Mají USA tajnou strategii? Investigativní reportér zná odpověď

Zahraniční politika prezidenta Obamy byla odjakživa záhadou, píše Parry. Prezident by měl údajně mít dvě různé strategie: jednu oficiální, při které mává rukama a mluví stejně drsně jako „v křesle sedící bojovní zastupitelé Washingtonu", a druhou „pod stolem", ve které se chová jako pragmatický realista, jenž koketuje se zahraničními soupeři.

Od začátku se Obama obklopil jestřábími poradci („hawk", jestřáb – zastánce vojenského přístupu ke konfliktu, opakem je „dove", holubice, pozn. red.) jako ministrem obrany Robertem Gatesem, ministryní zahraničních věcí Hillary Clinton, generálem Davidem Petraeem nebo poradkyní Rady národní bezpečnosti Samanthou Power.

Obama pak většinou při svých projevech čte text, který pro něj tito lidé napsali. Čas od času má ale prezident sklony křížit si ruce na prsou nebo se s problémem vypořádávat pomalu, když jedná podle těchto válkychtivých myšlenek, tvrdí reportér.

Dvě tváře

Obama na jednu stranu odsouhlasil program na vycvičení umírněných Syřanů a přidal se na stranu snažící se sesadit syrského prezidenta Bašára al-Asada. Na druhou stranu ani u jednoho z plánů, jak Asada sesadit, neprojevil Obama žádné nadšení, komentuje Parry.

V roce 2012 americký prezident odmítl plán Petraea, Clinton a dalších na investování zdrojů do vycvičení rebelů a vytvoření bezletové zóny v Sýrii nad jimi ovládanou oblastí. To by vyžadovalo zničení vzdušných obranných složek Sýrie a většinu vzdušných sil, pokračuje Parry.

Jinými slovy by to byl velký válečný akt s vyhlídkou na krvavý chaos, který má na svědomí podobná taktika „zodpovědnosti chránit" – jež prosadily Clinton a Power. Tato strategie byla vypuštěna v Libyi a pokračuje se v ní dodnes, říká reportér.

Podlehl tlaku médií a politiků

Podle Parryho se mezi další problémy Petraeova-Clinton schématu pro Sýrii řadí vážné porušení mezinárodního práva a nárůst podpory mezinárodního terorismu, vzhledem k tomu, že rebelská hnutí v Sýrii jsou infiltrovaná teroristy.

„A určitě by [schéma] nedocílilo umírněné ‚změny režimu,'" píše Parry. Mnohem pravděpodobnější by podle něj bylo ještě horší sektářské krveprolití a možné vítězství pro al-Kájdu nebo jinou příbuznou teroristickou skupinu.

Psali jsme: Výcvik spojeneckých bojovníků Amerikou nebude fungovat, tvrdí profesorka Obama propásl šanci na mír, podvolil se propagandě, varuje investigativní novinář  

V jednom upřímném momentu, informuje reportér, řekl Obama pro New York Times, že bylo naivní myslet si, že Amerikou podporovaní, umírnění rebelové by mohli něco změnit.

Obama nakonec politickému a mediálnímu tlaku ustoupil a schválil „tajnou" tréninkovou misi CIA a později i dotaci 500 miliónů dolarů, která podle Pentagonu nasadila do boje v Sýrii kolem „čtyř nebo pěti" bojovníků.

Selhání by bylo "krvavou lázní"

Kromě očividného selhání v nasazení dostatečného množství Pentagonem vycvičených mužů zde byl ještě další problém a to v tom, že se umírnění rebelové o svůj výcvik i vojenský materiál dělili se skupinami, které byly napojené na al-Nusru nebo Islámský stát, myslí si Parry.

Podle něj zvyšovala americká politika, ať už vědomě či nevědomě, naděje sunnitských teroristů na úspěch v Sýrii, což mohlo vést ke „krvavé lázni"; ohrožení byli křesťané, alavité, šíité a další „bezvěrci". Navíc by to znamenalo další miliony syrských uprchlíků v Evropě a Turecku. Destabilizace Středního východu by se tak přenesla doprostřed Evropy.

Vypuštěním finanční dotace tak mohl Obama čelit realitě, píše Parry. Pokud by al-Kájda nebo Islámský stát porazil Asadovu armádu, byla by to humanitární a strategická katastrofa. Na tiskové konferenci 2. října Obama dokonce řekl, že ty „nedopečené nápady" na intervenci do Sýrie byly „jen nesmysly."

