Nečekaný objev v Antarktidě. Co ukrývala vrstva ledu?

Zápisky spočívaly v tajícím sněhu u přístřešku, který sloužil expedici jako jedna ze základen. "Jde o úžasný objev, o část, která chyběla k rekonstrukci výpravy," řekl výkonný ředitel Antarktické nadace Nigel Watson. Nadace o objevu informovala tento týden.

Písmo na stránkách je stále čitelné, avšak vazba sešitu se rozpadla. Stránky byly převezeny na Nový Zéland, kde budou zrestaurovány a svázány. Pak by se měly vrátit do Antarktidy, kde nadace spravuje pět míst, jež ke svým výpravám použili Scott, Ernest Shackleton a Edmund Hillary.

Když Scottova expedice dorazila roku 1911 do Antarktidy, rozdělila se na dvě skupiny. Ta vedená Scottem se 17. ledna 1912 dostala k jižnímu pólu, aby zjistila, že ji o několik týdnů předešel Nor Roald Amundsen.

Sibiřští poníci, které Scott zvolil jako tažná zvířata, se neosvědčili. Brodili se po břicha ve sněhu a nakonec museli být utraceni. Ve vzdálenosti 200 mil od pólu se Scott vydal na další cestu sám se čtyřmi druhy. Sáně museli táhnout sami a cesta byla tak strastiplná, že někdy urazili jen 16 km za den.

Na zpáteční cestě Scott a jeho lidé zahynuli kvůli extrémně špatnému počasí a také kvůli nedostatku potravin. Umrzli 29. nebo 30. března 1912 jen 18 km od velkého zásobovacího skladu potravin a paliva. Jejich těla byla nalezena až o osm měsíců později.

Levick patřil k druhé skupině, která se vydala podél pobřeží ke studiu kolonie tučňáků a tuleňů. Brzká zima ale skupinu uvěznila v ledu, kvůli němuž se k ní nemohla dostat loď, jež je měla odvézt zpět. Zimu výprava přečkala v přístřešku vyhloubeném v ledu. Jako potrava jí sloužili tučňáci, tuleni a jako palivo používala podle listu The Guardian velrybí tuk.

Levick později popsal sexuální život tučňáků, avšak publikace se jeho poznatky dočkaly až po stu letech, jelikož za jeho života byly považovány za nemravné. Nalezený deník je strohým výčtem dat a popisem detailů fotografií ze začátku expedice.