WHO podcenila virus eboly, nová prognóza děsí

V článku, který zveřejnila odborná revue New England Journal of Medicine, nyní experti WHO a Královské univerzity tvrdí, že počet případů nákazy nadále poroste exponenciálně, pokud pacienti nebudou umístěni do izolace a nebude se pátrat po lidech, se kterými nakažení přišli do styku, citovala ze studie agentura Reuters.

Nejnovější studie zachycuje odhady na základě údajů ze třetí vlny šíření viru v Guineji, Sieře Leone a epidemií nejvíce zasažené Libérii. Virus se rozšířil i do Nigérie a do Senegalu. Mezi nakaženými je i přes 300 lékařů a dalších zdravotnických pomocníků, nejméně 151 z nich nákaze podlehlo.

Pokud se neudělá nic proti jejímu šíření, hrozí prý, že nákaza by v oblasti mohla přetrvávat i několik let, domnívá se WHO.

OSN dnes oznámila, že v rámci chystané mise, na níž má spolupracovat s WHO, pošle do konce září předsunutý tým, který má vybudovat předmostí pro masívnější pomoc zasaženým oblastem. Akci chce financovat pomocí zvláštního fondu, do kterého mají přispívat státy, mezivládní a nevládní organizace, firmy i jednotlivci. Úřad OSN pro koordinaci humanitární pomoci (OCHA) odhadl výši potřebných prostředků na jednu miliardu dolarů.

Za prioritu označila OSN potřebu zajištění dopravních prostředků, především vrtulníků, mimo jiné k rychlému přesunu mezinárodního zdravotnického personálu. Zapotřebí je mobilních laboratoří a vybudování center pro péči o nakažené osoby.

Psali jsme: Masakr kvůli ebole: Rozzuření vesničané podřezali úředníky, těla hodili do latríny  

V současné době neexistuje proti ebole žádná oficiálně schválená vakcína, byť se lék vyvíjí. Účinnost všech známých virostatik je prakticky nulová nebo velmi slabá. Jádro léčby spočívá pouze v intenzivní péči a podpůrné terapii. Kvůli dehydrataci potřebují nemocní nitrožilní dodávky tekutin a vitamínů.

Pokud pacient přežije, rekonvalescence bývá velmi zdlouhavá a komplikovaná. Postižení orgánů v průběhu nemoci zanechává trvalé následky. Po prodělání Eboly jsou známé případy ohluchnutí, oslepnutí, poruchy hybnosti, záněty kostní dřeně nebo míchy, záněty očních struktur, osrdečníku, varlat, příušnice a slinivky břišní.

Jestli pacient přežije, závisí na jeho tělesné kondici a na typu viru. Smrt nebo postupné uzdravování přichází většinou 6. – 10. den nemoci.

Pro ošetřující personál musí být zavedena přísná bezpečnostní pravidla. Zvláštní důraz se klade na zajištění vysoce nebezpečných procedur, jako je manipulace s krví a exkrementy nemocných, zavádění nitrožilních dávek, odběry krve apod. Ochranné prvky (rukavice, masky apod.) se nesmí použít opakovaně, dokud nedojde k jejich sterilizaci. Mrtví musí být okamžitě pohřbeni či spáleni.