Sestřelit severokorejskou raketu? Nejde o dobrý nápad, tvrdí akademik

Jasné a aktuální nebezpečí

V japonské veřejnosti, která byla zatím jen dvakrát (v letech 1998 a 2009) konfrontována s hluboce znepokojivým zážitkem severokorejské rakety letící přes japonské území, poslední incident posílil pocit strachu, míní odborník. Připomíná, že v posledních týdnech Abeho vláda varovala před střelami s chemickou náloží útočícími na japonská města a místním úřadům zaslala směrnice civilní obrany a evakuace.

"Pro běžného Japonce Severní Korea představuje jasné a aktuální nebezpečí a nesmiřitelného a nepředvídatelného nepřítele," vysvětluje Wright. Dodává, že hrozbu nepřinášejí jen zbraně hromadného ničení Pchjongjangu, ale také jeho role v únosech mnoha japonských civilistů v 70. a 80. letech a neochota odhalit, co se s nimi stalo.    

Strach z KLDR se zintenzivňuje pro tlakem na Abeho, který čelí silnému propadu domácí popularity po sérii ničivých korupčních skandálů, pokračuje expert. Zdůrazňuje, že přesto existují hranice toho, co premiér může dělat. Japonsko jasně podporuje nové, tvrdší sankce OSN a před několika dny oznámilo i rozšíření vlastních sankcí vůči Pchjongjangu, které míří na obchod mezi čínskými a namibijskými společnostmi se Severní Koreou, poukazuje Wright. Pochybuje však, zda tyto sankce odradí Kimův režim od pokračování v raketových testech a bolestivě nedopadnou spíše na běžné Severokorejce než na severokorejskou armádu.

"Vojenské možnosti Tokia jsou také sporné," píše akademik. Konstatuje, že japonské střely Patriot mají zastavit rakety mířící na japonská města v jejich poslední fázi letu a nikoliv ty přelétávající nad japonským územím, což je zřejmě důvodem, proč nepadlo rozhodnutí poslední severokorejskou raketu sestřelit. Pokud by Tokio příslušnou zbraní disponovalo, neúspěch při sestřelu cíle by jen podkopal již tak omezené odstrašující kapacity země a naopak povzbudil KLDR, uvádí Wright.

Někteří japonští politici a vojenští stratégové nedávno tvrdili, že Japonsko by si mělo pořídit střely s plochou dráhou letu a satelitní technologii, která by umožnila udeřit na severokorejské raketové rampy, ať preventivně či v první fázi potenciálního útoku, poukazuje odborník. Dodává, že takový krok je přinejlepším úkol na dlouhé roky vyžadující značné finanční investice a navíc nemusí být v souladu s japonskou ústavou.

 Nezbývá než jednat

Abemu tak zbývá jen diplomatická cesta, která je podle experta také nejslibnější. "Japonsko to pochopitelně již zažilo. V letech 2002 a 2004 premiér Džuničiró Koizumi učinil odvážný krok a navštívil Pchjongjang, aby přímo jednal se severokorejským vůdcem Kim Čong-ilem, otcem Kim Čong-una," připomíná Wright. Doplňuje, že pchjongjangská deklarace z roku 2002 přinesla výhled normalizace vzájemných vztahů a nabídku japonské ekonomické pomoci výměnou za vyřešení otázky unesených občanů a ukončení severokorejských raketových testů.     

Po posledním testu sice dal Abe jasně najevo, že pro dialog s KLDR není prostor, avšak dlouhodobější řešení bude nakonec vyžadovat rozhovory, na které podle odborníka zřejmě dojde v momentě, až si bude Pchjongjang jistý svými jadernými schopnostmi, které mu zaručí dlouhodobé přežití, což je také zřetelný důvod, proč je tak odhodlán pokračovat v testech. Pak Kim může dospět k přesvědčení, že dosáhne i svého druhého cíle - nastartování ekonomického rozvoje - a vymění moratorium na raketové testy za uvolnění mezinárodních sankcí, soudí akademik.

Existují pobídky, které lze KLDR nabídnout a popohnat ji ke změně linie, domnívá se Wright. Za problém označuje to, že pomyslné klacky, kterými se nyní máchá, ať již jde o ekonomické sankce či rétorické hrozby Donalda Trumpa "ohněm a zlobou", nefungují. "Vojenské vyhrožování a Trumpovy pokusy vytýčit strategické červené linie okolo amerického území, jako je Guam, nezastaví Severní Koreu ve zlepšování jejích raketových a jaderných schopností," deklaruje expert.

Japonsko tak bude muset spolupracovat těsněji se Spojenými státy a Jižní Koreou, aby prozkoumalo nové možnosti pro jednání s KLDR, očekává odborník. Ty podle něj mohou zahrnovat ujišťování o ekonomickém přínosu normalizace diplomatických styků, ale také zdůrazňování rostoucí izolace v důsledku dalších provokací, která by se mohla projevit i v pokusu mezinárodního společenství zpochybnit legitimitu Kimova vedení i suverenitu a nezávislost severokorejského státu.  

"To se může ukázat jako neúspěšné, ale ohrožení dlouhodobého přežití dynastie Kimů může být tou nejlepší poslední možností jak přinutit vedení v Pchjongjangu k přehodnocení (politiky)," uzavírá Wright.