Integrace migrantů je nemožná? Zkušenosti z USA jsou překvapivé

Dvě Ameriky

Pohled na voličskou mapu koncentrovaných demokratických enkláv a rozsáhlých republikánských venkovských oblastí, může podle Gesta s Lubellem naznačovat existenci svou Amerik - jedné, která vítá odlišné osoby a usnadňuje jejich integraci, a té druhé, jež vnímá odlišné lidi jako hrozbu pro kulturní složení země.    

"Oba stojíme jednou nohou v každé z těch Amerik," konstatují autoři. Gest je totiž dítětem přistěhovalce a matky z rurální Georgie, přičemž vychodil veřejnou školu v Los Angeles, žije na Manhattanu a provádí výzkum zaměřený marginalizaci bílých dělníků v tzv. rezavém pásu, tedy oblasti na severovýchodě USA postižené ekonomickým úpadkem. Lubell naopak vyrost na předměstí Filadelfie, strávil rok v Ekvádoru, načež se přestěhoval do Tennessee a posléze do Atlanty, kdy si vzal dceru zemědělce z rezavého pásu a svou kariéru zasvětil zmírňování strachu z migrantů v konzervativní Americe.  

Obě uvedené Ameriky nejsou podle obou mužů natolik oddělené, jak si mnozí myslí. "Velká města, kde žijeme, se staly klíčovými prvky globalizace - verbují přistěhovalce coby součást globální ekonomiky a multietnické společnosti, která je s dalšími městy po světě propojena těsněji než geografická periferie," píší Gest a Lubell. Dodávají, že jak se nové imigrační destinace typu Denver a Washington D.C. stávají přeplněnými, sílí zde konkurence a rostou životní náklady, přistěhovalci hledají příležitosti jinde.

Šance na lepší život se často naskytuje v post-industriálních a post-agrárních regionech, poukazují autoři. Odkazují na analýzu listu Wall Street Journal, že index diverzity v letech 2000-2015 se minimálně zdvojnásobil v 244 amerických oblastech, přičemž více než polovina z nich leží v Iowě, Indianě, Wisconsinu, Illinois a Minnesotě a velkou část nově příchozích tvoří Hispánci ze střední Ameriky, kteří často prošli Kalifornií či Texasem.        

Uvedené oblasti mají víceméně stejnou motivaci k přijímání migrantů jako tradiční cílové destinace - potřebují zaplnit díry na tamním pracovním trhu a rozšířit počet daňových poplatníků, uvádějí Gest s Lubellem. Dodávají, že ačkoliv se tyto regiony často snaží zastavit či zvrátit populační úbytek, mnoho tamních obyvatel se imigrantů obává ve strachu s pracovní konkurence a kulturní transformace.    

Tyto nervózní regiony, kde dochází k demografickým změnám, jsou z velké části zodpovědné za Trumpovu revoluci, píší autoři. S odkazem na statistiky deníku Wall Street Journal vysvětlují, že Trump získal dva z každých tří voličů v oblastech, kde se index diverzity zvýšil alespoň o 150%, přičemž mnoho z nich se nachází v Ohiu, Indianě, Georgii, a Severní Karolíně, stejně jako v Michiganu, Pensylvánii a Wisconsinu, tedy ve třech státech, které Hillary Clintonová ztratila o 77 tisíc hlasů.

Zapojení starousedlíků posiluje integraci

"Poháněn nostalgií, Trump hlásal návrat bílých, dělnických Američanů do středu národní debaty," poukazuje Gest a Lubell. Deklarují, že ačkoliv Trumpova rétorika může utěšit jeho stoupence, jen stěží dokáže usměrnit tempo a tok směn, které je popuzují, a proto by mělo být imperativem hledat způsoby sociální koheze v nových oblastech usazování přistěhovalců.   

Dříve se snahy veřejnosti a občanské společnosti zaměřovaly na přistěhovalce samotné - pomáhaly jim s ovládnutím jazyka, vzděláním, ubytováním, zdravotní péčí a obecným pocitem pohodlí, uvádějí autoři. Takový přístup však podle nich připomínal zasetí semínek v poli a následné zanedbávání půdy, a tak v současné době musí veřejnost věnovat pozornost také strachu a obavám starousedlíků - tedy pomyslné půdě okolo.   

"A skutečně, rostoucí počet komunit ve středu Ameriky již začal fungovat jako model pro změnu paradigmatu v začleňování imigrantů," tvrdí Gest s Lubellem. Připomínají, že za posledních 10 let města jako Dayton, Ohio, St.Louis, Boise a Idaho napomáhají ucelenému plánovanému procesu, v jehož rámci jsou starousedlíci přítomni rozhodování o tom, jak se bude nakládat s nově příchozími migranty a uprchlíky.   

Od Detroitu po Severozápadní Arkansas i Charlottesville vynakládají obyvatelé i politici stejné úsilí a funguje to, ujišťují autoři. Jako příklad uvádějí Dayton, kde se podařilo zvrátit více než padesátiletý pokles obyvatel a hospodářství pomocí přilákání migrantů a nyní se kdysi ponuré centrum města hemží podniky vlastněnými jak starousedlíky, tak přistěhovalci, přičemž obnovená prosperita omezila strach z migrantů a prohloubila ochotu místních k jejich začlenění.   

V 160 komunitách, které podepsaly dohody o pokročilé inkluzi přistěhovalců, schválily městské rady na 600 opatření posilujících integraci pomocí otevření se druhým jazykům, usnadnění přístupu do škol, citlivého přístupu bezpečnostních složek a usnadnění pravidel pro drobné podnikání, vysvětlují Gest a Luball. Dodávají, že imigrace není v USA je fenoménem pobřežních oblastí, ale i středoamerická města se stávají rozmanitějšími.     

"Čím víc funguje dohled starousedlíků nad tím, jak jejich oblasti přijímají imigranty, tím pravděpodobněji nebudou chtít čelit budoucnosti zařazením zpátečky," deklarují závěrem autoři.