Obama na dvě půlky jako schizofrenik

Obama se ale nemohl donutit k úplnému zavrhnutí vojenského zásahu ze strany Ameriky, myslí si Parry. Jen by tím zaměnil neúspěšný výcvikový program za další plán, který by jednoduše dával zbraně a munici rebelským vůdcům, jimž je v boji proti Islámskému státu důvěřováno. Tento kompromis byl označen za „halucinaci" i takovým pro-válečným médiem jako je New York Times.

Tyto rozdíly mezi slovy a činy amerického prezidenta v podstatě odráží schizofrenickou povahu „oficiálního" a „podstolového" Obamy, tvrdí Parry. Zatímco ten „oficiální" Obama brojí proti Asadovi a Rusku, ten „podstolový", zdá se, chápe, že vstup Ruska do války není takovou katastrofou, jak Washington prohlašuje.

Reportér je toho názoru, že navzdory plamenným projevům Obamy a jeho poradců, existuje logický vztah mezi hlavními zájmy Ameriky v Sýrii a hlavními zájmy ruského prezidenta Vladimíra Putina. Pokud Rusko pomůže syrské armádě, sníží to šance teroristů na vítězství.

Chce Obama spolupracovat s Putinem?

Logickým krokem pro „podstolového" Obamu by tedy měla podle Parryho být spolupráce s Putinem na mírové iniciativě, která by poslala názor, že Asad musí ze scény pryč, na nějaký čas k ledu. Praktická spolupráce s Ruskem by pak mohla vytvořit vládu sestávající z Asada a umírněných sunnitských politiků.

Navíc by si Obama konečně mohl posvítit na saudské, katarské, turecké a izraelské podporovatele extremistických syrských rebelů, čímž by konečně mohl uzákonit teorii, že podpora terorismu je stejně závažná jako samotné teroristické činy, tvrdí Parry.

„Oficiální" Obama se ale zdá být vystrašený potenciálními následky, pokud by udělal něco tak racionálního, myslí si reportér. Takže jen pokračuje ve svých projevech ohledně toho, jaký je Asad „brutální, bezcitný diktátor", který „shazuje barelové bomby na nevinné děti."

Jako kdyby byly tyhle primitivní bomby nějakými zbraněmi ďábla nebo jako kdyby se Asad soustřeďoval na „nevinné děti," když není žádný důkaz toho, že to skutečně udělal. Taková hrubá propaganda jen ospravedlňuje Obamovu pochybou mantru: „Asad musí pryč!" říká Parry.

Americká propaganda Stratcomu

Dalším důležitým prvkem je Stratcom (strategic communications), což je kombinace psychologických operací, propagandy a styku s veřejností. Jakmile je vytvořeno téma propagandy – jako třeba nařčení Asada z útoku sarinem nebo sestřelení MH-17 Ruskem, už se neupravuje, ani ve chvíli, kdy důkazy vedou jiným směrem, tvrdí Parry.

Lživou rétoriku je třeba zdržovat, protože je to užitečná zbraň Stratcomu jak zdiskreditovat a poškodit soupeře v očích veřejnosti. I když Obama ví, že by neměl, drží se Stratcomu také, hlavně proto, aby mohl „zbouchat ‚soupeře'", jak píše Parry. Obama možná přestane v budoucnu lživě obviňovat, ale určitě nevezme zpět to, co už řekl.

Obama nemůže chtít, aby Rusko prohrálo

Vážně ale Obama chce, i přes veškerou kritiku, aby Rusko v boji proti al-Nusře a Islámskému státu prohrálo a teroristé vyhráli, ptá se Parry. Takový výsledek by byl katastrofou pro lidi v Sýrii a strategickou pohromou pro Západ, když Evropa čelí náporu syrských uprchlíků.

Člověk by si myslel, že dospělejší a zodpovědnější by byla snaha USA a EU podpořit Rusko jakkoli to bude možné, zakročením proti zemím, které pomáhají al-Kajdě a Islámskému státu a napomáhat mírovým jednáním mezi Asadem a umírněnými sunnitskými politiky, říká reportér.

Možná se „podstolový" Obama vydá v nadcházejících týdnech tímto směrem, ale „oficiální" Obama si dělá, zdá se, větší starosti ze společenského faux pas, jež urazí Washington, než ze záchrany životů a přinesení míru do Sýrie, uzavírá Parry.