Podání ruky je minulostí. Neměli bychom se k němu už vracet, varují vědci

První záznamy o podání rukou pocházejí ze starověkého Řecka z 5. století před n. l. Artefakt, v Pergamonském muzeu v Berlíně, vyobrazuje vojáky, kteří si vzájemně tisknou ruku. Traduje se, že podání ruky dříve bylo gestem míru, které oběma účastníkům mělo ukázat, že protějšek nemá v ruce zbraň.

Podání rukou se v různých kulturách liší, například u východoafrického kmene Masajů patří mezi nejkratší a jde v podstatě jen o otření dlaní rukou o sebe nebo jen samotné dotknutí. V Indii se podává ruka při obchodním jednání, v ostatních případech převažuje tradiční pozdrav úcty Namaste.

Tento rituál, který nás provází již tisíce let může však s virem SARS-CoV-2 pominout. Čím tedy nahradit podání ruky, aby se dále nešířili viry a bakterie? Dnes si lidé „podávají“ loket.

„Skutečnost, že jsme si našli loket jako alternativu, ukazuje, jak důležitý je pro lidi dotek a nechtěli jsme ztratit toto fyzické spojení“, uvedla Cristine Legarová, profesorka psychologie na Texaské univerzitě v Austinu pro BBC.

Nejen, že podání ruky značí z psychologického hlediska důvěryhodnost druhé osoby, dokonce i natolik, že jsou lidé ochotní sdílet choroboplodné zárodky, ale vědecká studie zjistila, že kvalitní podání ruky aktivuje stejnou část mozku, která doplňuje dopamin v systému potěšení a „odměn“, tak jako dobré jídlo nebo sex.

Podle Anthonyho Fauciho, lékaře, který je jedním ze členů pracovní skupiny White House Coronavirus Task Force amerického ministerstva zahraničí je jasné, že nynější pandemie změní způsob, jakým dosud žijeme a předpovídá, že potřesení rukou bude minulost.

„Nemyslím si, že bychom si měli znovu podávat ruce, abych byl upřímný. Nejen, že to předchází onemocnění COVID-19, ale pravděpodobně by se dramaticky snížili případy chřipky,“ uvedl.

Podle Elke Weberové, psycholožky na Princeton University je zvyk železná košile, ale dá se změnit, pokud to má sociální, ekonomický nebo zdravotní kontext, jako například ve starověké Číně, kde byl zvyk svazovat chodidla dívkám od 5 let.

Vázané nohy se staly symbolem krásy a jakousi jistotou pro nalezení manžela. Následkem toho však, ženy mohli chodit pouze s obtížemi a při stání se museli opírat o zeď. Tento zvyk byl ukončen až na počátku 20. století.

Virus SARS-CoV-2 již zapříčinil, že lidé mají strach z doteku, aby nepřenesli nemoc na své blízké. Protože onemocnění COVID-19 se vyznačuje i bezpříznakově, jedinec může vir přenést na svého blízkého, aniž by si toho byl vědom.

Podle Arthura Markmana, psychologa z Texasu je možné, že si lidé vyvinou jinou normu, která postrádá dotek a neuvědomí si, co jim vlastně chybí. To bude mít velké důsledky na duševní pohodu. „Možná se začneme více soustředit na mytí rukou, dezinfekční prostředky a vyhýbání dotyků obličeje, než abychom jsme se vzdali doteku úplně,“ dodal Markman.