Koronavirus jako španělská chřipka? Odbornice dospěly k překvapivým závěrům

Dobrá zpráva

Obě nemoci se světem šířily a šíří šokující rychlostí, poukazují expertky. Připomínají, že na podzim roku 1918 trvalo chřipce jen osm týdnů než zasáhla celé Spojené státy. Obě nemoci mají také výrazně vyšší smrtnost než běžné sezónní chřipky, uvádějí Zuková s Jonesovou. Dodávají, že ve způsobu, jakým se o nemocích informovalo a informuje, hrála a hraje značnou roli politika - v roce 1918 například americké úřady váhaly s nařízením karantény, protože vrcholila první světová válka a chřipka mohla ohrozit vlastenecké vzepjetí a válečné výdaje.  

"Ale ačkoliv jsou tyto podobnosti - a mnoho dalších - skutečné, tohle (koronavirus) není pandemie vašich pradědečků a to je dobře," pokračuje bioložka s historičkou. Vyzdvihují, že v roce 1918 nikdo netušil, co nemoc působí, a byť byla existovala představa, že prodělání nemoci může přeživší vybavit imunitou vůči budoucí nákaze a že proti některým nemocem lze očkovat, ani nejlepší vědci o virech mnoho nevěděli a bez chápání příčiny nemoci jednali naslepo.

Vědci tak zoufale testovali "vakcíny" a "léčbu" tak, že stovkám tisíc dělníků, vojáků a dalších lidí vpichovali směs mrtvých bakterií z márnic a laboratoří, nastiňují odbornice. Vysvětlují, že bakterie používali proto, že během předchozí chřipkové epidemie v 90. letech 19. století mikrobiolog Richard Pfeiffer izoloval "Pfeifferův bacil", který podle něj nemoc působil. Mýlil se však, jelikož tato bakterie se pouze přidávala k viru, který devastoval plíce.

Dnes nejenže víme, že covid-19 působí virus, ale vědci již zmapovali jeho genom a získali klíčové informace pro vývoj účinné vakcíny a léku, upozorňují Jonesová a Zuková. Za druhý rozdíl označují skutečnost, že navzdory vyšší smrtnosti obou pandemií, než je typické pro sezónní chřipku, se liší skupiny, které umíraly a umírají.

"Sezónní chřipka je zpravidla nejsmrtelnější pro malé děti a starce," pokračují expertky. Dodávají, že chřipka z roku 1918 zasáhla právě tyto skupiny, ale spolu s tím zabíjela i lidi ve věku 20-40 let, zatímco virus SARS-CoV-2 je nebezpečný především pro staré, mnohem méně pro mladé dospělé a ještě méně pro děti.

Zkušenost nás neochrání

Abychom pochopili vysokou virulenci chřipky z roku 1918, je dobré se na situaci podívat z pohledu samotného viru, konstatují bioložka a historička. Vysvětlují, že viry se vyvíjejí stejně jako všechny ostatní živé bytosti a aby šířily své geny, musejí cestovat z jednoho nakaženého na druhého, přičemž ve většině případů u hostitele vyvolají onemocnění, které ale není tak závažné, aby mu znemožnilo pohybovat se a šířit dál nemoc - právě z toho virus těží, protože zneschopněný a izolovaný hostitel jej nemůže šířit dál.

Evropané a Američané v roce 1918 ovšem nežili v běžných podmínkách a extrémní koncentrace lidí v zákopech a transportech první světové války z pohledu viru znamenala, že nevadilo, pokud nákaza hostitele okamžitě zabila, protože doslova o pár centimetrů dál byla nová oběť, uvádějí akademičky. Připomínají, že právě kvůli tomu se podle některých vědců chřipka z roku 1918 vyvinula v tak ničivou nemoc i pro mladé, zdravé jedince.

Po válce, kdy koncentrace lidí opadla, se virus musel vrátit k hostitelům, kteří se nepohybovali v tak přelidněném prostředí, a vysoká virulence pro něj již nebyla evolučně žádoucí, poukazují Zuková a Jonesová. Doplňují, že zatím není jasné, jak současné prostředí mění koronavirus a jeho smrtnost, ale je jisté, že evoluce sehraje svou roli.

"A konečně, rychlost vědecké komunikace se dramaticky změnila," pokračují odbornice. Připomínají, že v roce 1918 se zprávy nejrychleji šířily telegrafem a novou bezdrátovou technologií, rádiem, ale vědci a lékaři většinou publikovali své výsledky v časopisech, jejichž tisk a distribuce trvaly měsíce, zatímco v prosinci 2019 čínští vědci sdíleli své genové rozbory viru SARS-CoV-2 na internetu v řádu hodin, laboratoře po celém světě na základě těchto dat zahájily vývoj vakcíny a jakmile se objeví řešení krize, bude téměř okamžitě sdíleno se světem.

To neznamená, že každý se chová nesobecky - vědci i státy soupeří v mnoha sférách a uchylují se ke kontraproduktivním krokům -, ale dá se věřit, že způsob, jakým je tato pandemie řešena, změní naší reakci na podobné hrozby v budoucnu, soudí Zuková a Jonesová. "Pokud jste zažili jednu pandemii, zažili jste...jednu pandemii," citují slova epidemiologa Adama Kucharského a vysvětlují, že naše zkušenosti s chřipkou roku 1918 tedy neznamenají, že nejsme odsouzeni k opakování tehdejší situace.