Taliban si brousí zuby na znovuzískání Afghánistánu, v Lógaru zuří boje

Ozbrojenci zahájili během léta řadu rozsáhlých útoků, do kterých se zapojují stovky bojovníků. Využívají tak situace, kdy se bojové jednotky NATO chystají na stažení ze země koncem roku. Místní bezpečnostní síly tak čelí nové výzvě, nemohou se totiž již spoléhat na vzdušnou podporu aliančních jednotek.

Původní strategie islamistů se přitom soustředila spíše na sebevražedné útoky a kladení výbušnin, píše agentura Reuters.

Situaci v Afghánistánu komplikuje i fakt, že zatím nebyl vyhlášen vítěz prezidentských voleb, z nichž má vzejít nástupce Hamída Karzáího. V zemi se nyní kvůli obvinění z podvodů při červnovém druhém kole voleb přepočítávají hlasovací lístky z 23.000 okrsků.

Již v době svého vzniku v roce 1994 se Tálibán prezentoval pouze jako hnutí studentů islámu a náboženských škol (tálibů, od toho název hnutí Tálibán), trestající činy, které podle nich porušovaly morálku nebo místní normy spojované se šarí'ou.

Mluvčí Tálibánu mulla Wakil Ahmed například v rozhovoru publikovaném v arabském časopise al-Madžalla v říjnu 1996 prohlašoval: „Poté co v roce 1992 mudžáhidé přišly k moci, afghánský lid očekával, že v zemi zavládne mír. Místo toho tu ovšem panovala všudypřítomná korupce a krádeže, všude byly zátarasy, ženy byly znásilňovány, napadány a zabíjeny. Po těchto incidentech se proto skupina studentů z náboženských škol rozhodla povstat proti velitelům ve snaze zmírnit utrpení obyvatel provincie Kandahár. Podařilo se nám převzít kontrolu nad několika centry, pak jsme dobyli Kandahár a bývalí velitelé odtud utekli."

Od počátku přitom Tálibán jednal vůči lidem v Afghánistánu z pozice moci, informuje Ústav mezinárodních vztahů Praha na webu irr.cz. Ve venkovských oblastech si Tálibové nejčastěji podřídili místní rady (šúry) nebo uzavřeli spojenectví s některým z místních velitelů. V nepaštunských oblastech členové Tálibánu nejdříve posílali dopisy místním mullům, kde je žádali, aby od lidí vybrali zbraně a připravili je na příchod Tálibů. Většina ze stávajících velitelů, kteří předtím ovládali jednotlivé oblasti, údolí či části měst, buď před Tálibánem utekla, nebo se k hnutí přidala. Ze skupinky sta mužů v roce 1994 se tak v již v roce 1996 stalo uskupení s vlastní divizí, o počtu 30,000-35,000 vojáků.