ROZHOVOR | Chudé Rusko je na tom prý zle. A co USA?

Mohl byste v krátkosti vysvětlit, jak funguje americká politika?

Amerika má prezidentský systém, není to parlamentní systém jako ve většině evropských zemí, což znamená, že prezident, nejvyšší výkonná moc, se volí zvlášť a legislativa, což je Kongres, se také volí zvlášť, takže prezident může být z jedné politické strany, zatímco Kongres nebo jednu z jeho komor může ovládat jiná strana. V současné době jsou obě části, Sněmovna reprezentantů a Senát, kontrolovány republikány. Volby jsou navíc rozložené, takže volby do Kongresu probíhají jednou za dva roky, zatímco volba prezidenta je jednou za čtyři roky. Členové Kongresu jsou tedy voleni v době, kdy se nekoná volba prezidenta. Tyto volby, z nichž poslední byly v roce 2014, jsou většinou příznivější pro tu politickou stranu, ve které není prezident, protože lidé, kteří jdou k volbám do Kongresu, jsou ti, co jsou s prezidentem nespokojení. To pomohlo demokratům, když byl prezidentem George W. Bush, drtivě zvítězili v roce 2006 a na několik let ovládli Kongres, ale v roce 2010 se v Kongresu chopili moci republikáni, nejdříve zvítězili ve Sněmovně a poté i v Senátu.

Znamená to tedy, že prezident je ve svém úřadu značně limitován?

Ano, jde o velmi vážné omezení. Jediní prezidenti, kteří dělají velké věci, jsou ti, kteří nastoupí do úřadu po drtivém vítězství, které dá jejich stranám kontrolu nad Kongresem. A to se stalo Franklinu Rooseveltovi, to se stalo Lyndonovi Johnsonovi a ti prosadili velké reformy, „New Deal", „Great Society". Částečně se to stalo i Obamovi, jeho strana efektivně ovládala Kongres zhruba rok, ale to byl speciální případ, měli většinu jen těsně, ale měli ji. A to je důvod, proč byl schopný prosadit velkou reformu zdravotní péče, Obamacare, ale od roku 2010 neměl možnost udělat něco velkého. Ale v roce 2012 byl znovu zvolen, a proto už v nadcházejících volbách nemůže být kandidátem.

Máme očekávat jen jednorázové volby? V Americe existuje něco jako „primaries" (primární volby, pozn. red.) před samotnými volbami. Můžete nám to přiblížit?

Obě strany zvolí své kandidáty na prezidenta a také pro další úřady jako Kongres a tak dále. Ale v nejbližších měsících se všichni soustředí na prezidentské primární volby. „Primaries" jsou volby, které se uskutečňují ve státech, které pak zvolí své delegáty na národní shromáždění strany (national party convention). Shromáždění pak vybere prezidentského kandidáta. Zvoleni tedy můžete být jen tak, že vyhrajete prezidentské primárky stát po státu. Tyhle volby jsou rozprostřeny do několika měsíců na jaře volebního roku. Začínají někdy v lednu nebo únoru, někdy během zimy v Iowě. Historicky jsou prvními státy vždy Iowa a New Hamphire.

Kdy tedy budeme znát vítěze?

Vítěze budeme znát ve chvíli, když nějaký z kandidátů bude v čele co do počtu delegátů pro shromáždění – to je to, co rozhoduje, delegáti. Takže obvykle někdy kolem března je jasné, že jeden z kandidátů projde. Nebude mít všechny delegáty, co potřebuje, ale bude mít mnohem více delegátů, než ostatní kandidáti. Vlastně v roce 2008 Hillary Clintonová a Barack Obama byli dlouhou dobu vyrovnaní a výsledek byl jasný až v červnu... no, začínalo být jasné, že Obama by mohl zvítězit, už v březnu, ale Clintonová mu byla v patách, takže to úplně jednoznačné nebylo. Zatímco v roce 2012, když byl nominován Mitt Romney za republikánského kandidáta, na konci března už bylo jasné, že on prezidentským kandidátem nebude. Tentokrát vůbec netušíme, co se bude dít na straně republikánů, protože kandidáti, kteří momentálně vítězí v průzkumech, určitě nominaci nevyhrají... V současné chvíli předpokládám, že Marco Rubio je pravděpodobně v té nejlepší pozici.

Kdy budeme vědět absolutního vítěze? Kdy se zvolí nový prezident?

Prezident se volí až první úterý v listopadu.

Takže potrvá skoro celý rok...

