Letadlové vzducholodě měly být páteří amerického letectva. Proč jejich kariéra tak rychle skončila?

Psala se 20. léta 20. století a letectví bylo stále ještě v začátcích. Věřilo se však v jeho zářnou budoucnost. Páteří letectev však neměla být podle odborníků letadla, ale vzducholodě. Ty měly zajistit nejen bombardování a dopravu velkých nákladu a cestujících na velkou vzdálenost ale i dálkový průzkum. Letadla měla zajišťovat obranu proti nim na krátkou vzdálenost.

Americké námořnictvo si brzy uvědomilo potenciál, který by mělo spojení obou strojů. Vzducholoď s velkým doletem měla zajistit dálkový průzkum a informovat flotilu o pohybu lodí nepřítele a v případě nouze vypustit na svou obranu stíhačky, které nesla na palubě. Ty mohly být využity i k průzkumu na menší vzdálenost nebo k útoku. Do budoucna se počítalo i s tím, že by stíhačky nahradily střemhlavé bombardéry nebo torpédová letadla. Hlavním prosazovatelem celé koncepce ses stal viceadmirál William Adger Moffett.

 Amerika po 1. světové válce v rámci kompenzací získala německou vzducholoď Zeppelin LZ 120, která v USA létala pod jménem USS Los Angeles (ZR-3). Po dobrých zkušenostech s německou vzducholodí a po nezdarech s konstrukcí vlastních strojů, námořnictvo vsadilo na německé konstruktéry a zkušenosti. Stroje měly být stavěny a konstruovány v USA.

 Nově vzniklá společnost Goodyear-Zeppelin byla založená na americkém kapitálu, ale konstrukční kancelář byla téměř kompletně německá. Jedním z čelních konstruktérů byl specialista na velké kovové konstrukce a pražský rodák Karl Arnstein. Firma skutečně získala v roce 1928 zakázku a v roce 1929 v Akronu v Ohiu vybudovala ohromné hangáry.

Nové letadlové vzducholodě měřily 293,3 metru, průměr trupu měly 40,5 metru a měly osmdesátičlenné posádky. To, jak byly stroje ohromné podtrhuje, že jen na potah trupu bylo potřeba 3100 metrů čtverečních bavlněného materiálu o váze 5 tun.  Trup zkonstruovaný Arnsteinem měl tři kýly a byl složen z 12 hlavních přepážek a 33 pomocných přepážek. Kostra byla z tehdy supermoderního materiálu – duralu.

V trupu se nacházelo 12 oddílů s plynem vyrobených z nové želatino latexového materiálů. Každý oddíl měl obsah 15 388 metrů kubických plynu. Celkem se do vaků vešlo 193 970 kubických metrů plynu. Vzducholodě byly místo vodíku plněny tehdy drahým héliem.

Pohon zajišťovalo 8 vodou chlazených motorů Maybach o výkonu 560 koňských sil. Stroje mohly nést až 78000 litrů benzínu ve 110 separátních nádržích rozmístěných v kýlu. Úbytek váhy během letu kompenzoval speciální systém, který kondenzoval vodní páry z motorů. Takto získaní voda byla skladována ve 44 nádržích. Vzducholodě díky systému měly zůstat stabilní a v rovnováze i bez upouštění vzácného hélia.

 Vzducholodě měly při ekonomické rychlosti 102 kilometrů v hodině dolet 11 000 kilometrů. Maximální rychlost byla 169 kilometrů v hodině. Dostup byl pouhých 1500 metrů. Hlavní rozdíl oproti jiným vzducholodím byl hangár, do kterého se vešlo pět malých stíhacích dvojplošníků Curtiss F9C Sparrowhawk.

Stroje nebyly vybrány kvůli svým výkonům, ale především velikosti. Rozpětí měly pouhých 7,7 metrů, délku 6,1 metru a prázdný vážil 978 kilogramů. Maximální rychlost byla 247 kilometrů v hodině. Stroj byl vyzbrojen dvěma kulomety Browning ráže 7,62. Později byl strojům kvůli snížení váhy ještě odstraněn podvozek a pod stroj byla podvěšena přídavná nádrž.

