Nejbizarnější podvod v dějinách automobilismu? Vdova po konstruktérovi raket z NASA pobláznila svět

Schopný technik ze San Fernando Valley v Kalifornii navrhl v roce 1973 elegantní tříkolku poháněnou motorem BMW z motorky. Stroj měl mít nejen dobrý výkon, ale především měl mít nízkou spotřebu. Pouhý galon (3,8 litru) na 70 mil (112 km)! Když jednoho večera vyprávěl o svém vozítku při večeři v restauraci přátelům, najednou k jejich stolu přistoupil muž a nabídl mu schůzku s někým, kdo by mohl jeho plány realizovat.

Ten někdo byla Geraldine Elizabeth (Liz) Carmichaelová. Liz pocházela, tak jako Dale, ze Středozápadu a neměla lehký život. I přes rány osudu, svou pílí a silnou vůlí dosáhla úspěchu. Inženýrka s titulem z Ohijské univerzity, titul MBA získala na univerzitě v Miami. Schopná technička a vynálezkyně, Držitelka několika patentů za miliony dolarů. Navíc statná vysoká vdova po konstruktérovi raket z NASA a matka pěti dětí. Liz Dalea oslnila. Dohodli se. Liz měla sehnat investory, dělat reklamu a PR a připravit výrobu. Dale se měl postavit prototyp a připravit jej pro praktické použití a výrobu. Jejich nově založenou společnost pojmenovala Twentieth Century Motor Car Corporation (TCMCC). Nový vůz byl pojmenován podle jeho tvůrce Dale.

Liz se skutečně ukázala jako schopný promotér. V její luxusní kanceláři na exkluzivním Ventura Boulevardu v Los Angeles se brzy střídala všechna americká média včetně těch nejslavnějších jako je časopis People nebo New York Times. Všichni chtěli vidět ženu, která spasí Ameriku, a „srazí diktát Detroitu“. V kanceláři si mohli novináři prohlédnout i prototyp vozidla. Ten byl ovšem hlídán ozbrojenou stráží a nikdo se k němu nesměl přiblížit, aby náhodou neukradl „tajné konstrukční prvky na něm uplatněné“, jak tvrdila Liz. Nebo možná také proto, aby si nikdo nevšiml, že vozidlo bylo z plastů a polystyrénu, interiér tvořila jen sedačka, nebyl v něm volant, ani řadící páka natož pedály a kola držela silou vůle a dvou hřebíků.

Liz slibovala zázraky. Vozidlo mělo mít převratná okna z materiálu Rigidex, která měla být téměř nerozbitná a měla odolat i palbě ze zbraní menší ráže. Při čelním nárazu v rychlosti 30 mil (48 kilometrů) se vozidlu ani posádce nemělo nic stát. To zajišťovaly speciální materiály původně vyvinuté pro rakety a „trojúhelníková konfigurace vozidla“. Váha celého fantastického samohybu neměla přesáhnou 500 kilogramů a maximální rychlost byla 137 kilometrů v hodině. Vozidlo mělo mít i klimatizaci a topení, díky novým technologiím v dosud nepoznané kvalitě. Skutečný stroj kosmického věku. A cena? Pod 2000 dolarů! Pro srovnání nejlevnější Volkswagen Brouk stál tehdy 2499 dolarů.

„Ford v sukni“, jak sebe samu Liz nazvala, předpokládala, že v prvním roce se prodá 88 000 zázračných vozidel a v dalším roce výroba překoná 250 000 Daleů. V kalifornském Burbanku pronajala budoucí „královna automobilového průmyslu“ obrovské hangáry s plochou 14 000 metrů čtverečních. V nich, jak Liz sdělila tisku, již více než 100 zaměstnanců chystá výrobní linku a vyrábí prototypy. Konstruktér Clifft podepsal s Liz smlouvu, podle které za licenci dostane 3 miliony dolarů, statisíce dolarů ročně jako důchod a další peníze za konzultace až se výroba rozjede.

Přestože Liz měla „tajného bohatého investora“ neváhala přibírat další zájemce a peníze se jen hrnuly. Autosalóny za zastupování revolučního vozidla neváhaly vyplácet ještě předtím, než jej vůbec viděly, horentní zálohy, aby jej mohly prodávat. Dodavatelé dílů se Liz pokoušeli úspěšně podplatit, by získali zakázky na díly pro nový vůz. Reklama a PR jely na plné obrátky. Liz dokonce slíbila Dalea jako hlavní cenu v populární televizní soutěži a reklamní stánek TCMCC byl často vidět na autosalónech.

Brzy se však začaly objevovat problémy. Clifft postavil první tři prototypy. Jejich výkony ani kvalita rozhodně nepatřily do kosmického věku. Stroj jel maximálně 50 kilometrů v hodině, přičemž se v této rychlosti celý třásl a jednou mu dokonce odpadly za jízdy dveře. Znepokojený Clifft varoval Liz, aby neslibovala to, co nemůže splnit. Diskuse přerostla v hádku a Liz Cllifta vyhodila. Jak už to bývá, úspěšnému podnikání se do cesty postavily i úřady.

