Bouřlivý summit o klimatu skončil, výsledek je bídný

Jednání, které mělo skončit v pátek a nakonec se protáhlo až do dnešního rána SEČ, hrozil krach kvůli nepřekonatelným rozdílům mezi stanovisky chudších a bohatých zemích.

Nynější dohoda jen ukládá jednotlivým zemím, aby začátkem příštího roku předložily své plány ohledně toho, jak se chtějí podílet na boji proti globálnímu oteplování.

Obsah dohody uklidnil rozvíjející se země, mezi nimi i Čínu a Indii, které protestovaly proti předchozím návrhům. Obávaly se, že pokud by byly přijaty, znamenalo by to pro jejich ekonomiky neúnosnou zátěž v porovnání s příspěvkem bohatých zemí k řešení následků změn ovzduší.

Kjótský protokol také nic neřešil

Prvním krokem k redukci emisí skleníkových plynů se stala dohoda z Rio de Janiera v roce 1992, kde se státy OSN dohodly na potřebě zabránit antropogenním změnám klimatu. Konkrétní závazky jednotlivých zemí byly přijaty na konferenci v japonském Kjótu v roce 1997. Průmyslově vyspělé země se zavázaly snížit emise skleníkových plynů o 5,2 % oproti stavu v roce 1990, ovšem toto číslo platí za celek a závazky jednotlivých zemí se lišily podle jejich stavu hospodářství. Jednalo se o do značné míry dobrovolný akt, dohoda je pojmenována jako Kjótský protokol.

Od konference v Kjótu však trvalo dalších 7 let, než protokol ratifikovalo dostatečné množství zemí, aby mohl vstoupit v platnost. Příčinou bylo zejména odmítnutí USA, které měly v roce 1997 největší podíl emisí CO2. Před krachem projekt zachránila až ratifikace Ruska na podzim 2004, dle spekulací však jen díky tomu, že mu Evropská Unie slíbila politické kompenzace. Kjótský protokol tak vstoupil v platnost v roce 2005 a trvá do roku 2012, funguje bez účasti USA.

Protokol funguje tak, že jednotlivé státy mezi sebou obchodují s takzvanými emisními povolenkami. Každý stát má dle svého závazku přiděleny povolené emise a pokud je nevyčerpá, může je prodat státu, kterému jeho povolenky nestačí. Jde o to, aby zúčastněné země splnily závazek jako celek, nemusí je splnit každý stát.

Kjótský protokol nelze hodnotit jako příliš úspěšný a to z více důvodů. Jednak samotný cíl snížení emisí o 5,2 % nic neřeší, na průběh klimatických změn bude mít sotva měřitelný vliv. Velmi se kritizuje, že kvůli tak malému a tudíž nevýznamného závazku se rozjelo složité obchodování s povolenkami a utrácí se spousta peněz za omezování průmyslových podniků.

Především se ale svět od vzniku Kjóta změnil. Od té doby výrazně vzrostly emise zemí, které tehdy nebyly tak významné a proto se na něj žádné závazky nevztahovaly, zejména Číny. A jelikož se neúčastní ani USA, pokrývá Kjóto jen 27 % dnešních emisí skleníkových plynů a stalo se tak spíše sólovou akcí Evropské Unie se symbolickým významem, píše meteocentrum.cz.