Rusko v Libyi: Chystá se z ní udělat „novou Sýrii“ a ovládnout migrační toky?

Podle britských zpravodajských služeb Rusko do Libye poslalo několik důstojníků vojenské rozvědky GRU a důstojníků speciálních sil „specnazu“, ustanovilo ve městech Tobruk a Benghází vojenské základny a předalo generálovi Chalífovi Haftarovi protiletadlové rakety S-300, tvrdí The Sun. Využilo při tom krytí Vagnerovy skupiny, ruských žoldáků známých z jejich zapojení na Ukrajině a v Sýrii.

Informace The Sun později potvrdil ruský list RBK s odkazem na nejmenovaný zdroj z ruského ministerstva obrany. Moskva však tato tvrzení odmítá. „Informace, že Rusko podporuje jednu ze stran konfliktu, ale neodpovídá skutečnosti," řekl RBK Lev Deňgov, který vede ruskou skupinu pro urovnání v Libyi. Rusko se dle něj soustředí na obnovení hospodářských jednání s Libyí a postupuje podle mezinárodního řádu.

Jako ostatní státy, i Rusko oficiálně uznává vládu premiéra Fayeza al-Sarraje. Proti ní stojí generál Haftar, vůdce nejsilnější vojenské síly v Libyi, Libyjské národní armády. Haftar svou občanskou válku vůči vládě z Tripolisu odůvodňuje tím, že chce zemi zbavit islamistů včetně islamistických milic stojících za Všeobecným národním kongresem. Podle kritiků to však je jen rétorika, která má zakrýt jeho mocenské ambice a dodat jim legitimitu.

Haftar v letech 2016 a 2017 byl třikrát na návštěvě Moskvy, kde měl údajně žádat o vojenskou pomoc. V lednu 2017 dokonce vedl videokonferenční rozhovor s ruským ministrem obrany Sergejem Šoguem na palubě ruské letadlové lodě. Nicméně, v Moskvě byl několikrát i jeho současný úhlavní nepřítel al-Sarraj.

Podle Meduzy je nepravděpodobnější, že Rusko v souvislosti s Libyí zastává stejnou strategii „více vajec v košíku“ jakou zastává v případě Sýrie. Namísto jednoznačné podpory jednoho zainteresovaného subjektu se pokouší mít diplomatické vztahy s vícero aktéry a dle potřeby je upravovat – v Sýrii takto Rusko jedná současně s Íránem i Izraelem, dvěma úhlavními nepřáteli na Blízkém východě.

Ruský expert Vasilij Kuzněcov upozorňuje na odlišnosti mezi situací v Sýrii a Libyi. Rusko poskytlo vojenskou pomoc Sýrii na žádost Damašku, zatímco v Libyi soupeří mezi sebou dvě vlády, přičemž Rusko oficiálně uznává jako zbytek OSN al-Sarrajovu vládu. Rusko ani nemůže oficiálně vojensky podporovat Haftara neboť platí embargo OSN na dodávky zbraní a rozmístění vojsk v Libyi.

Ruské zájmy v Libyi

Rusko nicméně má podle expertů v Libyi své zájmy. Tvrzení The Sun, že Rusko chystá ovládnout libyjské pobřeží, aby mohlo posílat migranty do Evropy, je zřejmě přehnaně bombasticky apokalyptický scénář. Podle Meduzy je pravděpodobnější jiné možnost. Libye je na desátém místě na světě, co se týče ropných rezerv. Tuto teorii, že ruská vojenská přítomnost v Libyi slouží k zajištění zájmů ruských ropných firem, zastává i jiný ruský expert, Dmitrij Frolov.   

V únoru 2017 podepsal ruský ropný gigant Rosnět s libyjskou Národní ropnou společností dohodu o spolupráci. Sídlo společnost je v Tripolisu, většina jejích ropných polí je však situována na východě země, které je v područí generála Haftara. Podle Meduzy by Rusko potencionálně mohlo chtít i obnovu dohody o výstavbě vysokorychlostní železnici mezi Tripolisem a Bengházím Ruskými železnicemi, která byla uzavřena ještě za Kaddáfího.

Ruský deník Pravda zcela nezavrhuje teorii, že Rusko by mohlo využít Libyi ke kontrole migračních vln. Jejich prostřednictvím může být vyvíjen tlak na EU, píše Pravda. Podle deníku kdokoliv, kdo kontroluje Libyi, v podstatě kontroluje region východního Středomoří. Z strategického hlediska tedy Libye představuje cennou trofej. V prvé řadě je však třeba ukončit zde vlekou občanskou válku a to se nestane přes den.