Svět vzůru nohama. Pandemie otevřela prostor pro radikální změny, míní politolog

Unikátní příležitost

Při přemýšlení o ekonomickém otřesu a chaotických scénách z milánských a newyorských nemocnic se idea, že pandemie covid-19 může nasměrovat naší společnost na lepší cestu, mnohým jeví jako fantaskní či přímo zvrhlá, připouští Toro. Nabádá však, abychom při poznávání světa, který koronavirus formuje, nepouštěli ze zřetele, že nejde pouze o tragédii, ale také unikátní příležitost.

Toro odkazuje na jednoho z nejvlivnější politologů, profesora Macura Olsona, o kterém většina lidí zřejmě nikdy neslyšela. Olson se proslavil v 60. letech knihou Logika kolektivního jednání, ve které detailně objasnil, proč se některým skupinám daří politicky semknout, zatímco jiným nikoliv a jak toto vysvětluje téměř veškeré aspekty politického života.  

Olson zjistil, že malé skupiny s velkým zájmem o konkrétní politickou otázku mají v otevřených politických systémech přirozenou výhodu a ta se postupně projevuje na vládě, která je sice formálně demokratická, ale jde proti zájmům většiny lidí, nastiňuje Toro. Připomíná, že pokud pět uhelných společností může vydělat 100 milionů dolarů na uvolnění limitů na znečištění ovzduší, snadno spojí úsilí při lobování v parlamentu za takovou změnu, které zřejmě dosáhnou, protože škody na lidském zdraví sice postihnou miliony jedinců, ale ty zdravotní problémy připraví řádově o stovky dolarů, což pro ně není dostatečný impulz, aby se politicky organizovali a čelili uhlobaronům.

V roce 1982 Olson shrnul své závěry v ambiciózní teorii politického úpadku, uvádí Toro. Odkazuje na Olsonovu knihu Vzestup a pád národů, ve které tvrdí, že čím déle je demokracie stabilní, tím horší jsou politické dopady pro většinu lidí, protože politická stabilita vytváří ideální podmínky pro spojování specifických zájmových skupin, které lobují za opatření, ze kterých profitují pouze ony, a to na úkor všech ostatních.

"Pokud by to dělaly pouze uhelné společnosti, byla by to jedna věc," pokračuje politolog. Upozorňuje, že Olson ovšem zjistil, že pokud je demokracie dlouho stabilní, tyto aktivity doslova metastazují do všech oblastí politiky a ovládnou politický systém jako celek. Pozvolna si tak partikulární zájmy přisvojují stále další politické oblasti a tlačí politiky k takovým opatřením, která dávají smysl z jejich pohledu, ale nikoliv z pohledu celé země, uvádí Toro.  

Nebezpečí a vzrušení zároveň

Toto vysvětluje, že Oslon výsledné dysfunkce nazývá "demokratickou sklerózou", situací, kdy se celý politický systém se ocitá pod souběžným tlakem změti partikulárních zájmů, které tlačí politiky ke konkrétním úlitbám, vytváření skulin, daňovým výjimkám nebo rozvolňování konkrétních regulací.

Jasné znaky Olsonovy dystopie odhaluje podle politologa procházka pro centru Washingtonu, kde má svou pobočku snad každá představitelná americká i globální skupina, každá si vydržuje sbor lobbistů úměrný svému finančnímu profitu a soustředí se na svůj malý díl pomyslného politického koláče.

"Osm dekád demokratické stability přeměnilo Spojené státy a mnoho vyspělých demokracií v olsonovskou noční můru institucionální sklerózy, kde jsou politické zájmy normálních lidí sotva slyšet přes rachot lobbingu partikulárních zájmů," píše Toro. Tvrdí, že důsledkem je to, že je nutná velká, historická krize, aby otřásla systémem, krize natolik hluboká a všeobjímající, že převrátí konvenční uvažování o tom, co je politicky dosažitelné.

Jde o krizi, která se vkrade do osobního života téměř každého člověka, která boří staré jistoty a "plive na včerejší posvátné krávy", konstatuje politolog. Dodává, že jde o krizi rozsahu velké války, krizi, která je podobná tomu, co dnes prožíváme.

Vidíme konzervativní politiky, kteří se sešikovali a schválili biliony dolarů, aby zaplatili účty tisíců firem, což je velmi radikální gesto, a to jsme teprve na začátku, deklaruje Toro. Pokládá otázku, co se stane za dva roky, když koronavirus dokázal ve Spojených státech během jediného měsíce učinit z předsedy republikánského senátorského klubu Mitche McConnella doslova kryptomarxistu.

"Skutečnost je taková, že vůbec nevíme. To je nebezpečí a vzrušení tohoto momentu," konstatuje politolog. Deklaruje, že krom bolesti v srdci a tragédie pandemie přináší i politické možnosti, které by bez ní byly nepředstavitelné, mizí olsonovská skleróza, která definovala naši dobu, a to, co ji nahradí, je pouze na nás.