Kalifornské ministerstvo financí se začalo o firmu zajímat kvůli neplacení daní a nelegálnímu prodeji licencí na prodej vozů, který se ještě ani nevyráběl. Ministerstvo dopravy se začalo šťourat v tom, jak je to s holomogací vozu. Jiné úřady zase zajímalo, jak to je s továrnou. Kdo povolil stavbu? Je provoz ekologicky? Mají zaměstnanci pojištění? Liz boj s úředním šimlem zvládala za pomoci hbitých právníků a jejich kliček.

Pak ovšem došlo ke katastrofě. Dva PR manažeři firmy se nepohodli, přičemž jeden z nich vytáhl zbraň a druhého zastřelil. Jak se ukázalo oba pánové byli kolegové dlouho. Dříve než nastoupili u TCMCC totiž spolu „spolupracovali“ na jedné cele proslavené věznice San Quentin. Liz pochopila, že je čas na strategický ústup z Kalifornie a přesídlila do texaského Dallasu. Zde vydala prohlášení, že Dale je budoucnost dopravy a ona je bojovnicí s automobilovým monopolem z Detroitu.

Úřady ovšem vydaly na Liz federální zatykač a FBI ji brzy byla v patách. Z Dallasu opět musela zmizet. Ve městě nechala celou svoji garderobu včetně mnoha paruk a vycpaných podprsenek. Mezitím úřady otevřely tovární haly, kde se měl Dale vyrábět a zjistily, že jsou úplně prázdné. Hra skončila v Miami. Liz doplatila na svoji mediální proslavenost a někdo ji poznal. Dne 13. dubna 1975 ji policejní pes Otis vyčmuchal v ložnici pronajatého domu schovanou za falešnou stěnou.

Následovala policejní rutina po zadržení. Focení a odebrání otisků. Policisté nepředpokládali, že by Liz měla dříve pletky se zákonem. O to více je, a nejen je ale i celou Ameriku, překvapil výsledek. Vdova po inženýru z NASA, matka pěti dětí, manažerka, vynálezkyně a inženýrka Geraldine Elizabeth Carmichaelová, MBA byla ve skutečnosti 100 kilogramů vážící a 185 centimetrů měřící Jerry Dean Michael, podvodník, po kterém FBI pátrala od roku 1961! Pět dětí bylo skutečně jeho, leč nebyl jejich matka, ale otec. Jejich matkou byla manželka Michaela Vivian, kterou na veřejnosti představoval jako osobní sekretářku. Michael tvrdil, že podstupuje léčbu hormony a chystá se na operaci, po které se definitivně stane ženou. Vivian a jejich děti jeho tvrzení potvrdily a podporovaly jej v jeho rozhodnutí.

Před soud se Liz/Jerry dostala o rok později. Byla obžalována z 26 trestných činů. Po celou dobu se bránila, že se jedná komplot Detroitu. Její vozy Dale jsou revoluční a spolehlivé. Aby svoje tvrzení dokázala, doporučila se v nich svézt. Ukázalo se, že prototypy měly daleko k dokonalosti a že drží pohromadě jen díky lepence a lepící pásce. Nastartovat se podařilo jen jeden a ani ten se nepodařilo rozhýbat. Liz po celou dobu na sebe upoutávala mediální pozornost, když k soudu chodila v doprovodu své rodiny v minisukni a na vysokých podpatcích.

Jediný, kdo mluvil v její prospěch byl konstruktér Clifft, který ji údajně stále věřil, i když ze 3 milionů dolarů od ní dostal jen 1001 dolarů a nekrytý šek na další 2000 dolarů. Zbytek peněz od investorů z korupce nebyl nikdy nalezen. Předpokládá se, že to mohlo být až 10 milionů dolarů.  Odvolávala se ještě další čtyři roky, ale žádná její obhajoba nezabrala a v roce 1980 konečně mělo dojít k vynesení rozsudku. Liz však po zaplacení kauce 50 000 dolarů zmizela. Dopadnout se ji podařilo až v roce 1989, kdy její příběh odvysílala televize a lidé Liz poznali. Vlastnila v malém texaském městě květinářství. To město se jmenovalo Dale…

Konečně měl padnout rozsudek. Clift, který mezitím v roce 1981 zemřel, byl již dříve soudem očištěn. O Lizině podvodu neměl tušení. Stejně tak bez trestu vyvázla Vivian. Ta musela o aktivitách svého partnera vědět. K jejímu obvinění nedošlo zřejmě kvůli ohledům k jejich dětem. Jediný, kdo tedy pro spravedlnost zbyl, byla Liz. Ta dostala trest 32 měsíců. Z nich si odseděla plných 24 měsíců v mužské věznici. Poté se vrátila do Daleu, kde podle neověřených zpráv podlehla v roce 2004 rakovině. Překvapivě všechny prototypy vozu Dale se zachovaly a jsou k vidění v amerických technických muzeích. Jsou tak hmatatelnou připomínkou jednoho z nejbizarnějších podvodů v dějinách automobilismu.