Bidenova zahraniční politika? Politilog poukázal na překvapivou skutečnost

Hra na domácí kartu

Bidenova administrativa sice zaujala sebevědomý, asertivní přístup k domácí politice, ale v politice zahraniční se chová překvapivě odlišně - váhavě a zdrženlivě, jen aby nečelila kritice ze strany republikánů, konstatuje politolog. Jako příklad dává dohodu o íránském jaderném programu.

Od chvíle, kdy předchozí prezident USA Donald Trump dohodu vypověděl, Biden a jeho poradci dávali najevo, že učinil závažnou chybu, která dramaticky oslabuje důvěryhodnost Washingtonu ve světě a prohlubuje nebezpečí na Blízkém východě, poukazuje Zakaria. Připomíná, že dohoda svázala íránské možnosti a zavedla jasná omezení jeho jaderného programu, bez kterých se Teherán výrazně posouval k zisku atomových zbraní.   

"Předpokládali byste, že až se dostane k moci, bude Bidenova administrativa hledat rychlou cestu k návratu k dohodě," pokračuje autor komentáře. Podotýká, že se tak nestalo a Bidenův ministr zahraničí i šéf tajných služeb nyní opakují, že doba pro obnovu smlouvy dávno minula, a trvají na tom, že Írán nejprve musí opět začít dodržovat jejího ducha, což je však v zásadě tichá snaha vyhnout se řešení otázky.

Diplomaté by mohli najít způsob, jak by Írán a Spojené státy začaly souběžně smlouvu opět dodržovat, mnoho Bidenových spolupracovníků ostatně pomáhalo původní dohodu dojednat a tvrdilo, že jde o to nejlepší, čeho může Washington dosáhnout, uvádí Zakaria. Táže se, zda snad změnili názor.   

Také v případě Číny se Bidenova administrativa předhání, aby prokázala svou tvrdost, deklaruje politolog. Zveřejněné americké zprávy o telefonátech Bidena s jeho čínském protějškem Si Ťin-pchingem a ministrů zahraničí Antony Blinkena s Jangem Ťie-čch' považuje spíše za výstup pro domácí publikum než diplomatické dokumenty, jelikož se hemží slovy jako "nátlak" a "neférovost" a nastiňují záměr "hnát Peking k odpovědnosti" za jeho snahy o "ohrožování stability".   

Biden v předvolební kampani líčil Trumpovu obchodní válku s Čínou jako naprostou katastrofu, která stojí Američany peníze a pracovní místa, připomíná Zakaria. Zmiňuje srpnovou Bidenovu zápornou odpověď na otázku novinářů, zda by ponechal v platnosti Trumpem uvalená cla, kterou tehdejší prezidentský kandidát doplnil rozsáhlou kritikou Trumpovy politiky vůči Pekingu. "Ale nic z toho nebylo revidováno. Vše se 'vyhodnocuje'," dodává autor komentáře.  

Biden v kampani rovněž útočil na Trumpovu politiku vůči Kubě a sliboval návrat ke snaze o uvolnění embarga a spolupráce s Havanou z dob Obamovy éry, když tvrdil, že takový postup může ve srovnání s dlouholetou politikou izolace a sankcí dění na ostrově ovlivnit efektivněji, nastiňuje politolog. Konstatuje, že ani v tomto případě se nic nezměnilo a vše opět pouze "vyhodnocuje".

Demokraté nesmí ukázat slabost

"Jeden by si myslel, že Biden a jeho poradci již strávili předchozí 4 roky pečlivým vyhodnocováním Trumpovy politiky, jelikož ji veřejně označovali za katastrofu," pokračuje Zakaria. Bidenův zahraničněpolitický tým podezírá, že se snaží zalíbit domácímu publiku a doufá, že předejde republikánské kritice údajně měkkého postupu vůči americkým nepřátelům.

To podle autora komentáře nebude fungovat, jelikož republikáni již vycítili slabost, vedou kampaň proti obnově dohody s Íránem a mohou v tomto směru zaznamenat velké vítězství, soudí politolog. Připomíná, že v případě Číny vystoupil bývalý Trumpův spolupracovník Cliff Sims s tvrzením, že zveřejněný přepis Bidenova rozhovoru se Si Ťin-pchingem je lživý a šéf Bílého domu ve skutečnosti nabízel čínským komunistům obchodní dohody.

Také Trumpův ministr zahraničí Mike Pompeo obvinil demokraty z pokusu předat peníze amerických daňových poplatníků Komunistické straně Číny a zpochybnil jejich vlastenectví, poukazuje Zakaria. Očekává, že bez ohledu na to, jak agresivní bude Biden ve své zahraniční politice, republikáni jej budou vždy obviňovat z appeasementu.

"Demokraté by měli mít v paměti, že nikdy nevítězí, vedou-li ustrašenou zahraniční politiku," píše autor komentáře. Připomíná, že prezident Lyndon Johnson poslal do Vietnamu půl milionu vojáků v obavách, aby jej republikáni neobvinili, že je měkký vůči komunistům; po 11. září 2001 demokraté zase dychtivě hlasovali pro tzv. vlastenecký zákon a invazi do Iráku, což platilo i o jejich prezidentském kandidátovi, válečném hrdinovi Johnu Kerrym, jehož republikáni přesto zesměšňovali jako zbabělce, který lže o své vojenské službě.

Prezident Barack Obama dosáhl svých zahraničněpolitických úspěchů - pařížské klimatické dohody, zabití Usámy bin Ládina, dohody o íránském jaderném programu, otevření se Kubě a transpacifického partnerství - díky tomu, že byl mimořádnou osobností ochotnou zpochybňovat zažité politické myšlení, riskovat a především nevést zahraniční politiku republikánským způsobem, deklaruje politolog. Pokládá proto otázku, zda zkušení a inteligentní Bidenovi činitelé, kteří často pomáhali dosáhnout Obamovi jeho úspěchů, nyní nevěří ve vlastní úspěchy.