Utajované financování KLDR? Peníze tečou z Ruska, dělníci přicházejí o mzdy

Levná práce je celosvětovým fenoménem. Najímání cizích dělníků často z nejchudších koutů světa s cílem ušetřit na práci co nejvíc peněz se týká i Ruska. S názorným příkladem z ruského přístavního Vladivostoku přišel deník The New York Times. Město se může "pyšnit" námezdními pracovníky ze Severní Koreje. 

Nenápadní malíři a lakýrníci ze Severní Koreje jsou vítanou pracovní silou, která pomáhá předběhnout sousední Čínu. Alespoň co do počtu severokorejských pracovníků. Čína je momentálně jedním z největších zaměstnavatelů občanů režimu Kim Čong-una. 

"Jsou rychlí, levní a velice spolehliví, mnohem víc než Rusové! Nedělají nic jiného než že pracují - od rána až do pozdní noci," pochvaluje si severokorejské dělníky Julia Kravčenko, žena v domácnosti. Zaměstnání takových pracovníků má přitom dopad na samotnou severokorejskou ekonomiku. Jejich práce generuje zisky, které uzavřený režim zoufale potřebuje. Severní Koreu svírají mezinárodní sankce a režim není schopen produkovat dostatečné množství zboží, zejména potravin. 

Země tak vysílá desetitisíce svých občanů do měst a vesnic bývalého Sovětské svazu, aby vydělávali na svůj stát. Lidskoprávní organizace tuto praktiku přirovnávají k obchodu s otroky, i když na druhé straně jsou podmínky v Severní Koree tak strašné, že někteří dělníci dávají úřadům úplatky, jen aby byli vysláni do Ruska.

Severokorejští pracovníci už tak pomohli vybudovat nový fotbalový stadion v dalekém Petrohradě. Stadion by měl posloužit ke konání Světového šampionátu ve fotbale příští rok. Četná úmrtí těchto dělníků v prostorách stavby nejsou ničím výjimečným. Dva severokorejští dělníci byli nalezeni mrtví minulý měsíc na stavbě nového luxusního apartmánového centra v Moskvě. 

"Překvapivě, tito lidé pilně a řádně pracují. Nedávají si dlouhé oddechy při práci, nechodí na pravidelné pauzy na cigaretu a nevyhýbají se svým povinnostem," slibuje jedna z vladivostockých společností na svém webu. 

Malíři a sádrokartonáři nejsou vystavováni brutálnímu zacházení, které se dostává severokorejcům zaměstnaným v ruských těžařských táborech nebo na staveništích. I tak ale nemají důvod k radosti. Většina z jejich mzdy totiž připadá státu. Strana práce Severní Koreje si přisvojuje 80 procent ze mzdy severokorejského lesníka a minimálně 30 procent ze mzdy stavaře. Stát ale spolkne další procento ze mzdy prostřednictvím daní a dalších "příspěvků". 

Podle odhadů lidskoprávních organizací si KLDR může prostřednictvím svých pracovníků v Rusku ročně vydělat přes 120 milionů dolarů. Dle dalších odhadů pracuje na území Ruské federace mezi 30-50 tisíci Severokorejců, což je víc než v Číně nebo na Blízkém Východě. 

Šéf vladivostocké dekorátorské společnosti přiznává, že se ze mzdy Severokorejcům strhává čím dál větší podíl. Potvrzuje, že jeho nejlépe placení dělníci přicházejí o polovinu své měsíční mzdy ve prospěch korejského státu. Šéf nechtěl deníku sdělit své jméno v obavě, že ho Strana práce potrestá. Vysoká míra konfiskace ze mzdy plyne také z oslabení rublu oproti dolaru, a právě dolary jsou to, co KLDR chce. Dalším důvodem je také jaderný program režimu, který čile rozvíjí a zdokonaluje Kim Čong-un. 

Sankce, které uvalila i jindy přátelská Čína, donutila KLDR intenzivněji vysílat pracovníky do Ruska. Režim tím předchází i dalším pokusům o útěk Severokorejců do Jižní Koreje. Severokorejci jsou ve Vladivostoku nuceni žít spolu a musí se vyhnout jakémukoliv kontaktu s Rusy nebo s dalšími zahraničními pracovníky. Dalším důvodem, proč je v Rusku čím dál víc dělníků z KLDR, je skutečnost, že vazby mezi oběma zeměmi posilují. Rusko vyváží režimu větší množství uhlí, intenzívnější je také trajektový provoz mezi Vladivostokem a Rasonem na východním pobřeží Severní Koreje. 

Proč potřebuje Severní Korea více uhlí, je ale záhadou. Sama má totiž jeho dostatek. Nemenší záhadou je i trajektové spojení - možná je určeno pouze pro severokorejské dělníky. Trajekt s názvem Manhyongbong minulý týden podle The New York Times, když zakotvil po cestě ze Severní Koreje, vykázal pouze 6 pasažérů, kteří si za převoz zaplatili. Kapacita lodi je přitom 193 pasažérů. Většina pracovníků je navíc do Ruska dopravována letecky. 

Vedoucí společnosti, která trajekty provozuje (InvestStroyTrest), připouští, že Severní Korea nejsou žádní andílci. Mikhail Khmel ale jedním dechem dodává, že "si nezaslouží všechen ten tlak, který na ni vyvíjí Spojené státy,". Podle něj jsou Spojené státy daleko, ale Rusko s KLDR sousedí a chce s ní normálně vycházet. 

Jeden ze severokorejských malířů pro deník lámanou ruštinou prozradil, že má rád svoji práci a je spokojený, že má možnost vydělat nějaké peníze pro sebe a svou zemi. Prozradil, že jeho povolení k práci v Rusku vyprší příští rok. "Doufám, že se budu moci vrátit zpátky," uvedl.