Radikálem naoko: Kdo stojí za Islámským státem?

Kult osobnosti Saddáma Husssaina

Strana Bass byla socialistická strana, která si kladla za cíl pod sebou sjednotit celý arabský svět. V Iráku se dostala k moci v roce 1968 a udržela si ji až do roku 2003, kdy byla její vláda ukončena invazí zejména amerických jednotek. Podle Stewarta se jednalo o stranu se silnými totalitními tendencemi. Zároveň podporovala myšlenku ozbrojeného konfliktu – ostatně, jak Stewart podotýká, v Iráku i v Sýrii se dostala k moci právě pomocí ozbrojeného převratu.

Po roce 1979 se ovšem v Iráku k původní ideologii přidal kult osobnosti Saddáma Hussaina, tzv. saddámismus. „Vytvoření Fedayeen Saddam, doslova ‚ti, kteří jsou ochotni za Saddáma položit život,' armády čítající asi 30 000 mužů, kteří přísahali, že za svého vůdce položí život, dobře odráželo charakter tohoto kultu osobnosti," píše Stewart.

Od nastoupení Saddáma k moci se zároveň začíná charakter strany Baas v Iráku výrazně odlišovat od strany Baas v Sýrii. Jak Stewart dále upozorňuje, Saddámova politika byla silně zaměřená na expansi. Vtrhnout do jiného státu bylo tedy preferováno před spojením se s ostatními arabskými státy, což se dostávalo do rozporu s původní myšlenkou pan-arabského světa.

Strana nebo nic

Problém představoval i fakt, že strana byla Iráčanům nucena. „Být členem strany Baas bylo v Iráku důležité pro kohokoliv, kdo chtěl usilovat o státní post, mít vlastní podnik a podobně – podobně jako tomu bylo u členství v komunistické straně v totalitním Východním Německu nebo Maoistické Číně," uvádí dále Stewart. Mnoho lidí se tak ve straně angažovalo jen z nutnosti.

Když tedy lidé spekulují, zda v čele Islámského státu nestojí ve skutečnosti baasisté, měli by se podle Stewarta zamyslet, zda ale baasisté ve skutečnosti nebyli islamisty, kteří svou věrnost straně a její ideologii jen předstírali, aby se zcela nevyřadili z veřejného života.

Je pravda, že po sesazení režimu v roce 2003 se mnoho původních členů strany Baas přidalo k různým islamistickým organizacím. „Velké množství iráckých ozbrojenců, kteří se přidali k džihádistům, původně bylo členy Fedayeen Saddam," říká Stewart a dále upozorňuje, že určité praktiky islámského státu, jako jsou například sebevražedná vozidla používaná při prorážení nepřátelských linií, obsahují prvky terorismu a pravděpodobně pocházejí z hlav bývalých iráckých armádních důstojníků.

Fanatismus vítězí nad rozumem

Na druhou stranu lze v chování a činech vrchních představitelů ISIS rozeznat náboženskou oddanost, která při rozhodování často zastiňuje pragmatický přístup. Jako první příklad, který toto potvrzuje, uvádí Stewart vytrvalé následování jednoho cíle bez ohledu na ztráty – například snahy o dobytí města Kobani. „To může naznačovat, že vůdci organizace opravdu věří, že jsou nezastavitelní a že jsou jejich činy požehnané," vysvětluje.

Jako další pak uvádí rozhodnutí vůdců ISIS pustit se do boje s každou další etnickou a náboženskou skupinou, kvůli kterému jsou nuceni bojovat najednou hned na několika frontách. Ale nejsou zdrženliví ani při vytváření zahraničních nepřátel. „Islámský stát úmyslně vyprovokoval Spojené státy, ačkoliv už byl zapojen do brutální války na několika frontách v Iráku a Sýrii," připomíná Stewart. Ani jedno z těchto rozhodnutí přitom není z vojenského hlediska rozumné.

To vše podle Stewarta potvrzuje, že vůdci Islámského státu opravdu věří v ideologii, kterou sami prosazují. „Nedá se samozřejmě říct, že ve vedení ISIS nejsou žádní oportunisté. Nicméně, vůdci organizace se nechovají jako cyničtí manipulátoři, ale jako opravdoví věřící," uzavírá.