Bushovy memoáry: Válka v Iráku byla správná věc. Také mučení

Bush se v autobiografii zaměřuje na nejdiskutovanější kroky během svého působení v Bílém domě včetně útoků z 11. září 2001, války v Iráku nebo událostí na vojenské základně Guantánamo na Kubě. Také v ní píše o svých politických spojencích i odpůrcích, zmiňuje zvažované útoky proti Íránu nebo Sýrii a přiznává svá pochybení při ničivém úderu hurikánu Katrina.

Z knihy už několik dní před jejím vydáním unikla řada výňatků, které zveřejnila světová média. Bush v jednom z nich otevřeně hovoří o momentu, kdy se ukázalo, že v Iráku nejsou hledané zbraně masového ničení, což byla Bushova záminka pro svržení režimu Saddáma Husajna. "Nikdo nebyl rozčarovanější a naštvanější než já, když jsme ty zbraně nenašli. Dělalo se mi špatně, kdykoli jsem o tom mluvil. Vlastně se mi dělá špatně doteď," píše Bush. Připustil, že během invaze v blízkovýchodní zemi učinil "řadu chyb".

Dalším zlomovým okamžikem Bushova prezidentství byly teroristické útoky, které členové Al-Káidy provedli 11. září 2001. Exprezident prý těsně po nich nařídil sestřelit každé letadlo, které by zůstalo ve vzduchu. Mylně si myslel, že jedno ze čtyř unesených letadel, které se zřítilo v Pensylvánii, sestřelilo americké letectvo na jeho rozkaz.

Když se Bush dozvěděl, že letadlo narazilo do jednoho newyorských Dvojčat, tehdejšího sídla Světového obchodního centra (WTC), nemohl tomu uvěřit. "To letadlo musel řídit ten nejhorší pilot na světě. Jak vůbec mohl za bílého dne vletět do mrakodrapu? Možná dostal infarkt," pomyslel si prý tehdy Bush. Později přiznal, že se mu z atentátů doslova vařila krev v žilách.

Bush se zmiňuje také o sporných výslechových technikách, které podstupovali zajatci na guantánamské základně. On sám podle svých slov dal agentům tajné služby CIA podnět, aby strůjce útoků z 11. září Chálida Šajcha Muhammada mučili waterboardingem, tedy simulovaným topením. Někdejší republikánský šéf Bílého domu waterboarding obhajoval vírou v to, že Mohammad zatajoval důležité informace o dalších chystaných atentátech proti Spojeným státům. Kdyby životy Američanů byly znovu v ohrožení, neváhal by prý kontroverzní výslechovou techniku použít znovu.

Bush připustil, že zvažoval vojenský úder na jaderná zařízení Íránu. "Nařídil jsem Pentagonu, aby prozkoumal, co by bylo k takovému útoku potřeba. Zastavilo by to časovanou bombu, alespoň dočasně," vysvětlil své pohnutky Bush. Dodal však, že takový postup byl nakonec zamítnut, neboť byl až příliš nebezpečný. Jedním z kroků měl být i tajný útok proti Sýrii. "Touto myšlenkou jsme se vážně zabývali, CIA a armáda ale dospěly k závěru, že by bylo příliš riskantní dostat náš tým do Sýrie a pak zase zpět."

Dalším tématem knihy jsou vzpomínky na politické konkurenty i oblíbence. Bush připomíná své přátelství s tehdejším britským labouristickým premiérem Tonym Blairem, jemuž po teroristických útocích na New York a Pentagon volal jako prvnímu ze zahraničních představitelů. "Ten rozhovor pomohl stmelit to nejbližší přátelství, které vzniklo mezi mnou a lídrem zahraniční země. Jak šel čas a válečná rozhodnutí byla čím dál těžší, někteří naši spojenci začali váhat. Tony Blair mezi nimi nebyl," píše Bush.

Až překvapivě kladně se exprezident zmiňuje o svém demokratickém nástupci Baracku Obamovi. "Měl neobyčejný vliv na voliče pod padesát let a jeho kampaň byla chytrá, ukázněná a moderní. Začal jsem více přemýšlet, co by to znamenalo, kdyby Afroameričan vyhrál prezidentské volby. Pár dní před hlasováním se mi stala neočekávaná věc. Jeden afroamerický člen Bílého domu přivedl do Oválné pracovny jeho dva syny. Jeden na mě pohlédl a zeptal se, kde je Barack Obama," popisuje Bush. Baracka Obamu také v knize chválí za jeho postup ve válce v Afghánistánu, která začala ještě za Bushovy éry v roce 2001.

Naopak slova kritiky si vysloužil Bushův stranický kolega a Obamův republikánský soupeř v prezidentských volbách John McCain. Největší chybu McCain podle Bushe udělal, když se veřejně distancoval od jeho vlády. Bush v knize zmiňuje svůj "komplikovaný vztah" s arizonským senátorem a soudí, že McCain během prezidentské kampaně nezvládl "politicky vydělat" na finanční krizi a postavit se k ekonomickým problémům "jako státník".

Jedním z nejkritičtějších okamžiků Bushovy vlády bylo období v roce 2005, kdy udeřil hurikán Katrina. Americký rapper Kanye West tehdy v Oválné pracovně Bílého domu v reakci na pomalou reakci na přírodní živel prohlásil, že se Bush nezajímá o Američany černé pleti. "Názor, že jsem kvůli reakci na Katrinu rasista, bylo to největší dno. Řekl jsem tehdy (manželce) Lauře, že to byla nejhorší chvíle mého prezidentství. Stejně se cítím i dnes," popisuje Bush.

V knize se Bush nevěnuje jen politickým a diplomatickým otázkám, čtenářům dává nahlédnout i do svého osobního života. Zmiňuje například, jak v roce 1986 – ve 40 letech – přestal pít alkohol. "Byla to jednoduchá otázka: Můžeš si vzpomenout na poslední den, kdy ses nenapil?" táže se v knize. Na skleničku prý od té doby nepomyslel ani v těch nejhorších chvílích v úřadu.

Úsměvným momentem je vzpomínka na setkání s tehdejším ruským prezidentem Vladimirem Putinem. Bush svého skotského teriéra Barneyho představil Putinovi na svém ranči v Camp Davidu. Tehdejší ruský prezident zase svého černého labradora předvedl Bushovi při společném pobytu na jeho ruské chatě. "Najednou po trávníku přiběhl velký černý labrador. Vladimir se ušklíbl a řekl: 'Je větší, silnější a rychlejší než Barney'," tvrdí Bush v knize.

Čtyřiašedesátiletý Bush se po přesunu z Washingtonu do Texasu v roce 2009 držel spíše mimo pozornost médií. Koncem jeho vlády vyjadřovalo spokojenost s jeho prací jen asi 30 procent Američanů.