podstatě stejně- volají svoji matku.