Maroko využívá uprchlíky k finančním i politickým ziskům

Senegalec Daouda Faye byl nadšený, když se dozvěděl, že maročtí pohraničníci začali z ničeho nic pouštět migranty bez dokumentů přes hranic do Ceuty. "Pojďte, kluci," řekli jemu a ostatním, když 17. května dorazili k hranici. A tak jich za dva dny prošlo 12.000 s nadějí, že se dostanou do pevninského Španělska.

"Je nepřijatelné, aby nějaká vláda umožnila útok na hranice" kvůli neshodám v zahraniční politice, řekl španělský premiér Pedro Sánchez. Za pár hodin potom, co se hranicí hrnuly davy, Španělsko schválilo Maroku 30 milionů eur (764 milionů korun) jako pomoc při ostraze hranice. Podobalo se to dohodě, již uzavřela Evropská unie s Tureckem, aby zastavila příliv uprchlíků do Evropy po arabském jaru.

Maroko je branou do Evropy pro lidi ze severní a západní Afriky, v zemi je jich bez dokumentů podle odhadů Mezinárodní organizace pro migraci (IOM) 40.000. Maročtí policisté u hranic Ceuty a další španělské enklávě Melilly jsou často poslední překážkou jejich cesty. K napětí mezi Marokem a Španělskem přispělo vyčerpání obou ekonomik epidemií covidu-19. Od roku 2007 dostala z fondů EU tato severoafrická země 13 miliard eur a podle odborníků chce letos další peníze.

Marocké zájmy jsou ale širší než jenom finance. Španělsko v dubnu nechalo na svém území hospitalizovat povstaleckého vůdce Západní Sahary Ibráhíma Ghálího. Jeho fronta Polisario bojuje desítky let o kontrolu nad někdejší španělskou kolonií Západní Saharou, ovládanou z velké části Marokem. Marocké ministerstvo zahraničí v květnu oznámilo, že Španělsko musí za pomoc Ghálímu počítat s následky.

Profesor politologie z Madridu José Ignacio Torreblanca říká, že teď Maroko začalo používat uprchlíky k nátlaku na Španělsko ve věci Západní Sahary. "Dělají si z migrace zbraň," řekl.

Lidé jako student Faye, který by rád pokračoval ve studiích v Paříži, mezitím spí na pláži v Ceutě a říká: "Jsme pro ně jen figurky." Žil bez dokladů rok v Casablance, než se v květnu dověděl o možnosti dostat se do Ceuty. Sbalil pas, počítač a dva páry bot a odjel taxíkem na hranici. Tam mu maročtí vojáci poradili, jak pokračovat pěšky.

Mnoho rodin se tehdy vrhlo do moře a snažilo se plavat kolem hraničního plotu. Mnohým museli pomáhat španělští záchranáři. Mnozí uprchlíci pak v Ceutě narazili na odmítnutí v zaplněných útulnách a ocitli se na plážích. Někteří skončili i v opuštěné věznici. Pořádek přijela zjednat španělská armáda.

Šéf námořního záchranářského týmu Braulio Varela Fuentes říká, že ráno 17. května začaly přicházet zprávy, že uprchlíci plavou kolem hranice. Do odpoledne jich byly stovky včetně celých rodin i s malými dětmi, které neuměly plavat. "Jak se mohou vydat do moře s miminem?" řekl Fuentes.

Španělsko v prvních hodinách asi půlku příchozích přes námitky ochránců lidských práv deportovalo. Podle zákona mohly zůstat nezletilí a žadatelé o azyl. Mnozí se tedy pokusili ukrýt. Brzy ale zjistili, že jsou ve slepé uličce.

Liberijec John Scott z domova odešel v roce 2015 a prošel od té doby Mali, Niger a Alžírsko, až skončil v Maroku. Teď je v Ceutě bez střechy nad hlavou a v horší situaci, než byl, když odjížděl z domu. "Co je tohle za příležitost?" řekl a ukázal na místo u přístavní hráze, kde přespává.

Juan Sergio Redondo z krajně pravicového španělského hnutí Vox říká, že žádná z dosavadních migračních vln nedosáhla síly této poslední. Podle něj příchozí "mění španělskou podstatu Ceuty". "Byly jsme středomořské město s andaluskými rysy, teď vypadáme jakou část Maroka," řekl. Vox naplánoval minulý týden shromáždění v Ceutě, ale skončilo rychle, když na protiakci přišly tisíce lidí z muslimské komunity.

Byla mezi nimi i Norimen Abdeselamová Mohamedová, které se nelíbí, že někdo pochybuje o její loajalitě vůči Španělsku kvůli tomu, že pochází z Maroka. S uprchlíky sympatizuje. "Ti lidé přišli za prací a když jsou tady, měli bychom je uvítat," řekla. Občanka Ceuty Halima Hassenová přijela autem a rozdala uprchlíkům 200 sendvičů s rajčaty. Pro velkou skupinu nově příchozích shromážděnou na pláži to bylo nepatrné množství.

Na pláži si připravili lůžka lidé ze západní Afriky a vyprávěli si, co dělali doma. Někdo pracoval v kosmetickém salonu, jiný patřil k opozici v Guineji a hledá azyl. Sabah Ahmedová následující ráno otevřela svůj prázdný dům, aby umožnila uprchlíkům se osprchovat. V domě ale není dost koupelen, takže požádala muže, aby se svlékli na střeše, namydlili se a počkali, až je někdo postříká hadicí. Podle Ahmedové se o osud uprchlíků kromě pár lidí v Ceutě nikdo nezajímá. Jenomže Ceuta je malá a pro všechny tam není dost místa. "Mluvím s nimi a říkám jim, že my jim vždycky pomůžeme, ale z dlouhodobého pohledu bude lepší, když se vrátí domů," sděluje Ahmedová.