Jak to je doopravdy s jadernými zbraněmi KLDR? Analýza Západ nepotěší

Podle analýzy se může zdát, že se od začátku 90. let minulého století ohledně jaderného programu KLDR, jeho hrozeb a následných reakcí USA nic nezměnilo. To ale podle ní není tak docela pravda.

Analýza upozorňuje, že v minulosti KLDR svůj jaderný program využívala zejména jako páku při vyjednávání se Spojenými státy, aby od nich získala další pomoc a ústupky. Z hrozby případného jaderného útoku se tak na nějaký čas stal primárně vyjednávací nástroj.

To se ale podle analýzy změnilo s teroristickými útoky 11. září 2001 a následně také vpádem Spojených států do Iráku. KLDR si uvědomila, že by případné prostředky ke zničení Jižní Korey v případě invaze jako odstrašující nástroj nestačily.

V roce 2006 provedla svůj první jaderný test a postupně odhalovala různá jaderná zařízení. V roce 2011 obavy KLDR ještě více vzrostly poté, co byl sesazen a zabit libyjský vůdce Muammar Kaddáfí. „Kaddáfí byl ztělesněním největších obav Pchjongjangu: vzdát se svého prostředku odstrašení a poté padnout v povstání vyvolaném vnější silou," vysvětluje.

Od té doby KLDR odmítá za cokoliv v rámci svého jaderného programu ustoupit a jaderné testy se dále stupňují. Cílem je zejména zvýšit svůj dosah tak, aby se v přímém ohrožení ocitly i jiné země než Jižní Korea nebo Japonsko. Hlavním cílem jsou Spojené státy.

Z vyjednávacího prostředku se tak stala klíčová součást severokorejské národní bezpečnosti. Spojené státy či jejich spojenci přitom podle analýzy KLDR nebudou schopni zabránit v tom, aby jaderné zbraně získala. V současnosti by se proto podle ní Západ neměl zaměřovat na to, jak tomu zabránit, ale jak se situaci přizpůsobit, až k tomu dojde.