Guru: Duchovní osobnost nebo lstivý podvodník?

Ateističtí Češi by v této souvislosti mohli poznamenat, že stoupenci gurua Sinha mají tzv. „vymyté mozky.“ Na Západě je výraz guru spojován s charismatickými vůdci podivných sekt, kteří od svých stoupenců vyžadují jim nepříslušející oběti. Na druhou stranu, pro některé esoteričtěji laděné lidi jsou speciálně indičtí guruové učitelé moudrosti. Kontroverzní Osho bývá citována i na sekulárních motivačních seminářích.

Tento dvojí postoj vychází z dvojakého vnímání Orientu (Východu) na Západě. Literární teoretik Edward Said ve své hojně citované knize Orientalismus: západní koncepce Orientu na základě mnoha textů dokládá, že Orient je v západním myšlení vykreslován jak jako místo despotických vládců, degenerovaných a nerozvinutých kultur, fanatického a sektářského  náboženství, nesvobodného a snadno ovlivnitelného lidu, tak jako úchvatné místo zázraků, duchovnosti, autenticity, nevinnosti. Orient je tedy vnímán jako protiklad Západu a to jak v negativním (svoboda vs. autoritářství), tak i v pozitivním smyslu (materialismus vs. spiritualita).

Guru v Indii

V samotné Indii jsou guruové respektovanými a vlivnými osobnostmi. Hinduistická mytologie je plná příběhů o mocných asketech, jejichž moci se nedokázali ubránit ani samotní bohové. Ti sami vyhledávají mocné duchovní učitele, aby se od nich nechali poučit o duchovních věcech. Jejich příkladu následují i Indové – poté, co člověk zajistil svou rodinu a splnil své povinnosti na tomto světě, se od něj očekává, že vyhledá duchovní učitele a kláštery a bude se věnovat duchovním záležitostem.

Samotný termín guru spojuje dva termíny – gu znamenající temnotu či ignoraci a ru znamenají „světlo“ či „rozptýlení.“ Guru je tedy tím, kdo vnáší světlo do temnoty, kdo rozhání nevědomost. V Gurumantře je guru vykreslován jako ztělesnění tří hlavních hinduistických bohů – Brahmy Stvořitele, Višnu Udržovatele a Šivy ničitele – a para brahmy (nejvyššího boha či konečného cíle). Mnozí Indové věří, že spasení nejde dosáhnout bez duchovního vedení od kvalifikovaného duchovního učitele. Náboženské texty hovoří o hledání duchovního osvícení jako o nekompromisním úkolu – absolutní poslušnost tomu, kdo už ho dosáhl je tedy naprostou nutností.

Tato nekompromisnost ale platí i pro duchovní učitele. Dávní guruové se oddávali drakonickým asketickým technikám. Celé dny se postily a nepozřely sousta. Buddha, který sám před svým osvícením byl asketou, díky tomu málem zemřel. Později je hodnotil jako neužitečný extrém, který k osvícení není třeba. Některé asketické prvky ale převzal jako např.  snahu o neulpívání na věcech, skromností a takřka nulový majetek.

Současní guruové

Dnešní gurové jsou odlišní, co se týče postoje vůči materiálním statkům a askezi. Gurmít Rám Rahím Sinh je nejkřiklavějším a zároveň nejilustrativnějším představitelem tohoto druhu nových duchovních učitelů. Stylizující se do rockové hvězdy a účinkující jako herec ve filmech nevalné kvality, ve kterých bojuje s duchy, démony i mimozemšťany, Sinh se pro západní publikum jeví jako bizarní figurka, v Indii má však velký úspěch a podle vlastních slov má asi 50 miliónů následovníků. O jeho vlivu svědčí to, že jej bere vážně i samotná vláda. Podle magazínu Time má Sinh bezpečností krytí stupně Z+, které bývá vynahrazeno jen pro nejvyšší státní představitele a soudce. Jen 36 lidí v Indii je pod touto úrovní bezpečnostní ochrany, kterou poskytuje vláda.

Jako ostatní populární guruové Sinh získává stoupence svými charitativními aktivitami. A jako u ostatních ani u něj se to nevylučuje s akumulací obrovského jmění.Sídlo jeho skupiny Dera Haryana se může pochlubit vlastním kinem, hotelem, kriketovým stadionem a školami. Jako jiní guruové i Sinh učinil ze svého jména lukrativní značku - Dera prodává stovky výrobků, od potravin a oděvů až po baterie.

A jako jiní guruové, i on je předmětem kontroverzí a soudních obvinění ze znásilnění jako např. Asaram Bapu, který je též u soudu kvůli obvinění ze znásilnění či Rampal Maharaj, který musel být ze svého obehnaného sídla plného zbraní vyhnán speciálními silami. Podle magazínu The Diplomat jejich případy ukazují, že i přes politický a finanční vliv bohatí a populární gurové nejsou nad zákon, a to je pro indickou společnost dobré znamení.

Jen indický fenomén?

Ačkoliv guruové zůstávají primárně indickou záležitostí, i na Západě lze nalézt podobně kontroverzní figurky, které vyrůstají navíc z dosti podobných kořenů. V USA jsou velmi populární a vlivní televizní, rádioví či stadiónoví kazatelé, kteří propagují tzv. evangelium prosperity. Podle jejich učení Bůh chce, aby křesťané byli bohatí, stačí jen věřit. Tito kazatelé své bohatství nepokrytě vystavují jako důkaz Božího požehnání. Někteří z těchto kazatelů nicméně skončili v hanbě, když se jejich konzervativní posluchači doslechli o jejich sexuálním a finančních skandálech.

Evangelium prosperity se nyní šíří po celém světě a kořeny zapouští např. v Latinské Americe, v Koreji a některé jeho výběžky se objevují i v severských zemích a ve východní Evropě. Podle sociologů se jedná o jakýsi náboženský protějšek neoliberalismu. Taktéž lze též říci, že evangelium prosperity je náboženským protějškem sekulárního pozitivního myšlení a motivačních kurzů.

Tyto směry reagují na dnešní poptávku po rychlém zbohatnutí a získání lepší životní úrovně. V mnoha ohledech jsou stejně iracionální jako to, co hlásají indičtí guruové – opravdu lze pouhým přáním či modlitbou dosáhnout miliónů? – ale zároveň jsou stejně tak úspěšná. A možná dokonce víc. Jeden muž, jehož vzorem je Norman Vincent Peale, kazatel a prominentní postava pozitivního myšlení, dokázal využít této touhy a stát se díky tomu významným politikem. Tím mužem je Donald Trump.