Jan Patočka

Provedli zásah, který měl zničit rodící se vzdor opozičního hnutí. Dana Němcová vzpomíná, jak akce ze strany StB, která po divoké automobilové honičce 6. ledna 1977 znemožnila přesně před 45 lety rozeslat Václavu Havlovi, Pavlu Landovskému a Ludvíku Vaculíkovi opisy signatářům Charty 77, ještě více zviditelnila občanskou iniciativu usilující o dodržování lidských práv. „Zátah na trio pošťáků nás nezlomil. Naopak se náš efekt vstupu na opoziční jeviště tím ještě zvýšil. Estébáci nám udělali velkou reklamu. O ještě větší propagaci se postaralo komunistické Rudé právo, po jeho článku Ztroskotanci a Samozvanci a také po Antichartě nás kontaktovali další lidé, kteří prohlášení podepsali. Zájem o nás stoupl,“ říká v první části exkluzivního rozhovoru pro EuroZprávy.cz Dana Němcová, významná tvář disentu a vzdoru.

Jan Patočka byl dost možná největší český filozof 20. století, ale nejvíce ho proslavil jeho postoj k Chartě 77. Patočka se významně podílel na její formulaci a přijal na sebe nebezpečnou funkci mluvčího Charty. Ačkoli se nikdy nechtěl politicky angažovat, situace došla tak daleko, že neměl příliš na výběr. Mohl se zpronevěřit svým celoživotním filozofickým ideálům nebo veřejně vystoupit. Patočka se nezalekl a následoval svým osudem do jisté míry osud svého velkého filozofického vzoru – Sokrata. Snaha naplnění ideálu jeho filozofie ho nakonec stála život. Zemřel na infarkt jenom chvíli poté, co absolvoval výslech Stb, která si se 70letým filozofem nebrala servítky.