Zase fiasko? Konference o klimatu se kvůli sporům protahuje

Dvoutýdenní summit v Limě má přinést usnesení více než 190 zemí o tom, jak k ochraně klimatu a zpomalení růstu teploty na planetě přispějí, a připravit podklady pro novou dohodu o omezení změn klimatu, která má být dokončena a odsouhlasena příští rok v prosinci v Paříži. Bohaté země chtějí, aby se text usnesení soustředil hlavně na to, jaké kroky je třeba podniknout ke snížení emisí oxidu uhličitého a dalších plynů způsobujících oteplování planety. Odmítají, aby v něm byly závazky ohledně finanční pomoci chudým zemím na boj s následky klimatických změn.

Čína dnes uvedla, že návrh dohody znamená příliš velkou zátěž pro chudé země ve srovnání s bohatými zeměmi. "Potřebujeme shodu z Limy, ale vzhledem k současnému postoji jsme na mrtvém bodě," prohlásil náměstek čínského ministra zahraničí Liou Čen-min.

Zástupce USA Todd Stern vyzval všechny k přijetí kompromisního textu. Krach summitu v Limě podle něj bude považován za vážné selhání a ohrozí pařížský summit a důvěryhodnost systému OSN při boji proti změnám klimatu.

Podle současných odhadů budou chudé země potřebovat do roku 2020 ročně 100 miliard USD (2,2 bilionu Kč), aby se vyrovnaly s negativními dopady oteplování, napsala agentura Reuters.

Zvláště ekologové si stěžují na to, že návrh, který dnes delegáti zvažují, odkládá na pozdější dobu rozhodnutí o financování. "Současné znění je z mého pohledu nejhorší možné," řekl AP Jan Kowalzig z organizace Oxfam.

Na začátku summitu se přitom experti shodovali, že vyhlídky na přijetí dohody jsou letos lepší než v minulosti, kdy podobné konference nevedly k žádným splnitelným závazkům. Optimismus vyvolaly především sliby dvou největších znečišťovatelů ovzduší, USA a Číny. Nová dohoda má nahradit Kjótský protokol o snižování exhalací skleníkových plynů, má mít však výrazně širší dopad. Kjótský protokol se nevztahoval například na Čínu, Indii a další rozvíjející se země a USA ho nepodepsaly.Vědci se shodují na tom, že za změnami klimatu stojí lidská činnost - a to hlavně spalování ropy, uhlí a zemního plynu.

Exportéři nerostných surovin, tedy ropy a zemního plynu, nemají žádný ekonomický zájem na snižování spotřeby fosilních paliv, protože ty jsou zdrojem jejich příjmů. Takovými státy jsou i významné země nejen na Arabském poloostrově, ale i třeba Rusko, pro které představuje ropa a zemním plyn zdroj nejen peněz, ale i geopolitické síly. Případné škody způsobené klimatickými změnami by pro takové země nebyly tak dramatické, jako omezení exportu jejich surovin. Proto jejich ekonomicky motivovaná politika nesměřuje k omezení spotřeby paliv, jelikož by to pro ně nebylo výhodné.

Na druhé straně barikády stojí státy ohrožené přírodními katastrofami, které naopak logicky žádají co největší snahu o omezení klimatické změny. Jedná se o oblasti přímořské, ohrožené hurikány nebo suchem, obecně spíše země chudší, které žijí ve velkém sepětí s přírodou, takže odchylka klimatu od stávajícího stavu může zásadně ovlivnit život jejich obyvatel a navíc nemají dost peněz na ochranná a adaptační opatření.

V případě Evropy a v rámci ní i Česka je pak specifickým motivem k jednání snaha zbavit se energetické závislosti na svých rivalech, zejména na Rusku, nebo politicky nestabilních zemí. Je třeba říci že mnoho opatření vedených pod záštitou boje proti změnám klimatu je ve skutečnosti motivováno takovými faktory. Podpora obnovitelných zdrojů energie patří mezi ně – jedním z cílů této politiky je snížit dovoz zemního plynu a ropy z Ruska a tím i závislost na této politicky problematické zemi, informuje meteocentrum.cz.