Na vzducholodích sloužili pouze zkušení piloti, protože start i přistání na nich bylo skutečným husarským kouskem. Start i přistání totiž probíhalo za pomoci hrazdy. Při startu byl stroj vytažen ven a po vytočení motoru na plné otáčky byl stroj uvolněn. Při přistání stroj musel srovnat rychlost se vzducholodí, a za pomoci háku umístěném na horním křídle letadla se zachytit hrazdy. Curtiss byl ještě se spuštěným motorem zatažen do hangáru vzducholodi. V hangáru byla soustava kolejnic, na kterých za háky stroje visely a byly připravovány a přepravovány ke startu.

Vedle toho měla vzducholoď ve výzbroji ještě gondolu, kterou mohla na laně spustit při nepříznivém počasí pod mraky. Obranu vzducholodím mělo zajistit také osm kulometných stanovišť s kulomety ráže 7,62.

 První vzducholoď byla hotova v létě 1931 a manželka tehdejšího amerického prezidenta Herberta Hoovera Lou ji 8. srpna 1931 pokřtila jménem Akron, na počest města, kde byly postavena.  Námořnictvo převzalo stroj do činné služby v říjnu 1931. Již v lednu 1932 se USS Akron (ZR-4), jak byla vzducholoď oficiálně označena, zúčastnila manévrů u Guantanáma na Kubě. Podařilo se jí vystopovat a několik hodin sledovat svaz nepřítele, což byl výkon, který v té době nezvládl žádný stroj.

USS Akron provedla také propagační let od „Pobřeží k pobřeží USA“. Při přistání u San Diega došlo k tragédii. Při pokusu o přistání došlo k poryvům větru. Tři námořníci, kteří se snažili ukotvit kotvící lano vzducholodi, se jej nestačili pustit a byli náhle stoupající vzducholodí vyneseni do vzduchu. Než se podařilo lano dostat na palubu, dva z nich spadli a zahynuli. Celé drama bylo zaznamenáno kamerou filmového týdeníku a promítáno po celém světě. Veřejnost také zaznamenala průlet Akronu nad Washingtonem při inauguraci prezidenta Franklina Delano Roosevelta.

Kariéra USS Akron nebyla dlouhá. Již 3.dubna 1933 se u pobřeží Nové Anglie dostala vzducholoď do silné bouře a vzducholoď se roztříštila o rozbouřený oceán. Z 80 členů posádky se zachránil jen čtyři muži. Na palubě zahynul i viceadmirál Moffett, který stavbu obou lodí tolik prosazoval. Je to dosud největší katastrofa vzducholodi v historii. Pozdější vyšetřování ukázalo, že loď se nad rozbouřený oceán neměla vůbec vydat, neboť se jednalo o prototyp a vzducholoď nebyla na pohyb nad rozbouřeným oceánem připravena. Na palubě navíc nebylo ani dost plovacích vest a ani jeden záchranný člun.

Již v květnu 1933 dostalo za Akron námořnictvo náhradu. USS Macon (ZR-5) již však takovou vlnu nadšení po zkušenostech s jeho předchůdcem nevyvolal. Vzducholoď na rozdíl od své předchůdkyně měla operovat nad Pacifikem. Během cvičení v roce 1934 prokázala svoji užitečnost, když několik hodin při cvičení hlásila polohu letadlové lodi USS Saratoga a po havárii dvou letadel námořnictva kroužila nad místem jejich zřícení, dokud nebyli letci zachráněni.

Kariera USS Macon byla opět krátká. Když se vzducholoď 12. února 1935 vracela z manévrů dostala se u Point Sur u San Francisca do bouře. Přišla o horní svislou ocasní plochu, uvolnilo se několik oddílů   s plynem. Vzducholoď začala nekontrolovatelně stoupat. V 1500 metrech se však otevřel nouzový ventil, který vypustil hélium, a Macon začal strmě klesat. Naštěstí se posádce podařilo pomocí motorů pád zbrzdit. Vzducholoď dosedla na hladinu oceánu a začala se rychle potápět. Z 83 mužů na palubě zahynuli jen dva muži. Jeden vyskočil z Maconu v příliš velké výšce a druhý se potopil do vraku pro své osobní věci. Námořnictvo se naštěstí poučilo a USS Macon byl dovybaven plovacími vestami. Toto rozhodnutí zabránilo horším ztrátám.

