Na teroristickém útoku v New Yorku něco nesedí

Po koordinovaných útocích v Paříži před dvěma lety, pyšný IS zveřejnil klipy devíti z deseti odpovědných teroristů - jeho „lvů“ - jak mu slibují věrnost. Desátý terorista, Salah Abdeslamem jako jediný ze skupinky během útoků nezemřel, naopak se mu podařilo uprchnout a skrývat se po nějaký čas v Belgii, kde byl chycen. Zatímco fotografie jeho staršího brata, který se odpálil v pařížské kavárně, byla často přítomna v materiálech distribuovaných IS, Abdeslam jako kdyby neexistoval, soudě podle nulových zmínek o jeho osobě ze strany IS.

Nejedná se o jediný případ, kdy IS mlčel ohledně osob, kteří v jeho jménu prováděli teroristické útoky. IS se nepřihlásil k útoku v Židovském muzeu v Bruselu v roce 2014, jehož následkem byli čtyři mrtví ani k útoku ve vysokorychlostním vlaku Thalys v roce 2015, při kterém došlo ke zranění třech cestujících. Taktéž neohlásil jako svého bojovníka Ahmada Khana Rahimiho, který nastražil několik bomb v New Jersey a Chelsea a které zranili 31 lidí, ačkoliv v jeho deníku policie našla odkazy na bývalého (nyní mrtvého) mluvčího IS, Abu Muhammada al-Adnaniho, vůdčího hlasu volajícího po útocích na Západě.

IS též mlčel v případě nedávného útoku nákladním vozem ve švédském hlavním městě Stockholmu, během něhož zahynulo pět lidí a 14 bylo vážně zraněno. Tento typ „low tech“ útoku byl podobný těm, které IS oslavoval v Nice a v Berlíně a taktéž byl spáchán jedincem, odmítnutým žadatelem o azyl z Uzbekistánu, jenž byl jeho příznivcem. Značná podobnost mezi tímto útokem a útokem v New Yorku vyvolává otázku, proč se IS hlásí jen k některým z programově stejných typů teroristických činů.

V případě New Yorského útoku je to o to zarážející, že IS nyní urgentně potřebuje dosvědčit svým příznivcům, že i přes sérii porážek v Iráku a Sýrii, ztrátě svého hlavního města Rakky a vyhánění do syrské pouště, je stále relevantní a hrozivou silou. Dalo by se očekávat, že s radostí sáhne po možnosti pyšnit se uspořádáním nejhoršího teroristického útoku v New Yorku od 11. září. Zatím se tak nestalo, ačkoliv IS obvykle se přihlásí k útokům do 24 hodin.  Nicméně, v některých případech z minulého léta se čekalo na prohlášení skupiny dokonce měsíc. Možná i v tomto případě IS si prostě „dává na čas.“

Důvody mlčení

Nicméně, při detailnějším pohledu na zmíněné příznivce IS, ke kterým se jejich „idol“ nepřihlásil, vyplývá na povrch zajímavá skutečnost. Všichni měli společnou jednu věc: byli chyceni. Amarnath Amarasingam, vedoucí výzkumný pracovník Institutu pro strategický dialog, tvrdí, že chycení členové IS mu vysvětlili, že svým mlčením je IS vlastně chrání. V rámci jakési vnitřní komunikace jim sděluje, že je neprodal. Podle Raphaela Glucka, nezávislého badatele, by takové jednání IS mohlo ohrozit nábor jejich dalších přívrženců, protože nikdo by už neměl motivaci činit teroristické útoky.

Podle jiných odborníků mnohem větší roli hraje teologické hledisko. IS se snaží tímto způsobem motivovat své příznivce, pořádající teroristické útoky, k tomu, aby se stali „mučedníky“, tj. aby sami během útoku zahynuli. Dle tohoto výkladu není vražedná operace úspěšná, pokud její strůjce přežil. To by vysvětlovalo, proč teroristé se uchylují k držení falešných bombových pásů a zbraní, jenž zřejmě mají vyprovokovat policisty, aby po nich stříleli a zabili je.

Smrt pachatele je zřejmě pro IS důležitější hledisko, proč se k akci přihlásit, než její úspěšnost. Dosvědčuje tomu případ útočníka, který v červnu v Paříži vrazil svým výbušninami naloženým vozidlem do policejního vozu. Při akci sám zahynul, nikdo jiný nebyl zraněn. IS se k útoku přesto přihlásil a pojal jej jako varování západním silám, že jejich země se stávají bojištěm a období míru a klid skončilo.