Rozpadne se NATO? Historik varuje před tureckou hrozbou

USA dostaly košem

Turecký autoritářský vládce Recep Tayyip Erdogan má románek s ruským autoritářským vládcem Vladimirem Putinem a USA pasoval do pozice nápadníka, který dostal košem, parafrázuje historik názor Henriho Barkleyho, ředitele blízkovýchodního programu výzkumné instituce Woodrow Wilson Center. Dodává, že ani turecký sestřel ruského bombardéru v roce 2015 či nedávná vražda ruského velvyslance v Ankaře toto sbližování nezpomalily.

"Rusko a Turecko nyní úzce spolupracují, pokud jde o Sýrii, přičemž Erdogan se zřejmě vzdal naděje na svržení Bašára Asada a stále více ho znepokojují zisky, kterých dosahuje v severní Sýrii Amerikou podporovaná milice Lidové obranné jednotky (YPG)," uvádí Boot. Připomíná, že tato kurdská skupina má vazbu na Kurdskou stranu pracujících (PKK), která vede dlouhodobou válku proti turecké nadvládě.

Rusko dokonce podniká v Sýrii nálety, aby podpořilo turecké jednotky, které mají na oko bojovat s Islámským státem (IS), ale ve skutečnosti mají zastavit Kurdy od formování jejich vlastního státu v severní Sýrii, konstatuje odborník.

Spolu s posílením rusko-turecké spolupráce došlo také k zintenzivnění již tak vysoké míry antiamerických invektiv ze strany Erdogana, poukazuje Boot. Tvrdí, že prezident se svými přisluhovači, které věrně cituje vládou kontrolovaný tisk, pravidelně viní USA nejen ze zosnování neúspěšného vojenského puče během loňského léta, přičemž tomuto absurdnímu obvinění věří celých 79% Turků, ale též z podpory IS.

Turecký prezident takové obvinění zopakoval naposledy 27. prosince, kdy prohlásil, že je "velmi zřejmé", že USA podporují IS, upozorňuje historik. Doplňuje, že mluvčí amerického ministerstva zahraničí taková slova správně označil za "směšná".

Turecko se vzdaluje západním hodnotám

"Mezitím je Erdogan zaneprázdněn brakováním posledních zbytků turecké demokracie, což je urážkou společných hodnot, které Turecko údajně sdílí s dalšími členy Severoatlantické aliance," pokračuje odborník. Kritizuje, že prezident plní věznice tisícovkami akademiků, novinářů, vojenských důstojníků, soudců a další prominentních občanů, kteří jsou na základě pochybných důkazů obviňováni z toho, že jsou nástroji Fetulláha Gülena, exilového islámského duchovního, který se pro Erdogana stal tím, co Trockij pro Stalina - pohodlným obětním beránkem.       

Zprávy jsou plné orwellovských zkoušek, které zažívají turečtí političtí vězni, kteří se snaží zjistit, proč byli zatčeni a jak se mohou dostat na svobodu, pokračuje odborník. Odkazuje na nedávný, obzvláště pobuřující a působivý článek v listu Wall Street Journal líčící zatčení a věznění známého tureckého soudce. Erdoganův režim si příznačně dokonce dovolil uvěznit na dva a půl dne reportéra uvedeného deníku, Diona Nissenbauma, přičemž mu neumožnil kontaktovat manželku či kolegy, uvádí Boot. Považuje to za známku toho, jak málo se Erdogan bojí hněvu Washingtonu.     

Prezident Barack Obama, kterému šlo více o spolupráci Turecka v boji s IS než o postup v otázce lidských práv, nechával Erdoganovi stále větší prostor pro posilování neliberální vlády, soudí expert. Očekává, že prezident Trump bude zřejmě v tomto trendu pokračovat a případně ho ještě zintenzivní, přičemž může dokonce vydat v Pensylvánii žijícího Gülena k zinscenovanému procesu v Turecku, jak naznačil Trumpův poradce pro národní bezpečnost Mike Flynn.

Trump může stejně tak posílit spolupráci s Ruskem v Sýrii, což by mohlo naladit USA a Turecko na podobnou vlnu, ačkoliv Moskva ani Ankara velký zájem na boji s IS nevykazují, soudí Boot. Pokládá však otázku, zda nový prezident bude ochoten zastavit podporu Lidovým obranným jednotkám, jedné z mála milic v Sýrii, kterou nelze vinit z ovlivnění radikální islamistickou ideologií.      

"USA a zbytek NATO si zajisté nemohou jednoduše dovolit odepsat Turecko, které je důležitým hráčem na Blízkém východě s významnou vojenskou silou a politickým vlivem,"  deklaruje odborník. Závěrem dodává, že bude také těžší než dříve tvrdit, že země sdílí stejné zájmy, hodnoty či pohled se zbytkem aliance, což zase může přinést další důležitou otázku ohledně budoucnosti celého paktu.