Radši umřu na moři, než abych se vrátil domů. Uprchlíci našli nová zadní dvířka do Evropy

V malé tradiční marocké restauraci v centru Tangeru se reportéři The Independent setkali se senegalským uprchlíkem, který jim poskytuje informace o dění v přístavu. Zničehonic se objeví Maročan, který na novináře pohrdavě vykřikne: "Sympathisant de nègre!” Fráze, ačkoliv je ve francouzštině, asi nepotřebuje mnoho překladů. Celkově však popisuje náladu místních, kteří nelibě vítají příchod uprchlíků. Tanger se stal totiž novým horkým místem pro ty, kteří se snaží dostat do Evropy skrz Španělsko.

Španělsko se stalo cílovou destinací poté, co libyjské úřady začaly spolupracovat s Evropskou unií na tom, aby co nejméně nelegální migrantů překročilo hranice Itálie. Uprchlíci, které ze troskotajících člunů zachránily španělské neziskové organizace pak posílali svým přátelům usměvavé fotografie se záchranáři, čímž do Tangeru přilákali spoustu dalších běženců. Dalším důvodem jsou taky peníze pro pašerácké gangy, ty přišly o svůj byznys a tak začaly ve velkém obchodovat s otroky.

"Nemáme důvod k radosti, ale když se někomu podaří přeplavat a pošle zpět fotku, máme radost za něj," říká uprchlík Christopher ze Sierra Leone. Trasa mezi Marokem a Španělskem se stala oblíbenou až letos s více než 15 tisíc uprchlíky, kteří se úspěšně dostali do Evropy. Oproti loňsku je to nárůst o více než 330 procent.

Christopher přišel do Tangere před třemi lety se dvěma přáteli. Jeden se úspěšně dostal do Francie, kde získal azyl, druhý utonul na moři. "Když vypluli, zavolali na pomoc Červený kříž, ale protože nikdo nebyl zrovna ve službě, záchranáři přijeli pozdě. Všichni na té lodi umřeli," posteskl si Christopher. Od cesty ho to však neodradilo.

"Všichni tady sníme o Evropě. Raději bych umřel na moři, než se vrátil domů," tvrdí Habas z Libérie, který se s Christopherem dělí o pokoj. Jiný spolubydlící Diallo z Mali zase reportérům popsal, jak jeho ženu mu pašeráci znásilnili přímo před jeho očima a pak ji unesli neznámo kam poté, co páru došli peníze. Stalo se tak před několika lety, dodnes neví, kde jeho žena je a zda ještě žije.

Život v Maroku však není žádný med. "Vládne tu moderní apartheid, chovají se k nám hůř než ke psům," tvrdí Christopher. Pokud marocká policie najde uprchlíka v noci na ulici, nezdráhá se ho zbít. Místní jim také nechtějí dát žádnou práci a neustále na ně vykřikují nadávky, živí se občasnou výpomocí na stavbách a konstrukcích, občas se nad nimi slitují turisté, kterým dělají průvodce.

Největší překážkou se zdá být místní policie, která se zdá být zapletená do pašeráctví, tvrdí uprchlíci. "Občas je to přímo policie, která vám poskytne loď. Velmi často je musíme podplácet, aby dělali, že nás nevidí," tvrdí Christopher. I přes těžkosti však ani on, ani jeho spolubydlící se nevzdávají naděje, že se do Evropy jednoho dne dostanou.