Omyly americké armády? Podívejte se na ně

Počáteční vlna odporu, že by mohlo jít o vědomou akci, pomalu opadá, svět si ale klade otázky, jak může ve světě špičkových technologií vůbec k podobné situaci dojít. Buď selže neodpustitelným způsobem lidský faktor při vyhodnocování jednotlivých fází operace, nebo zpravodajci nemají dost informací. přesto ale akci povolí. Možná někdy do hry vstoupí i emotivní složky, stres, napětí či nervozita. Otázkou zůstává, zda by takto labilní člověk, který není schopen se soustředit plně na svou funkci, ji měl vůbec vykonávat. 

Potíž s vysvětlením celého incidentu totiž spočívá ještě v jedné rovině. Zvláště Američané měli v minulosti hned několik prohřešků, jejichž vyšetřování dopadlo pro světovou veřejnost poněkud rozpačitě. Někteří lidé sem mohou řadit i pověstný nálet na Drážďany 14. února 1945, kdy bomby určené pro německé město dopadaly na Vinohrady, Karlovo náměstí, Vyšehrad, Nusle, Vysočany, Zlíchov a Pankrác. Připusťme, že tehdy byla situace poněkud jiná, ale také se podívejme do mapy, o kolik si letectvo země neomezených možností odskočilo od původního cíle. Je tu ještě jedna otázka - spojenecké svazy měly "dorazit" už tak zdevastované město a přesto je vůbec nezarazilo, že sypou náklad bomb do ulic nepoškozených a bez sebemenší známky odporu. Navigační chyby, nepřízeň počasí a uspokojení nad tím, že silueta připomíná cíl stačily k tomu, aby byly pumovnice otevřeny. Ale budiž, to byla světová válka.

Mnohem křiklavějším případem bylo sestřelení íránského Airbusu A300B2 společnosti Iran Air s 290 civilisty (66 z nich byly děti) dne 3. června 1988 křižníkem USS Vincennses. Stroj kapitána Mohsena Razaiana letělo ve správném koridoru, jediným "prohřeškem" bylo, že start se opozdil o 27 minut. Posádka křižníku, která se v dané době pustila do křížku s rychlými bogamary, chybně kontaktovala letoun na vojenské frekvenci a poté jej vyhodnotila jako útočící stíhačku F16. Nikdo na palubě si také nevšiml, že americké plavidlo už operovalo v iránských výsostných vodách, tam vyhodnotili situaci jako vlastní ohrožení a cíl preventivně zničili. Při vyšetřování bylo konstatováno, křižník Vincennses jednal v zájmu ochrany posádky správně a kapitán byl za svůj čin vyznamenán. Podle Američanů chybovali Íránci, kteří létali v oblasti blízko válečných operací (přitom nešlo o ojedinělý, ale pravidelný let). Že obsluha techniky prokazatelně chybovala a křižník střílel z íránského území pro jistotu ani slovo.

Deset let po této tragédii v italském Cavalese americký stíhací letoun Grumman EA-6 Prowler při nízkém letu křídlem přetrhl nosné lano turistické lanové dráhy na horu Cermis. 3. února 1998 tak zahynulo dvacet pasažérů. Americká strana se snažila hájit tím, že lanovka nebyla zakreslena v mapách, což byl zjevný nesmysl, protože lety v dané oblasti byly pravidelné. Novináři vyslovili podezření, že američtí piloti provozovali pochybnou "zábavu", že podlétávali napjaté lano, ale to bylo ze strany USAF rozhodně odmítnuto. Proč ale pilot Richard Ashby a jeho posádka po přistání zničila videoznáznam, který si během letu pořídila? Vyšetřování případu, který pobouřil zejména italskou veřejnost, dopadlo pro americké piloty vlastně dobře - byli deportováni do USA a tam byl jejich případ posouzen: komise uznala argument, že na mapách nebyla lanovka zakreslena (ačkoliv její provoz už v době nehody "běžel" minimálně čtvrt století) a na letadle nefungoval výškoměr (přesto Ashby se strojem pokračoval v letu). Způsobil smrt 20 lidí a byl zproštěn viny, i když musel opustit armádu. Poté si odseděl 6 měsíců - za zničení videozáznamu. 

Zajímavě také vyznívá přehled přehmatů NATO v bývalé Jugoslávii, včetně nechvalně známého zásahu čínského velvyslanectví v Bělehradě. Během šesti týdnů v dubnu a na začátku května 1999 došlo minimálně k 11 omylům, jejichž důsledkem bylo nejméně 185 mrtvých civilistů. Šlo o zásahy nevojenských cílů, nemocnice, tržnice, obytné čtvrti, odklon raket na sousední území, ve třech případech byl chybně vyhodnocen objekt útoku, byly zničeny dva civilní autobusy a jednou vlak.