Ano, skoro celý rok. Nejprve jsou na jaře primárky, pak je několikatýdenní pauza, pak jsou shromáždění stran, každá zhruba po měsíci, ty jsou v létě – myslím, že v posledních letech byly nejdříve v červenci. Pak jsou oficiálně oznámeny nominace, ačkoliv už budeme vědět, kdo bude na prezidenta kandidovat, budou oznámeni kandidáti na viceprezidenta – ty nemusíme nutně znát až do samotného shromáždění strany. Někdy prezidentští kandidáti svého viceprezidenta oznamují, někdy ne. Obě funkce jsou ale formálně zvoleny na těchto shromážděních. A pak následují zhruba tři měsíce aktivní politické kampaně a pak jsou samotné prezidentské volby. Následně trvá zhruba dva měsíce, než se nový prezident ujme úřadu. Jakmile je zvolen, má dva a půl měsíce na to, aby sestavil kabinet – této době se říká přechodné období (transition period). Během něho bude prezidentem stále Obama, nikoho ale už nebude zajímat, co říká nebo co dělá, všichni budou upírat svůj zrak na nového prezidenta.

A další věc, která je pro prezidentské volby důležitá, je to, že prezidenti nejsou voleni přímou volbou. Jsou voleni něčím, čemu se říká Electoral Colledge (Sbor volitelů), což je složitý systém z 18. století, který byl vytvořen z dobrých důvodů, ale v současnosti je úplně zastaralý a vytváří možnost, že vítěz v hlasování občanů se nestane prezidentem. To se naposledy stalo v roce 2000 – George W. Bush nedostal od lidí většinový počet hlasů, ale nakonec se stejně stal prezidentem. Vyhrál totiž hlasování Sboru volitelů poté, co Nejvyšší soud zastavil počítání hlasů na Floridě. Nicméně pointou je, že Sbor velitelů vyhrajete tím, že získáte státy. Obecně platí, že majoritní nebo pluralitní vítěz bere všechny volební hlasy státu. Takže není důležité vyhrát národně, je důležité zvítězit v dostatečném množství států a získat 270 hlasů, což je většina. Mnoho států je ale čistě demokratických nebo čistě republikánských.

Je pouze asi devět států, které se mohou přidat na jednu nebo druhou stranu. Takže skutečné prezidentské kampaně se odehrávají v těchto devíti státech. Všichni volby sledují v televizi, ale největší počet reklamních kampaní se odehrává v sedmi osmi devíti možná desíti státech: Ohiu, Wisconsinu, Iowě, možná Pennsylvánii, i když ta je většinou demokratická, Virginii, možná Severní Karolíně, Novém Mexiku, Coloradu, možná New Hampshire a na Floridě. Nikdo nevede svoji kampaň v Kalifornii, i když je to největší stát, protože všichni vědí, že bude volit demokraty. Nikdo nevede svoji kampaň v Texasu, to je třetí největší stát, protože všichni vědí, že bude volit republikány a tak dále.

Platí stále, že je americký prezident nesilnější osobou na světě? Podle posledního vydání magazínu Reuters je to teď totiž ruský prezident Vladimír Putin, ale vždycky se tak smýšlelo o americkém prezidentovi. Je tu přesun k Rusku, co si o tom myslíte?

No, Putin má určitě mnohem větší svobodu konání v systému, ve kterém je prezidentem, protože nemá opoziční Kongres, který musí žádat o pomoc. Nesnaží se mu zabránit cokoliv udělat. Americkému prezidentovi se tohle může stát, v současnosti se to stalo i Baracku Obamovi a i když je Kongres ovládaný prezidentovou stranou, nemůže prezident prostě přijít a říct: ‚Tohle a tohle uděláme,' protože členové Kongresu jsou voleni zvlášť. Na druhou stranu Putin je prezidentem mnohem, mnohem menší země s mnohem menšími vojenskými možnostmi a nemá prsty v tolika věcech jako Spojené státy. Amerika operuje v každé části světa, má všude svoje zájmy, má všude vojenské základny, má letadlové lodě ve všech oceánech a může kdykoliv odstřelit kohokoliv a NSA sbírá elektronickou komunikaci všude po světě. Nemyslím si, že Rusko je schopné něčeho takového. Má nějakou techniku z doby studené války, má pár nukleárních raket a špionážních satelitů, ale ne na úrovni Spojených států. V porovnání s Amerikou je to taky velmi chudá země, její HDP je srovnatelná s jedním americkým státem. USA je jedna ze tří největších ekonomik světa a v tuto chvíli asi stále ekonomicky největší samostatný stát. Čína je brzy předběhne, ale Čína je taky relativně chudou zemí, protože její HDP na obyvatele je mnohem menší a také se nemá tak velký vliv ve světě. Chápu, proč se pro Evropany zdá Putin silnějším, ale on prostě... není takovým hráčem v tolika situacích jako americký prezident.

Takže myslíte, že Putin jen využívá nebo zneužívá svého vstupu do syrské krize?

