Voják, který zabil Usámu - pravděpodobně zarostlý egoista s otlučenýma rukama

Ve sportbaru ve virginském městečku Dam Neck se o úterní noci bujaře slavilo. Poblíž leží výcvikové středisko SEAL Team Six, patrně nejelitnější ze speciálních jednotek amerického námořnictva Navy SEALs. Místní připíjeli na zdraví toho, kdo zastřelil nejhledanějšího muže planety. Sice neznají jeho jméno, mohl by to ale klidně být jejich soused."Bůh žehnej tomu, kdo tu kulku vypálil. Bude s tím žít po zbytek života. Jsem na něj hrdý, moc hrdý," cituje televize ABC veterána Carla Browninga.Jména členů elitního komanda, které v noci na pondělí vtrhlo do Usámovy rezidence poblíž pákistánského Islámábádu, se lidé nikdy nedozvědí. Prozrazení zapovídají přísná pravidla, která pečlivě dbají na bezpečnost vojáků.Co se tedy ví o člověku, jehož oslavuje celá Amerika? Jisté je, že je to muž, neboť v jednotkách SEALs ženy neslouží. Je mu kolem třiceti let, má minimálně bakálářský, ale spíš magisterský titul. Patrně je to běloch a má manželku i děti.Předně však bude v dokonalé tělesné kondici. "Mají gazelí nohy, vypracované břicho, mohutný hrudník a motto, které říká: Nikdy nezklamu," popisuje členy "tuleních komand" Richard Marcinko, potomek slovenských přistěhovalců, který stál za zrodem Team Six v roce 1980.Je téměř jisté, že vypadá tak trochu neupraveně. Jako člen "šestky" se na rozdíl od příslušníků ostatních jednotek SEALs určitě denně neholí. Zřejmě nosí vousy a delší vlasy, aby lépe splynul s prostředím při operacích v Pákistánu či Afghánistánu.Nenápadnost "supervojáků" lakonicky shrnuje bývalý příslušník elitních jednotek Howard Wasdin: "Pokud jste nikdy předtím nepotkali člena NAVY SEALs a pak na nějakého narazili v baru, patrně stejně nebude vědět, kdo to je."Mise v Usámově rezidenci evidentně nebyla první, kterou tajemný zabiják absolvoval. V těle má asi ještě šrapnely z předchozích operací a jeho ruce "zdobí" mozoly od neustálého mačkání spouště.Jeho nitro je ale kombinací něco skutečně zvláštního – vzácné duševní čilosti, neohroženosti i v těch nejtrýznivějších situacích a vytříbený smysl pro odhad."Jsou to v podstatě svérázní egomaniaci, kteří spolu dělají muziku. Učí se, jak se spoléhat sami na sebe. Když se nudí, blbnou spolu, aby se vybili. Jinak se dostávají do potíží," uzavírá Marcinko.