Americký sen je u konce? USA už není pro lidi vysněnou zemí

Americký sen neznamená garanci šťastného života, ale spíše možnost být šťastný. Ani zde vám není nic naservírované na stříbrném podnose, ale USA kdysi dávali šanci lidem, všem bez rozdílu. Kdo byl dříve popelářem, mohl vlastní snahou dosáhnout pohádkového bohatství. Jenže tomu je teď už konec, a netýká se to jen přistěhovalců, nýbrž i samotných rodilých Američanů.

Statistika přitom předkládá jasná fakta, 90 procent dětí narozených v USA ve 40. letech nakonec dosáhlo lepší životní úrovně a příjmů než jejich rodiče, ale jen 40 procent těch narozených v 80. letech se podařilo to samé. Ať už se jedná o to, že životní úroveň se nedá donekonečna zvyšovat a Američané dosáhly stropu, nebo jednoduše teď zažívá svět horší časy, americký sen je s největší pravděpodobností u konce.

Negativně budoucnost nevnímá jen dnešní mládež, ale i jejich rodiče. Průzkum z minulého roku ukázal, že jen 38 procent amerických rodičů se domnívá, že jejich děti se budou mít lépe než oni. Zbytek je přesvědčen o opaku a lidé dnes takzvaný americký sen už necharakterizují slovy snaha a píle, nýbrž se všeobecně má za to, že lidem musí být přikloněno hlavně štěstí, které je náhodné.

Do USA stále míří vysoký počet přistěhovalců, zejména z Mexika nebo Latinské Ameriky, kde je nerovnost ve společnosti daleko větší. Jejich představy o lepším životě se však radikálně změnily za posledních několik desítek let. Názory o příležitostech se také velmi liší podle toho, zda se zeptáte bohatého člověka a chudého.

Na otázku, zda dnes může člověk v USA zbohatnout hlavně díky své snaze, píle a pracovitosti, byly odpovědi rozporuplné. Zatímco lidé střední třídy a výše spíše ještě věřili v americký sen, nižší třída pracujících věří v rovné příležitosti až o 20 krát méně než před lety. Dáno je to zejména tím, že bohatí se dnes v životě nesetkávají s tolika překážkami, na druhou stranu pro chudé je stále těžší žít v dnešním světě.

Vědci pracovali i s tím, zda korespondenti jsou vystaveni stresu každý den. Právě stres může mít vliv na naši obecnou náladu a dlouhodobé vyhlídky do budoucna. Podle výzkumníků hlavně běžní zaměstnanci jsou dnes vystavení mnohonásobně vyššímu stresu než před lety, může za to hlavně faktor neznáma, kdy se lidé dennodenně setkávají s věcmi, nad kterými nemají kontrolu. Do zoufalství upadají hlavně chvíli, kdy si uvědomí, že jen málo co v životě mají skutečně ve svých rukou, zbytek je řízeno někým jiným.

I přes nepříliš růžové vyhlídky však došli vědci k zajímavému výsledku, z průzkumu vyplynulo, že mnohem šťastnější bývají minority (Afroameričané, Hispánci, Mexičané, Asiaté) oproti majoritě (potomci Evropanu). Je to dáno především tím, že i když všichni jsou vystavení stresovým faktorům stejně, minority jsou víc semknuté a vzájemně se podporují. Ať už se jedná o lokální komunity, církve nebo sociální pracovníky, menšina cítí, že i přes tvrdé období zde pořád mají podporu ostatních, zatímco většina je odkázána hlavně sama na sebe.

Sociologové se domnívají, že výzkum pomůže vládám lépe pochopit současnou společenskou náladu a doufají, že by politici mohli nepozitivní trend zvrátit. Ti, kteří věří v růžovou budoucnost, mnohem častěji investují do lepších zítřků, čímž podpoří ekonomický růst a prosperitu. Naopak ti, kteří se domnívají, že nemají dobré vyhlídky, spíše způsobí ekonomickou stagnaci, což pak může mít dalekosáhlé důsledky. Nemluvě o nárůstu konzumace drog, sebevražd a sociálním vyloučení.