Jde do tuhého, Jižní Amerika se radí o odvetě za Moralese

Morales strávil proti své vůli úterní noc a středeční dopoledne na letišti ve Vídni, kde muselo jeho letadlo při cestě z Moskvy neplánovaně přistát. Paříž a Lisabon mu totiž zakázaly přelet v obavě, že se na palubě skrývá americký uprchlík Edward Snowden. V cestě do Bolívie Morales mohl pokračovat až krátce před polednem, kdy se zmatky vyjasnily. Snowden na palubě letadla nebyl.

Akce evropských států Latinskou Ameriku pobouřila. "Musíme reagovat," prohlásil ještě před summitem ekvádorský prezident Rafael Correa. "Jen si představte, že by se totéž přihodilo prezidentu některé evropské země nebo USA - nejspíš by vypukla válka. Mají za to, že mohou pošlapávat normy mezinárodního práva," řekl prezident.

Mimořádně příkrý byl ve svých komentářích venezuelský prezident Nicolás Maduro. "Evropa porušila veškerá pravidla soužití, protože narušila imunitu chránící hlavu státu," konstatoval. "Kdo útočí na Bolívii, jako by útočil na Venezuelu," varoval prezident.

Podle bolivijských pořadatelů je summit "demonstrací bezpodmínečné podpory bolivijské vlády v jejím boji s agresí Spojených států a jejich evropských spojenců". Omluva zemí, které Moralesovi přelet přes Evropu zkomplikovaly, prezidentům nestačí.

Summit v Cochabambě probíhá na pozadí násilných útoků proti diplomatickým zastoupením USA a Francie v Bolívii. V Santa Cruz na východě země útočníci potřísnili budovu amerického konzulátu červenou barvou a popsali protiamerickými nápisy. V hlavním městě La Pazu dav kameny zaútočil na francouzské velvyslanectví.

Proč Bolívie nenávidí Spojené státy a vše imperialistické 

Politický vzestup Eva Moralese a jeho strany MAS (Hnutí za socialismus – Movimiento al Socialismo) byl přímým důsledkem katastrofálních sociálních dopadů neoliberální transformace země v 80. letech. Vzhledem ke své minulosti kolonizované a těžce exploatované země se Bolívie nikdy netěšila příliš velké politické stabilitě.

Její strategická pozice v srdci jihoamerického kontinentu spolu s obrovským množstvím nerostných surovin zároveň vždy přitahovala pozornost USA. Díky podpoře Spojených států amerických se na počátku 70. let dostal k moci generál Hugo Banzer, přítel a spolupracovník Augusto Pinocheta, jehož nevybíravé diktátorské metody decimovaly zemi až do počátku 80. let, kdy se plně projevily následky jeho politiky v podobě neudržitelné dluhové krize. 

Následkem neoliberální transformace se totiž rapidně zhoršily životní podmínky většiny bolivijského obyvatelstva. Více než 60 % lidí živořilo pod hranicí chudoby, většina pracovních příležitostí náležela neformálnímu sektoru ekonomiky, který se rozrostl na obludných více než 70 %. Drtivá většina Bolivijců byla nucena pracovat za směšnou mzdu v podmínkách naprosté prekarity. 

Jako symbol útlaku začaly být vnímány mezinárodní finanční instituce a zejména Spojené státy, hegemon, který svou vojenskou přítomnost legitimizoval zástěrkou boje proti drogám a prostřednictvím své ambasády v La Pazu, mimo jiné největší na kontinentu, cíleně zasahoval do politického dění v Bolívii. Na přelomu milénia pohár trpělivosti přetekl.

Defnitivním odmítnutím neoliberální politiky se pak stalo povstání v roce 2003, známé jako válka o plyn. Široká aliance sociálních hnutí se postavila proti prodeji bolivijského zemního plynu kalifornské Sempra Energy. Protest, během nějž přišlo o život více než 60 lidí a několik set dalších bylo zraněno, vedl k rezignaci stávajícího prezidenta Gonzala Sáncheze de Lozada. Lozada, který většinu svého života strávil v USA, nikdy nezbavil svou španělštinu silného severoamerického přízvuku.

V říjnu 2003 jeho letadlo, pronásledované rozběsněným davem, definitivně opustilo bolivijskou půdu a odlétlo do Miami. Přestože byl Lozada, který měl na rukou krev obětí z říjnového povstání, v Bolívii obviněn ze spáchání genocidy, nebyl Spojenými státy dosud vydán k řádnému stíhání a v poklidu dožívá ve své luxusní rezidenci v Miami.

V roce 2005 byl prezidentem Bolívie zvolen Evo Morales. K prvním krokům Moralesovy administrativy patřilo znárodnění přírodních zdrojů, zejména nalezišť ropy a zemního plynu. Přes obrovskou negativní mediální kampaň na západě se nejednalo o znárodnění v pravém slova smyslu, spojené s vyvlastněním majetku ropných společností. Morales pouze přenastavil zdanění ropné produkce, které nadále výrazně favorizovalo bolivijský stát. Získané zdroje byly přesměrovány do sociálních programů zaměřených a školství a zdravotnictví.