USA mouhou prohloubit globální nestabilitu. Známý politolog Fukuyama tvrdě zaútočil na Trumpa

Zdroje Trumpovy slabosti

Empirická otázka podle filozofa zní, zda takový systém dokáže úspěšně zdržet prezidenta, který projevuje jen malý respekt k právním a etickým hranicím. Prvních sto dní Trumpa v úřadě však poměrně jasně ukázalo, že systém funguje dobře a současný prezident se zapíše do historie jako slabý a neefektivní, nikoliv jako americký tyran, soudí Fukuyama. Poukazuje, že vyjma jmenování Neila Gorsuche do Nejvyššího soudu se Trumpovi nepodařilo prosadit žádný z jeho velkých slibů z kampaně, například zákaz muslimské imigrace či stavbu "velké, krásné" zdi.

Nejviditelnějším Trumpovým neúspěchem pak bylo úsilí nahradit Obamovu zdravotní reformu zákonem o americké zdravotní péči, který však musel pro nedostatek hlasů z Kongresu stáhnout, konstatuje politolog. Zdůrazňuje, že prezident nedokázal zvítězit ani za situace, kdy obě legislativní komory kontrolují republikáni.

"Existuje více zdrojů této slabosti," tvrdí Fukuyama. Za nejbezprostřednější označuje Trumpovu neznalost fungování amerického systému vládnutí a nezkušenost poradců, které si vybral a shromáždil okolo sebe. Prezident zřejmě nastoupil do úřadu s vírou, že může řídit zemi podobně, jak byl zvyklý ze své rodinné firmy, tedy skrze exekutivní výnosy, míní expert. Dodává, že americký systém však ve všech klíčových otázkách staví do rozhodující role Kongres a prezidentova moc se odvíjí na schopnosti stavět koalice zákonodárců, což se Trumpovi nepodařilo v otázce zdravotnictví, přičemž si pravděpodobně nepovede lépe ohledně daňové reformy či inovace infrastruktury.

Druhá Trumpova slabina je pak podle odborníka strukturální. "Aby byl silným prezidentem, musel by se posunout mimo úzkou základnu, která mu přinesla vítězství ve volbách, jak úspěšně učinil prezident Ronald Reagan," píše politolog.  Deklaruje, že Trump se snaží o opak, přichází o své skalní příznivce a zároveň dělá vše pro podkopání důvěry ze strany demokratů a nezávislých. Prezident by teoreticky mohl vytvořit koalici napříč spektrem v otázkách populárních mezi demokraty, jako je infrastruktura, ale v tomto bodě není pravděpodobné, že by právě oni chtěli zachraňovat něco, co vypadá jako hroutící se prezidentství, míní Fukuyama.

To nicméně neznamená, že Trumpovo prezidentství nebude mít dopad, varuje expert. Očekává, že jeho hlavní dědictví bude vysoce negativní a Trump se stane prvním prezidentem, který podryl celý soubor neformálních amerických norem vládnutí. Trump a jeho rodina ostatně vůbec nepředstírají, že se snaží vyvarovat střetu zájmů, zatímco administrativa zcela převrací zákony o transparentnosti, jelikož je plná bývalých lobbistů, navzdory Trumpovu sloganu o "vypuštění bažiny", připomíná filozof.  

Důvěryhodnost je klíčová

Druhé negativní dědictví bude souviset s veřejnou správou, domnívá se Fukuyama. Trumpova administrativa podle pouze vyjadřuje své opovržení nad úředníky, kteří řídí správu, přičemž vládní představitelé nevykazují žádný velký zájem na jmenování stovek středně postavených úředníků nezbytných k chodu správy - namísto toho vyhlásili stop-stav a platové stropy a překládají myšlenky, že vládní agentury by měly být zcela zrušeny, poukazuje expert. Administrativa podle něj zřejmě nechápe, že federální správa má nyní ve skutečnosti méně zaměstnanců na plný úvazek než v 60. letech, a to navzdory faktu, že přerozděluje pětkrát větší objem peněz. "Co přiměje mladé lidi, aby šli pracovat pro ministerstvo zahraničí, když ministr zahraničí podněcuje jeho marginalizaci?" ptá se akademik.  

Zatřetí, Trump je podle politologa prvním prezidentem za dlouhou dobu, který alespoň proklamativně nezdůrazňuje důležitost demokracie a lidských práv ve světě. Přijetí egyptského autoritáře Abd Fattáh as-Sísího a Trumpovy gratulace Erdoğanovi poté, co turecký vládce pevné ruky posílil své prezidentské pravomoci, vysílají mocný signál, že hlavní světová demokracie se již o osud demokracie jinde nezajímá, kritizuje odobrník.

Jedinou oblastí, ve které může americký prezident jednat na vlastní pěst je zahraniční politika, poukazuje Fukuyama. "Zatímco poslední kroky ohledně Sýrie, Číny a Ruska naznačují, že se (Trump) vrací k washingtonskému zahraničněpolitickému mainstreamu, důležitějším dědictvím může být záhadná schopnost této administrativy podrývat vlastní důvěryhodnost," varuje odborník. Za příklad označuje nedávné spory o to, zda letadlová loď Carl Vinson pluje k Severní Koreji.

Filozof si pokládá otázku, zda jsou prezidentské tweety to samé jako americká zahraniční politika. Zdůrazňuje, že odpověď neznají američtí spojenci ani nepřátelé, přičemž důvěryhodnost označuje za bernou minci zahraniční politiky. "Jak se toto dědictví projeví ve skutečných krizích, kterým čelíme v Asi, Evropě a na Blízkém východě je nyní nejisté, ale nebezpeční, že Spojené státy budou zmenšovat, nikoliv posilovat globální stabilitu je až příliš reálné," uzavírá Fukuyama.