Americká vláda tají pravdu o 11. září a mate veřejnost. Historik vysvětlil proč

Ukázkové zahlazování škod

Historik připomíná, že odpověď amerických úřadů na tuto otázku zní málo či nic, jelikož s národností teroristů od počátku zacházely jako s pouhou náhodou, která nemá žádné důležité konotace. "Bylo to jako by patnáct vrahů jen kouřilo stejnou značku cigaret či používalo stejnou vodu po holení," dodává Bacevich.   

Expert se domnívá, že pokud by pachatelé pocházeli odjinud než ze Saudské Arábie, byl by nepochybně aplikován jiný přístup. "Představte si, že by útoky provedlo patnáct Iráčanů," nastiňuje odborník. Soudí, že v takovém případě by byl z pohledu Washingtonu přímým viníkem Saddám Husajn. Také pokud by útočilo patnáct Íránců, američtí představitelé by neváhaly ukázat prstem na úřady v Teheránu coby komplice, míní historik.  

Saudská Arábie ale unikla, pokračuje Bacevich. Uvádí, že Komise pro 11. září ve své závěrečné zprávě deklarovala, že nebyl nalezen žádný důkaz o tom, že by saúdská vláda jako instituce či jednotliví přední saúdští představitelé financovali Al-Káidu. Historik to označuje za skvěle sepsané prohlášení, ukázkový příklad zahlazování škod, jehož cílem bylo zabránit kritickému přehodnocení existujících americko-saúdských vztahů.   

Komentář v originálním znění si můžete přečíst zde.

"Tato snaha nikdy plně neuspěla, skeptici mají podezření, že za tímto příběhem se skrývá více," deklaruje odborník. Vysvětluje, že v dnešních dnech je výrazem těchto pochyb požadavek na odtajnění 28 stran šetření Kongresu zabývajícího se detailně saudským vztahem k podpoře teroristické sítě Al-Káida před 11. zářím. Bacevich odkazuje na pondělní zprávu agentury AP, dle které Obamova administrativa tento krok nakonec skutečně učiní.

Podle experta není možné odhadovat, zda oněch 28 stran potvrdí, či vyvrátí podezření o saúdské účasti na útocích z 11. září, dokud americká vláda materiál neodtajní. V souvislosti s touto debatou pokládá historik důležitější otázku: Kdo v USA má konečnou jurisdikci nad pravdou? "Spadá do výhradní pravomoci státu? Nebo soudy o pravdě spravedlivě náleží lidu?" ptá se Bacevich.       

Odborník vysvětluje, že v čemkoliv, co se dotýká národní bezpečnosti - což je podle něj velmi pružný koncept - stát dlouhodobě drží pozici, že názory vyjádřené vládními úřady mají závazný charakter. V otázkách války a míru pak američtí představitelé občanům sdělují jen to, co podle jejich názoru lidé potřebují vědět, konstatuje historik. Poukazuje, že odpírán je přístup k informacím, které by veřejnost mohla interpretovat odlišně, případně se úřady domnívají, že jsou pro občany nebezpečné.

Loď je třeba potopit    

"Výsledkem je, že stát opatruje pravdu," píše Bacevich. Deklaruje, že při dávkování informací pomyslní kurátoři pracují na příkaz státu, tedy kategorie, která zahrnuje více než několik novinářů, přičemž vypouštěné pěkné příběhy nemusí být nutně přesné, ale toto kompenzuje fakt, že jsou užitečné. V některých případech může takový příběh kamuflovat chyby minulosti a ušetřit tak politiky hanby, většinou je však jeho účelem usnadnit výkon moci po určité linii, vysvětluje historik.   

"Tím, že charakterizuje události 11. září jako blesk z čistého nebe nikterak spojený s předchozími akcemi Spojených států, verze pravdy zkonstruovaná v atmosféře oněch událostí slouží oběma uvedeným cílům," domnívá se expert. Deklaruje, že namísto toho, aby vedla k přehodnocení americké politiky - mezi jiným i problematického vztahu se Saudskou Arábií - tuto politiku podporuje, ospravedlňuje její pokračování a nikoliv náhodou ujišťuje o moudrosti těch, kteří za ni byli prioritně odpovědní.

Bacevich proto nepovažuje za překvapivé, že zahraničněpolitické kruhy i nyní trvají na tom, aby oněch 28 stran zůstalo tajných. "Nejenže dokument může být výzvou pro státem preferovaný narativ o 11. září, ale požadavky na jeho odtajnění rovněž zpochybňují výsadní právo tento narativ kontrolovat," podotýká odborník.    

Expert poukazuje, že ve snaze zabránit zveřejnění dokumentace ji Philip Zelikow, washingtonský insider, který byl ředitelem Komise pro 11. září, popsal jako "neprověřený, syrové materiál", přičemž tvrdí, že obsah může být zavádějící a pokud by se dostal na veřejnost, bylo by třeba odtajnit stovky, ne-li tisíce stran dodatečných dokumentů.   

"Proč neumožnit Američanům, aby si udělali názor sami? Proč nezpřístupnit ty tisíce relevantních stánek?" ptá se Bacevich. Odpověď je podle něj nasnadě: V úvahách lidí, jako je Zelikow, nelze obyčejným občanům v takových otázkách věřit a politika musí zůstat v kompetenci těch, kdo mají příslušné pověření a tudíž se dá spoléhat, že nepotopí loď.

"Loď je ale třeba potopit," apeluje historik. Konstatuje, že na Blízkém východě napáchala americká zahraniční politika ohromný zmatek a charakterizuje ji to, že zažité principy již neslouží žádnému cíli, pouze pokračující pošetilosti. Zveřejnění oněch 28 stran tak může být prvním krokem k reálné změně současného stavu, míní závěrem Bacevich.

EuroZprávy.cz se snaží svým čtenářům nabídnout pohled na události ze široké perspektivy. Našim cílem je nestranné zpravodajství, proto hledáme názory napříč politickým spektrem. Děkujeme za pochopení.