Čeho se bojí Obama a další politici? Analytik CIA promluvil

Příliš mírný Rúhání

Pillar uvádí příklad Íránu, kde je „prezident Hasan Rúhání v rámci íránského politckého kontextu označován jako ‚reformista' a ‚mírný'," ale je na něj vyvíjen tlak lidmi, kteří se domnívají že nepostupuje dostatečně tvrdě proti autoritářské opozici.

Příkladem toho je situace ohledně bývalého prezindentského kadidáta Mehdiho Karrubiho, který je od roku 2011 v domácím vězení. Jak Pillar připomíná, Rúhání slíbil, že se zasadí o propuštění Karrubiho a dalšího reformisty v domácím vězení, Mira Hussejna Moussaviho, ale zatím se tak nestalo, podle Pillara kvůli obavám z konfliktů s opozicí.

Pillar uvádí, že se Rúhání místo toho soustředí na provádění dalších reforem a priorit. „Hlavní z nich bylo otočení Íránské ekonomiky, což bylo hlavním důvodem, proč Rúhání tak zdůrazňoval vyjednávání a implementaci nedávné jaderné dohody a zlepšení ekonomických vztahů se západem."

Situace v USA

Podobná situace je pak podle něj i ve Spojených státech, kde se politici sice shodnou na společných politických cílech, ale liší se jejich přístup ohledně toho, jakým způsobem a jak rychle jich lze dosáhnout, a také zda jsou ochotni riskovat konfrontaci s opozicí.

Prezident Obama je tak podle něj v podobné situaci jako Rúhání. „Prezidentův pragmatický způsob řešení politické reality znamená, že ne všechny zásady a cíle, které určil mimo jiné i v rámci své zahraniční politiky, budou prosazovány tak tvrdě, jak by třeba chtěl," uvádí Pillar.

Takový přístup mu přinesl kritiku od politiků, kteří sdílí jeho cíle, ale „jsou zklamaní, že Obama tyto cíle neprosazoval silněji a komplexněji, a přejí si, aby se namísto přizpůsobení více snažil změnit politickou realitu."

Rozdíl v prosazování svých cílů je pak podle Pillara hlavní odlišností mezi demokratickými prezidentskými kandidáty Hillary Clintonovou a Bernie Sandersem.

Dva tábory

Pillar ale zdůrazňuje, že „ani jedna strana v těchto debatách o politických strategiích nemá monopol na pravdu a moudrost. Obě strany mají legitimní argumenty."

Ti, kteří prosazují agresivnější přístup, trvají na tom, že politickou moc je třeba využívat a přílišné ustupování přináší rizika. Zastánci umírněného způsobu zase vysvětlují, že je třeba pracovat v rámci současného politického systému a snahy o prosazení všech věcí zároveň mohou znamenat, že nebude prosazeno nic.

Jak Pillar proto vysvětluje, voliči i odborníci by měli u každého politika zvážit skutečné důvody, proč proč prosazuje přístup, který prosazuje – zda je politik rozumnný a opatrný, nebo neschopný; zda se snaží o prosazení svých politických cílů, nebo jej ženou osobní ambice.