Tento problém jsem nesledoval dost podrobně, z toho jak to chápu já, mi vychází, že si nějakým způsobem myslí, že je v jeho zájmu něco takového udělat, ale to bych o tom musel vědět víc. Nemyslím si ale, že se USA ve skutečnosti staví proti Rusku... chci říct, z historie víme, že se Spojené státy vždycky snažily být největším hráčem v jakékoli situaci, které se účastní. Takže nechtějí, aby tam Putin věci řídil, ale je to tak komplikovaná situace... tím myslím, že jistým způsobem mohou bojovat proti těm samým lidem.

Spojené státy jsou jednou ze světových velmocí, jak jste sám řekl, i přes to, že jsou docela mladou zemí. Proč tomu tak je?

Protože v 19. století nechutně zbohatly a použily to bohatství k vybudování enormní armády, kterou pak ve 20. století rozmístily všude po světě. Takže v 19. století nejdříve vyhladily indiány, vzaly si všechnu jejich půdu, velmi úrodnou půdu. To přilákalo imigranty ze všech koutů světa hlavně Evropy, přilákalo to investice, obrovské investice přišly například z Británie v 19. století, budování železnic, průplavů, lodní průmysl byl velmi rozvinutý a pak tu byly továrny. USA byly druhou zemí, které industrializovaly hned po Velké Británii, takže průmyslová výroba obrovsky zvýšila majetek země na takové úrovni, jež v historii nemá obdoby. A Británie a USA byly první dvě země, které z toho těžily. A pak ve 20. století přes odpor, protože v minulosti tu byly skupiny, které chtěly, aby se Amerika starala jen o své vlastní problémy a byla jakousi modelovou republikou pro zbytek světa a ne aby se příliš rozšiřovala a účastnila se krvavých konfliktů v Evropě a George Washington vlastně před něčím takovým varoval ve své řeči při odchodu z funkce na přelomu 18. a 19. století.

Ale na přelomu 19. a 20. století se objevil tlak, aby Amerika rozšířila svůj vliv do Pacifiku, například ovládnout Havajské ostrovy a pak Filipíny, vypukla válka se Španělskem, ve které Amerika nad Filipínami získala kontrolu, a pak přišla na nějaký čas Kuba, nebo spíše efektivní vláda nad Kubou, následovaly Jižní Amerika, latinská Amerika, Mexiko a pak obě světové války, kdy se Amerika zapojila do evropských problémů a už zůstala. Po 2. světové válce Amerika okupovala většinu Německa a investovala peníze do přestavby Evropy a vytvoření obranného systému během studené války, určitě víte, že Evropa byla rozdělena na východ a západ a Amerika vedla západ a to znamenalo, že vliv Američanů na Evropu byl obrovský a pak následoval zbytek světa. V ten okamžik se Amerika vzdala jakékoli snahy netvářit se jako světová velmoc a začala budovat obří námořnictvo, nukleární zbraně, špionážní satelity, systém pro globální komunikaci – GPS, které dnes používá každý, byl původně americký armádní projekt, internet byl původně americký armádní projekt, křemíkové čipy a výpočetní technika byly původně americké armádní projekty... takže Amerika disponuje penězi a investuje je do podobných věcí a má před ostatními náskok, i když ten se pomalu snižuje.

Je mnoho důvodů, několik z nich jste sám uvedl, proč si lidé myslí, že jsou USA nebezpečnou zemí.

Ano to jsou. Pokud jste třeba na druhé straně při bombardování...

Změní nový prezident tento názor? Umožní to lidem, aby začali o USA smýšlet jako o menším nebezpečí, nebo že se začnou starat samy o sebe?

Nemyslím si. Podle mě byl velkou změnou přechod z George W. Bushe, jehož postoj byl velmi agresivně vojenský a unilaterální, to znamená, že jednal sám, bez souhlasu spojenců z Evropy, Evropské unie nebo OSN, k Baracku Obamovi, který je víc multilaterální, dohodl smlouvu s Íránem, i když mnoho lidí v Americe prostě chtělo jít s Íránem do války, vláda chtěla unilaterální přístup, ale myslím, že jedním z Obamových cílů bylo obnovit víru lidí na celém světě v dobré úmysly Spojených států a ukázat odlišnou tvář a donutit kabinet, aby něco takového udělal. Celkově se ale prezidenti obou stran už od 40. let snažili o víceméně stejnou zahraniční politiku. Amerika sleduje svoje vlastní zájmy někdy v užší spolupráci se spojenci, někdy méně, ale žádný z prezidentů se nikdy nevrátil k modelu té malé republiky, který by nechala zbytek světa na pokoji.

Jak americké prezidentské volby ovlivní situaci ve světě? Ohrozí stabilitu USA? Bude se na Obamu vzpomínat jako na dobrého prezidenta? Odpovědi na tyto a další otázky přineseme ve druhé části rozhovoru v úterý 10. listopadu.