Chudí důchodci trápí Jižní Koreu. Na vině je i koncept sociálního státu

Britský Guardian se zabývá problematikou stárnutí v jedné z nejúspěšnějších asijských ekonomik, v Jižní Korei. Podle nejnovějších studií by se tamní muži i ženy, kteří se narodí v roce 2030, měli průměrně dožít alespoň devadesáti let. V historii lidstva je to poprvé, kdy muži i ženy mají naději na prožití téměř sta let života. 

Právě Jižní Korea se může pyšnit největším nárůstem naděje dožití. Oproti ženám, které se narodily v roce 2010, budou mít ženy narozené v roce 2030 naději na delší život o 6,6 roku. Muži mohou doufat v dožití 84 roků. 

Toto zjištění potvrzuje výjimečné postavení této země, která hrdě povstala z popela korejské války v letech 1950-1953. Země se stala jedním z největších světových vývozců zboží do světa, dominuje v oblasti moderní výpočetní techniky.

Vše zní sice úctyhodně, ale délka dožití úzce souvisí s problematikou zátěže důchodových a sociálních systémů. A s toutou problematikou souvisí fenomén chudoby. Už nyní žije asi polovina lidí nad 65 let věku v podmínkách relativní chudoby. Uvádějí to data organizace OECD. Studie říká, že 48,6 procent starších Jihokorejců žilo v roce 2011 v chudobě (která je definovaná jako 50 procent nebo méně mediánového příjmu na domácnost). Je to nejvyšší číslo ze všech zemí OECD, která sdružuje 34 členských států. Čtvrtina z nich navíc žije úplně sama. Vysoký stupeň izolace a depresivní pocity tyto lidi nezřídka kdy dovedou ke spáchání sebevraždy. V roce 2000 k tomuto činu sáhlo 34 lidí ze 100 tisíc, v roce 2010 už to bylo 72 lidí. Lidé tak místo toho, aby se stali "přítěží" pro svou rodinu, spáchají sebevraždu. 

"Míra naděje dožití zde stoupla rychleji než kdekoliv jinde na světě," říká Shin Kwang-yeong, profesor sociologie z univerzity v Soulu. "Ale rychlost nárůstu věku byla tak velká, že většina starších lidí teď žije v podmínkách chudoby," dodává. 

Symbolem chudoby může být soulský Tapgol park, kde desítky lidí postávají ve frontě na obědy zdarma. Ty zprostředkovává členové buddhistického chrámu v Soulu. Před vstupem do prostor je nápis "Vy jste naše naděje". Kavárna denně obslouží na 140 lidí, ale v posledních dnech se číslo zvýšilo na nějakých 200. "Hlavním důvodem je to, že hospodářství je ve špatné kondici a starší lidé bojují o práci," myslí si dobrovolnice Kang So-yoonová. Podle ní je oběd zdarma jediným denním jídlem, které důchodci mají. "Pokud nemají děti, které by se o ně postaraly, tak je máme tady," říká dobrovolnice. 

Je ironií, že důvodem "žebrání" je také velká útrata důchodců na své potomky. "I když stále chodili do práce, hodně z nich nebylo schopno dávat si nějaké úspory stranou na pozdější fázi života, protože utráceli za vzdělání svých dětí," říká Shin.

Příkladem může být sedmdesátiletá žena, která o sobě tvrdila, že nemá na své jídlo. "Chodím sem na jídlo zadarmo," řekla deníku. "Moje děti mi nemůžou pomoct, sami mají finanční problémy. Nechci moc, ale o trošku víc peněz za měsíc by bylo velkou pomocí," vysvětluje. 

Tradiční očekávání, že děti převezmou svou odpovědnost a postarají se o své rodiče ve stáří zadupal do země systém sociálního státu. I ten přispěl k prodloužení doby dožití. 

"Tradičně, podle uchovávané konfuciánské etiky, se očekává, že děti se postarají o své starší rodiče až zestárnou," dodává profesor Shin. "Ale základní jednotka rodiny zaznamenala obrovskou transformaci. Velmi málo starých lidí žije v Severní Korei se svými vdanými dětmi, víc jich takto žije v Japonsku. A rostoucí polarizace jihokorejské společnosti jen přispívá k tomu, že pro dospělé děti je velmi obtížné své rodiče finančně podporovat," vysvětluje. 

Na některých místech v Soulu člověk nevěří svým očím. Po východu z kavárny se může naskytnout scenérie levných second-handů, staré šperky a oblečení poházené na zemi a to vše doplňuje starý muž nebo žena, jak tlačí dřevěnou kárku s kartony a papírem. Za to si můžou vydělat až několik tisíc wonů za den.

Podobně jako Japonsko i Jižní Korea očekává rapidní demografické změny. V roce 2060 by v zemi mělo být přes 40 procent lidí starších 65 let. Dnes jich je "jen" 13 procent.