Tím se skončila historie letadlových vzducholodí. Existovaly sice plány na větší stroje, které měly nést devět střemhlavých bombardérů, ale prezident Roosevelt další stavbu nepovolil. Akron a Macon ukázaly, že to je slepá cesta leteckého vývoje. Vzducholodě nemohly nést dostatečný počet letadel a ani je nemohly rychle vyslat do boje. Navíc byly nepoužitelné ve špatném počasí. V roce 1935 už začínalo být jasné, že i letadla mohou mít dlouhý dolet a nahradit tak vzducholodě. Jen rok po katastrofě Maconu vzlétla Consolidated PBY Catalina s doletem 4000 kilometrů.

 Po programu letadlových vzducholodí, který stál daňové poplatníky 5 375 000 dolarů (dnes asi 80 milionů dolarů) zbylo málo. Akron a Macon byly, hned po Hindenburgu, druhými největšími létajícími stroji v dějinách. Katastrofa Akronu je stále největší katastrofou vzducholodi v dějinách. A zachoval se jeden Curtiss F9C Sparrowhawk, který je dnes jedinou hmotnou připomínkou obou vzdušných obrů.    

Související

Více souvisejících

letectví Letecké nehody USS Macon Vzducholodě Americká armáda (U.S. Navy) historie

Aktuálně se děje

včera

Norská princezna Mette-Marit (autor fotky: Frankie Fouganthin)

Norská princezna zápasí s vážnou nemocí. Čeká ji transplantace

Jedna z evropských královských rodin se obává o svou prominentní členku. Zdravotní stav norské korunní princezny Mette-Marit, která se dlouhodobě potýká s chronickou plicní fibrózou, se znovu zhoršil. Informoval o tom web Topky.sk, který se odvolává na zahraniční zpravodajské agentury. 

včera

Andrej Babiš

Babiš vyzval zbrojařské firmy k maximálnímu zabezpečení areálů

Premiér Andrej Babiš (ANO) v souvislosti s vyšetřováním pátečního požáru v Pardubicích vyzval zbrojařské firmy, aby své areály co možná nejlépe zabezpečily. V případu panuje podezření ze spáchání teroristického útoku. Stupeň ohrožení terorismem se pro tuto chvíli nemění a zůstává na druhém ze čtyř. 

včera

včera

včera

včera

Modžtaba Chámeneí

Nový vzkaz mladého Chameneího. Otce označil za mučedníka

Nový íránský duchovní vůdce Modžtaba Chameneí se znovu ozval. U příležitosti oslav perského nového roku zveřejnil obsáhlý vzkaz, který odvysílala státní televize. Vrací se v něm k úmrtí svého otce. Zároveň tvrdí, že Írán neútočil na Turecko a Omán. 

včera

včera

Chuck Norris

Zemřel legendární akční herec Chuck Norris

Z USA dorazila zpráva, které se nechce moc věřit. Ve věku 86 let zemřel legendární akční herec Chuck Norris. O úmrtí informovala jeho rodina. Norrise, který v březnu oslavil 86. narozeniny, dobře znali i čeští televizní diváci. 

včera

Donald Trump

Budeme si pamatovat, že jste zbabělci, vzkázal Trump členům NATO

Americký prezident Donald Trump se opět pustil do členských zemí NATO kvůli jejich neochotě pomoci se znovuotevřením Hormuzského průlivu. Trump obvinil spojence ze zbabělosti. Podle jeho slov se nechtějí zapojit ani v okamžiku, kdy je válka na Blízkém východě v podstatě vyhraná. 

včera

včera

včera

včera

včera

včera

včera

včera

včera

včera

19. března 2026 22:05

Jak se zbavit závislosti na Hormuzském průlivu? Netanjahu navrhuje vybudování potrubí přes Arabský poloostrov

Izraelský premiér Benjamin Netanjahu ve svém projevu k národu i mezinárodnímu společenství zdůraznil, že probíhající válka s Íránem bude trvat tak dlouho, „dokud to bude nutné“. Ve spolupráci se Spojenými státy se Izrael podle jeho slov soustředí na tři klíčové cíle: úplnou likvidaci íránského jaderného programu, zničení arzenálu balistických raket dříve, než je Írán stihne ukrýt hluboko pod zem, kde by byly imunní vůči leteckým úderům, a vytvoření podmínek pro to, aby íránský lid mohl získat zpět svou svobodu. 

Zdroj: Libor Novák

Další zprávy