Trump v případě prohry možná neopustí úřad. Co bude následovat?

Svými výroky ohledně nadcházejících voleb, které z velké části proběhnou kvůli pandemii koronaviru korespondenčně, rozdělil Donald Trump Ameriku na dva tábory. Prezident v minulosti obvinil některé státy z rozesílání absenčních lístků neregistrovaným voličům, stejně tak zpochybnil i samotnou legitimitu hlasování. 

Někteří voliči se dokonce v reakci na jeho tvrzení chlubili na sociálních sítích videi, kde na protest zapalují formulář žádosti o zaslání absenčních lístků. Trump zatím napřímo neřekl, zda bude akceptovat výsledky voleb, nedávno se však nechal slyšet, že v úřadu hodlá setrvat déle než jen dvě funkční období.

Byť podobné výroky řadu Američanů znepokojují, poslední slovo má ústava. I americký politický systém se totiž řídí jasným principem „nikdo není víc než zákon“, a to ani sám prezident. Precedent, který stanovil dvě funkční období v celkovém trvání osmi let, zavedl již George Washington, který v roce 1797 odmítl usilovat o třetí období.

Jako 22. dodatek Ústavy Spojených států vstoupil v platnost roku 1951. Republikáni jej iniciovali v reakci na předchozí působení F. D. Roosevelta, který jako jediný americký prezident strávil v úřadu tři po sobě jdoucí období, a nebýt jeho úmrtí krátce po inauguraci, dokončil by i čtvrté. 

Čistě teoreticky, jako každý jiný dodatek ústavy, může být zrušen a nahrazen dodatkem novým. Sám prezident však potřebné pravomoci k tomuto úkonu nemá. K vytvoření nového dodatku, který by nahradil ten stávající, je potřeba souhlas 2/3 většiny obou komor Kongresu. K jeho následné ratifikaci by musely dát souhlas legislativy ¾ všech amerických států.

Alternativním řešením je schválení nového dodatku na ústavním konventu, o němž by se musela usnést 2/3 většina státních zákonodárců. Zrušení samotného dodatku je tedy vysoce nepravděpodobné, existuje v něm však jedna poměrně podstatná skulina. Konkrétně se jedná o rozpor mezi 22. a 12. dodatkem Ústavy. 

12. dodatek blíže specifikuje funkci viceprezidenta Spojených států, přičemž na potenciálního kandidáta klade podobné nároky jako na prezidenta. Co ovšem dodatek blíže nedefinuje je, zda osobě, která není dle 22. dodatku nadále oprávněna vykonávat funkci prezidenta, je také automaticky odebrán nárok na výkon funkce viceprezidenta. 

Teoreticky se tak dosluhujícímu prezidentovi nabízí možnost, jak se skrze post viceprezidenta opět chopit úřadu, neboť viceprezident úřad přebírá, dojde-li k úmrtí prezidenta, jeho resignaci nebo v případě odvolání z funkce. 

Jelikož se prezident Trump momentálně uchází teprve o své druhé volební období, jako mnohem realističtější otázka se nabízí, zda může ze své pozice výsledky voleb napadnout. V celé americké historii se však pro tuto otázku nedá nalézt jednoznačný precedent. 

Ani Richard Nixon, jehož příznivci vyjádřili jisté pochybnosti o průběhu voleb v roce 1960, nehodlal napadnout jejich legitimitu. Al Gore roku 2000 rovněž uznal vyjádření Ústavního soudu, který zamítl jeho žádost na přepočítání hlasů na Floridě a vítězem prohlásil G. W. Bushe. 

Pokud Trump prohraje, mnoho možností mu tak jako tak nezbývá. Nejpravděpodobnější možností, jak už i sám naznačil, je žaloba, přičemž by se ve snaze o zvrácení výsledků nejspíše odvolal na volební podvod.  Za předpokladu, že by se však soudní proces protáhl a došlo tak k odložení data inaugurace, ze zákona by funkci prezidenta dočasně převzal většinový mluvčí Sněmovny reprezentantů, v tomto případě Nancy Pelosiová. 

V případě, že by se Trump navzdory volebním výsledkům nehodlal úřadu vzdát, zcela jistě by ho čekal právní postih. V první řadě by pravděpodobně čelil kongregaci senátorů a sněmovních reprezentantů, kteří by se ho pokusili přesvědčit Bílý dům opustit po dobrém. Jménem armády se do celé věci může vložit i společný sbor náčelníků štábu.

Pokud by Trump nadále odmítal kancelář opustit, jeho chování by se v souladu s ústavním zákonem o vlastizradě dalo klasifikovat jako protistátní spiknutí. Vlastizrada se ve Spojených státech přitom trestá několikaletým odnětím svobody, nejvyšší sazbou je trest smrti.