Opatření nestačí, zavírat hranice nelze. Je vůbec možné dostat covid pod kontrolu?

Podle řady vědců jsou k omezení šíření koronaviru SARS-CoV-2 zapotřebí přísná kontrolní opatření, které zahrnují efektivní sledování kontaktů a trasování nakažených, masivní testování a izolaci pozitivních případů. Účinnou prevencí je následně hygiena, sociální distanc a nošení ochrany dýchacích cest a sliznice.

Dosáhnout těchto opatření lze mnoha způsoby. Ale například uzavírání hranic, k němuž docházelo na jaře, už v případě mnoha států nyní nepřichází v úvahu. Na druhou stranu samotná opatření k odstranění viru podle imunologa nestačí.

Vědec se proto obává, že dostat nákazu "na nulu" není v současnosti možné a otázkou je, jaká bude situace v budoucnu. Nejúčinnější způsob obrany proti covidu-19 vidí v obranném mechanismu těla, tedy v imunitním systému.

Doposud totiž existuje jen velmi málo případů reinfekce již vyléčených osob a zatím převládá teorie, že pokud se člověk nemocí jednou nakazí, jeho organismus si vytvoří imunitní odpověď, která zabrání opakované nákaze. Je otázkou, jak dlouho tato imunitní reakce funguje, zatím ale vědci nemají potřebná data, se kterými by mohli pracovat.

Vědci se proto domnívají, že řešením pandemie by mohla být dostatečně velká imunita vybudovaná napříč celou populací. Té ale lze dosáhnout pouze dvěma způsoby. Vakcínou nebo takzvaným promořením.

Druhé možnosti se ale lékaři z dobrého důvodu brání. Při promořování totiž může dojít k velkému množství obětí, a pokud by se k němu přistoupilo, musí se odehrát bez starších osob a lidí s vážnými zdravotními problémy. Existuje sice 60 až 70 procentní pravděpodobnost, že mnoho lidí by imunitu vůči viru získalo, při nesprávném zvládnutí ale i riziko vysokého počtu úmrtí.

Toho se obává i Mills, který sice podotýká, že dopad druhé vlny bude pravděpodobně menší na místech, kde bylo dříve infikováno velké množství obyvatel, hrozí ale, že by záměrném infikování obyvatelstva by došlo k nežádoucímu růstu úmrtnosti. Roli hraje i etický fakt, pro většinu populace by totiž mohl být tento způsob boje s virem nepřijatelný.

"Dosažení plošné imunity očkováním by ale teoreticky mohlo dostat čísla infikovaných na nulu. V současnosti je ve vývojovém stádiu více než 200 vakcín proti koronaviru, tyto látky se ale zaměřily na mnohem nižší cíl, a to být minimálně účinné minimálně v 50 procentech, což je hranice nezbytná pro jejich schválení americkým Úřadem pro kontrolu potravin a léčiv," vysvětluje imunolog v časopise The Conversation.

Podle experta nelze očekávat, že dojde k vytvoření vysoce účinné vakcíny hned na první pokus. Vakcíny totiž budou muset být účinné pro lidi všech věkových skupin a zejména bezpečné pro celou populaci. Bezpečnost je totiž klíčová.

Vakcínu bude navíc nutné vyrobit v dostatečném množství, v miliardách kusů, a to vyžaduje čas. Společnost AstraZeneca, která vyvíjí jednu z vakcín, má dohodu o produkci dvou miliard dávek až do konce roku 2021.

Samotný vliv očkování navíc nebude okamžitý, jak ukazuje historie. Například v případě neštovic se poslední výskyt nemoci objevil v roce 1977, tedy deset let poté, co Světová zdravotnická organizace spustila globální program eradikace. A až 200 let po vývoji první vakcíny proti neštovicím.