Přežila ebolu a zaplatila krutou daň. Všichni ji opustili, nesmí do školy...

Už je tomu dávno, co zvracela krev a blouznila v horečkách. I když má v ruce osvědčení, že se uzdravila, cítí prý stále jakoby měla cejch s nápisem "přežila ebolu" vypálený na čele. "Ebola mi zničila život, i když jsem se z ní vyléčila," říká. "Nikdo se mnou nechce strávit byť jen minutu času ze strachu, aby se nenakazil."

Kadiatou Fantaová, guinejská studentka medicíny, pracovala jako stážistka na klinice v metropoli Konakry, když tam dorazil muž z venkova s horečkou. Lékaři se zpočátku domnívali, že má malárii. Když o muže pečovala, neměla - jak je v Guineji běžné - ani ochranné rukavice ani roušku.

Asi za dva týdny, v polovině března, dostala průjem a krátce poté zvracela krev. Její problémy ale pokračovaly i poté, co ji lékaři na počátku dubna prohlásili za zdravou a propustili z karantény. Zprávy o její nemoci i návratu se po chudém předměstí Tanene, kde žila s rozvětvenou rodinou, rozšířily velmi rychle.

Přítel, se nímž se vídala každý den, zmizel, když se dozvěděl, že měla ebolu. Na telefonáty jí neodpovídá ani po několika měsících. Snažila se tak aspoň pokračovat ve studiu na lékařské fakultě Univerzity Gamála Abdan Násira. Ukázalo se však, že i tamní profesoři jsou o chorobě špatně informovaní a Kafiatou ve svých učebnách nechtěli.

"Stále jsem nesložila všechny zkoušky, i když mí spolužáci už postoupili do dalšího semestru," stěžuje si. "Profesoři mi řekli, že mě vyzkouší po telefonu."

Nyní žije z toho mála, co jí můžou její rodiče poslat z rodné vesnice, a sní o dokončení studia. "Chci se starat o nemocné," říká. "Důvod, proč jsem naživu a mohu tu s vámi mluvit, je, že mě lékaři zachránili."

Dvacetiletého Sulaimana Kemokaiho propustili z nemocnice v neděli po 25 dnech. Stále ho bolí klouby, ale sílu prý nabírá každým dnem. "Když jsem onemocněl, měl jsem strach jít do nemocnice. Schovával jsem se před rodinou i před lékaři. Po čtyřech dnech už jsem se dál ukrývat nemohl - bylo mi příliš zle. Záchranka mě odvezla přímo do nemocnice," vzpomíná.

Někteří z jeho komunity se však kontaktu se Sulaimanem stále vyhýbají. Lidé, které zdravotníci propustili z nemocnice, už sice nejsou nakažliví, virus eboly však může být přítomen například v mužském spermatu ještě dalších sedm týdnů. Sulaimanovi se ale dostalo větší podpory od rodiny, než tomu je u většiny ostatních. Také jeho starší bratr a sestra totiž přežili onemocnění ebolou. Jejich matka ale tolik štěstí neměla a nemoci podlehla.

Virus Ebola se přenáší především tělesným kontaktem s nakaženou osobou, případně kontaktem s masem divokých zvířat. Prvotní symptomy, které se mohou objevit 2 až 21 dnů po nakažení, jsou neurčité, nemoc je charakteristická náhlými horečkami, pocitem slabosti, bolestmi svalů a hlavy a bolestmi v krku. Posléze následuje zvracení, průjem, vyrážka, selháni funkce ledvin a jater a v některých případech i vnitřní či vnější krvácení.

V konečných fázích může docházet ke krvácení z očí a epileptickým záchvatům. Zda pacient přežije, záleží na jeho fyzické kondici a kmenu viru. Proti nákaze dosud neexistuje žádná účinná vakcína ani léčba, z nakažených umírá 25% - 90%.