Míří do Evropy další davy uprchlíků? Vyvstal závažný problém

Mesgenovi se podařilo bezpečně přejít přes Súdán skrz Sinajskou poušť - kde mnoho Eritrejců bylo zajato a mučeno - a vstoupil do Izraele v roce 2008. Izraelská vláda však je velmi nepřátelská vůči eritrejským státním příslušníků. Status uprchlíka je přiznán méně než jednomu procentu příchozích. Izrael nedeportuje Eritrejce zpět do jejich nebezpečné domoviny, protože to by bylo porušením Úmluvy o uprchlících OSN. Namísto toho Eritrejci získávají krátkodobá víza, která musí být obnovovány. Nemají právo na práci ani na sociální zabezpečení.

Mesgen žil v tomto právního limbu po dobu sedmi let. Přežíval jen díky tomu, že pracoval nelegálně v restauracích a sdílel malý jeruzalémský byt s dalšími Eritrejci.  V roce 2015 mu izraelské úřady nařídily, aby se přesunul do Holotu, detenčního zařízení pro nelegální imigranty, které dokáže pojmout až 3000 lidí, které nemají žádné vyhlídky na práci nebo volný pohyb. Jedinou další možností, kterou měl, bylo se navrátit dobrovolně do své domoviny nebo jít do jiné africké země. „Řekl jsem jim, že nemůžu jít zpět do své země, ale že se vrátím do Afriky," říká Mesgen.

V červenci 2015 jej izraelský migrační úředník doprovodil na Ben-Guriono mezinárodní letiště, dal mu jednosměrný lístek do  Rwandy spolu s dokumenty pro rwandské imigrační úředníky a 3500$ v hotovosti, což je odměna pro ty, kdo opustí Izrael dobrovolně. Tato iniciativa byla spuštěna izraelským imigračním úřadem v roce 2013 s cílem přesvědčit žadatele o azyl, aby opustili zemi. Mesgen je jedním z více 14000 žadatelů o azyl, převážně z Eritreje a Súdánu, kteří odešli z Izraele prostřednictvím programu dobrovolného odchodu v průběhu posledních tří let. Tedy, shrnuje al-Džazíra, Izrael jako signatář Úmluvy o uprchlících OSN, posílá lidi, kteří potřebují ochranu, do zemí, kde jim není poskytnuta a nutí je jít skrze nebezpečné pašerácké cesty.

Mesgenův příběh je toho svědectvím. Izraelský imigrační úřad mu slíbil ubytování a práci v zemi, kam dobrovolně odešel. Když však Mesgen dorazil do Rwandy, bylo mu řečeno „Johnem z imigračního“, že jej jako jiné jeho eritrejské soukmenovce za 250$ propašuje do Ugandy. Ve své zprávě Deportováni do neznáma, Hotline for Refugees and Migrants – nezisková organizace z Tel Avivu- dokumentuje, že to je běžná praktika v Rwandě. Eritrejcům je odepřen pobyt, jsou zajati ve vile v Kigali, a nakonec pašováni do Ugandy.

Mesgan se před Ugandu dostal do Súdánu, kde byl chycen a uvězněn po dobu dvou měsíců. Úřady mu sdělily, že nemá žádný pas, takže by mohl být zločinec. „Je to pro nás nebezpečné. Nemůžeme vás pustili z vězení." Mesgen se pomocí úplatku nakonec dostal z vězení a pokračoval v nebezpečné a drahé cestě před Súdán do Libye, kde se v Benghází nalodil na 10 metrů dlouhou rybářskou loď, která ho měla vzít do Itálie. Loď se ztratila na moři po dobu 48hodin a byla nakonec zachráněna italskou námořní službou. Mesgenovi se podařilo dosáhnout Německu v září 2015. Za cestu zaplatil 10 000 $.

Nejasnosti okolo izraelského přesidlovacího programu

Legálnost izraelského programu dobrovolného odchodu byl řešena v roce 2014 izraelským soudem. Stát oznámil, že má dvě tajné dohody s dvěma neidentifikovanými zeměmi. Izraelský premiér Benjamin Nethanyau poslal soudu dopis, ve kterém píše, že odhalení totožnosti obou zemí by mohlo „poškodit zahraniční vztahy Izraele." Izraelský imigrační úřad na dotaz Al-Džazíry též odpověděl záporně s tím, že dohody jsou důvěrné. Izraelský soud nakonec legitimizoval program dobrovolného odchodu.

Zástukyně Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) v Izraeli, Walpurga Englbrechtová, řekl Al-Džazíře, že jsou velice znepokojeni celou situací, protože nemají informace o tom, že by uprchlíci měli potřebná opatření na svou ochranu. Izrael by měl poskytnout ujištění, že žadatelům o azyl, kteří opouští dobrovolně Izrael, je skutečně poskytnuta odpovídající dokumentace, povolení k pobytu a právo pracovat. UNHCR není proti dobrovolnému opuštění země, ale proti problematičnosti postupu, který se jeví tak, že není o sdílení odpovědnosti, ale o přesouvání zátěže.

Program dobrovolných odchodů mají i další země – Austrálie i EU. Je to právě nejasnost izraelských dohod s Rwandou a Ugandou, která alarmuje pozorovatele, říká Reuven Ziegler, asistent výzkumu Centra uprchlických studií na Oxfordské univerzitě. Podle Zieglera mají žadatelé o azyl „velmi nejisté postavení, pokud vůbec" ve Rwandě a Ugandě – nejsou připuštěni k určení statusu uprchlíka (Refugee Status Determination) a musí pokračovat v cestě a žádat o ochranu jinde.

V Izraeli je momentálně 29 367 Eritrejců, podle posledních údajů zveřejněných izraelským imigračním úřadem. Podle izraelského deníku Haaretz bylo minulý prosinec 1860 Eritrejců a Súdánců v detenčním zařízení pro nelegální přistěhovalce Holot. V celé EU, asi 93 procentům eritrejských žadatelů o azyl je udělena nějaká forma ochrany. Mesgenova žádost o azyl v Německu byla vyřízena během měsíce a byl mu přiznám status uprchlíka se všemi jeho sociálními a ekonomickými právy. Nájemné  mu kryje německý systém sociálního zabezpečení a jeho rodina (žena, taktéž eritrejská uprchlice, a dvouměsíční batole) dostává měsíční příspěvek ve výši asi 1000 eur.