26. únor 1993. Den, kdy al-Káida zaútočila na budovy Světového obchodního centra

Píše se 26. únor 1993. Venku panuje chlad a lidé se před polednem těší na oběd. Stejně tak je tomu i v případě zaměstnanců Světového obchodního centra, jedné z nejluxusnějších a nejmodernějších budov na světě. Nikoho by ani v nejhorší noční můře nenapadlo, že dnešní den jim změní život.

Přesně v poledne do garáží pod budovami přijíždí žlutá dodávka. Nikdo jí nevěnuje příliš pozornosti, na bezpečnost se tehdy nedbalo tak jako dnes, a navíc útoky autem sice nebyly novinkou, ale ani pravidlem. Vystoupí z ní řidič snědé pleti a aniž by dodávku zamknul, ve spěchu parkoviště opouští.

Má na to přesně 12 minut, během kterých se chce dostat co nejdál od pekla, které nastane. To se rozpoutá přesně ve 12 hodin a 17 minut, kdy dodávka napěchovaná výbušninou exploduje.

Detonace během několika málo vteřin zdemoluje podzemní garáž a zničí další čtyři patra. V celé budově vypadne elektřina, rozezní se alarm, je cítit výbuch, tlaková vlna a kouř. Zavládne panika nepředstavitelných rozměrů. Všude jsou nehybní lidé, někteří vážně zranění, jiní po smrti. V době exploze se v budovách pohybovaly tisíce lidí, a někteří se už domů nikdy nevrátí.

Hustý kouř zaplnil chodby a lidé se hořícím pekle začali dusit. Snažili se co nejdříve dostat ven a zachránit tolik lidí, kolik jen mohli. Přesto teroristický útok zabil šest lidí. Dalších 1042 bylo zraněno.

I přesto, že počet obětí je na útok takového rozsahu relativně nízký, počet zraněných byl enormní. Nemocnice v celém městě vyhlásily pohotovost a veřejnost byla zděšena. O to víc následným prohlášením teroristů, že jejich cílem bylo narušit statiku budov tak, aby se zřítily k zemi. K tomu tehdy naštěstí nedošlo.

Útok byl naplánován pákistánskými muslimskými extremisty pod vedením Ramzího Júsefa, kterého financoval skrze al-Káidu jeho strýc Chálid Šajch Muhammad. K útoku byla použita výbušnina na bázi nitrátu močoviny o váze 606 kg.

Takové množství explozivního materiálu by dokázalo minimálně jednu z budov svrhnout k zemi, jediným důvodem proč se tak nestalo byl fakt, že Júsef zaparkoval na špatném místě. Pokud by automobil stál blíže k betonovým základům, budova by se zřítila.

Bezpečnostní složky okamžitě rozjely obří pátrací akci a během necelých dvou let roku zatkly řadu muslimských extremistů. Čtyři z nich byli odsouzeni ke 240 letům vězení. 

Strůjce bomby Abdul Rahman Yasin ale spravedlnosti unikl. Jeho plán na zničení budov se tehdy nepovedl, naplnil se ale o osm let později, kdy po útoku dvou letadel šly oba mrakodrapy k zemi. Sám Yasin je spojován i s druhým útokem a krátce po 11. září se stal jedním z nejhledanější lidí na planetě.