Severní Korea není blázen, myslí chytře. USA by s ní měly jednat, píše americký deník

Ve Washingtonu převládá představa, že Severní Korea je nejbizarnějším režimem na světě, který vede bláznivý diktátor, švihák s divným účesem. Ten je iracionální, nepředvídatelný a nelze s ním jednat. Nakonec však tento podivný a krutý režim zkolabuje. V mezičase Spojené státy vyvinou větší a větší nátlak, který by kolaps urychlil. Co když je ale toto vidění problému jménem Severní Korea chybné? Otázku si klade deník The Washington Post. 

Severní Korea je totiž režimem, který přežil více než 70 let. Zachoval si svůj diktátorský charakter a také svou rodinnou dynastii. Přežil rozpad Sovětského svazu a jeho satelitů, Oranžovou revoluci na Ukrajině, pády některých diktátorů v Asii - od Jižní Koreje přes Taiwan až po Indonésii. Kimova dynastie vyniká ve schopnosti přežít, vytrvat. Samozřejmě, jak dodává Washington Post, je tomu tak za cenu brutálních represí.

Kim Čong-un je sice mladý muž, ale v uchování si své autority je vysoce efektivní. Zabezpečil si podporu své armády, což je v režimech podobného ražení klíčové, odstranil veškeré své odpůrce, dokonce i z řad vlastní rodiny - strýce a údajně i svého nevlastního bratra. 

Podívejme se tak na svět z pohledu Severní Koreje. Režim byl svědkem kolapsu Sovětského svazu a sledoval také pomalou přeměnu čínského souseda do podoby jakéhosi pragmatického obchodnického státu, který se dychtivě integroval v rámci světového trhu. Čína sice svého souseda považuje za jistý problém, další a další sankce se jí však také zrovna nelíbí. 

KLDR má jasný pohled na nejmocnější zemi světa, Spojené státy. Byly to právě ony, kdo Severní Koreu zařadil na tzv. "osu zla" po 11. září 2001. Prezident George Bush nejprve nařídil invazi do Iráku, Írán se USA snaží pomalu transformovat do podoby co nejsmířlivějšího režimu. Zbývá tak už jen Severní Korea. Současný prezident Donald Trump požaduje po Číně, aby ukončila "tento nesmysl jednou provždy" - cílem je zbavení se Kimovy diktatury. 

Není pak divu, že Severní Korea sahá po pojistce. A jaká to je pojistka? Ano, nukleární arzenál. Pchjongjang dobře ví, že má dostatečně silnou armádu a že pozemní válka nepřipadá moc v úvahu. Způsobila by možná smrt milionů lidí, další miliony by tvořili uprchlíci. KLDR si dobře spočítala, že pro Čínu a Jižní Koreu je mnohem děsivější představa chaosu, který by byl důsledkem násilného svržení Kimova režimu. Této představy se děsí dokonce víc, než jaderných zbraní. 

Možná by tak Spojené státy měly pozměnit svůj pohled na režim Kim Čong-una. Měly by se na něj dívat jako na chytrý, racionální a kalkulující, jehož jediným cílem je vlastní přežití. Čím dál větší nátlak způsobí to, že režim bude posilovat své pojištění. Jak se tedy s takovou situací vypořádat?

Zaprvé by USA měly posílit tlak na Čínu, která by následně zvýšila tlak na KLDR. K tomu ale nepovede pouhá pozvánka pro čínského prezidenta na čokoládový dort do Trumpova sídla Mar-a-Lago. Peking totiž čelí pochopitelné noční můře - pod tíhou sankcí a tlaku Kimův režim zkolabuje a nová sjednocená země se stane gigantickou verzí Jižní Koreje. Navíc s podporou Spojených států, jaderným arzenálem a potencionálními americkými jednotkami na její hranici. 

Washington musí Pekingu slíbit, že proces sjednocení proběhne za podmínek, kdy Američané stáhnou své jednotky a upraví svou smlouvu s novou Koreou tak, že bude společně s Čínou pracovat na eliminaci korejského jaderného arzenálu. 

Nátlak ze strany Číny je podmíněn tím, že Severní Korea bude ochotna činit ústupky. Pchjongjang v minulosti naznačil, že by stál o ukončení korejského konfliktu, uznání svého režimu a zrušení sankcí. To mu samozřejmě zatím nikdo zaručit nemůže. Podle deníku ale není nic špatného na tom, hovořit s Pchjongjangem a hledat způsoby, jak některé ústupky a odměny vyjednat. Cílem by mělo být ukončení jaderného programu. 

Jistě, bude to pro Washington hořká pilulka, ale alternativ moc není. Lepší, než doufat, že se problém vyřeší sám.