KOMENTÁŘ | Spojené státy čekají po dni oslav náročné měsíce, Bidenovu administrativu zkouška důvěry

7. listopad se bez pochyby zapíše do dějin americké politiky. Spojené státy zažily řadu historických a zlomových voleb počínajíce volbou úplně první hlavy státu George Washingtona, volby letošní byly ovšem v mnoha ohledech od těch předchozích odlišné.

Nemálo odborníků je označilo za možná zlomovější než volby v letech 1800 nebo 1860. Jedním z důvodů je fakt, že letos na volebních lístcích nebyla jména dvou kandidátů nebo zástupců dvou politických stran. Na kandidátce letos stály demokracie, důvěra ve vládní instituce a důvěra jednoho vůči druhému.

Ať už se ale na ně nahlíží jakkoli, s jistotou lze říci, že letošní volby byly největším referendem na úřadující hlavu státu minimálně za poslední dvě století. O tom ostatně svědčí i historická volební účast, a to především minorit, stejně jako historicky největší počet hlasů obdržených prezidentským kandidátem.

Joe Biden jakožto letitý senátor a bývalý viceprezident zvítězil zaslouženě, o celkovém vítězství pro demokraty se ovšem hovořit nedá. Prezident Trump, přestože z voleb odchází jako poražený, si také připsal několik významných čísel. Donaldu Trumpovi se nejen podařilo získat miliony nových voličů, mezi nimiž se pravděpodobně najdou i tací, kteří před čtyřmi lety odevzdali hlas jeho tehdejší protikandidátce Hillary Clintonové. Od roku 1960 je zároveň prvním republikánem, kterého volilo rekordní číslo Afroameričanů.

Vysněného a mnohými očekávaného landslidu se tak demokraté nedočkali. Na druhou stranu se Bidenovi podařilo zvítězit v Arizoně a Georgii, tradičně republikánských státech, v Texasu ho od vítězství dělila pouhá 3 procenta. Demograficky se tak jih pomalu mění a demokraté ho postupně získávají zpět. Ovšem to, že změna chce čas, je více než evidentní.

Zatímco v Bílém domě usedne demokrat, složení Kongresu se příliš nezmění. Demokraté si právě naopak spíše pohorší. Na rozdíl od prezidentských voleb probíhají volby do Kongresu přímo a konají se každé dva roky. Lze z nich tak i vyčíst aktuální rozpoložení voličů. V roce 2010, kdy demokraté ztratili Sněmovnu, tím dali voliči jasně najevo své rozhořčení. Společnost byla rozdělená dopady ekonomické krize, demokraté tehdy přišli i o své voliče, nestraníci se obrátili k republikánům.

Po dvou letech Trumpa v úřadu naopak slavili demokraté ve Sněmovně úspěch, Senát ale zůstal republikánům. I díky nim měl Trump v podstatě volnou ruku nemluvě o legislativních návrzích sněmovních demokratů, které neprošly přes horní komoru. O svou většinu letos sice nepřijdou, několik křesel ovšem připadne republikánům, mezi nimiž se najdou stoupenci konspirační teorie QAnon nebo v případě Madisona Cawthorna muž nařčený z několika sexuálních obtěžování.

Byť si demokraté své sněmovní řady rozšíří o další členy z afro-americké nebo LGBT komunity, o americké společnosti to vypovídá jedno. I přes to, že většina z nich odmítla svěřit další čtyři roky do rukou Donalda Trumpa, nebyla připravena svěřit zemi do rukou demokratů. Velké sjednocení se ve finále nekonalo, Joe Bidena a Kamalu Harrisovou tak čekají nelehké měsíce, kdy v náročné době uprostřed pandemie budou muset plně využít jediné šance, kterou mají, aby dostáli svému slibu a nebyli tak pouze lídry za stranu demokratů, nýbrž lídry všem Američanům bez rozdílu.

Zároveň to budou měsíce, které budou provázet protesty a demonstrace za "ukradené volby", přičemž určité procento lidí Joe Bidena nebude vnímat jako legitimní hlavu státu. Jak už z prezidentova blízkého okruhu zaznělo, volbami to nekončí a byť nelze očekávat, že soud žalobám, které nestojí na žádném právním základě nebo hmatatelném důkazu, vyhoví, zátěžový test čeká i jednotlivé republikánské státní legislativy s ohledem na to, jaké stanovisko zaujmou.

Není pravidlem, aby se Ústavní soud vměšoval do sporů ohledně voleb nebo sčítání hlasů. Případ z roku 2000 mezi Gorem a Bushem stanovil i jistý precedent, dle nějž jsou právě sami státy moderátorem voleb, které zároveň ale nesmějí občanům upírat jim ústavně předepsané právo svobodně volit. Tvrzení prezidentova právního týmu ohledně práva jednotlivých států na přeobsazení volitelů tak jasně narážejí na právo Američanů vztahující se k volbě prezidenta, a to i navzdory tomu, že v konečném důsledku ho volí právě volitelé.

Státní legislativy sice mohou volitele vyměnit, zároveň tím ovšem nemohou rozporovat vlastním zákonům a umožnit tak volitelům hlasovat proti vůli občanů. To, že se právní spory v následujících týdnech objeví, je ale téměř jisté, stejně jako fakt, že prezident Trump dobrovolně na předání moci nepřistoupí. Spíše než právní dopady budou výsledkem dopady společenské a podobně jako při nástupu do úřadu viceprezidenta před dvanácti lety převezme Joe Biden zemi opět významně rozdělenou.