Jaký je život v Severní Koreji? V uzavřené zemi koupíte i západní zboží

Zatímco se mnoho lidí soustředí na napětí mezi USA a KLDR, média si začínají všímat něčeho jiného, co se v Koreji děje. Roste tam konzumní způsob společnosti. Je sice pravda, že v hlavním městě Pchjongjang jsou jen tři billboardy a ty jsou ještě ke všemu spíše ukázkou pro cizince, kultura nakupování se však skutečně mění.

Zpravodaj agentury Associated Press získal vyjádření Song Un Pyol, která je od roku 2011 manažerkou podlaží supermarketu ve státem zřízeném obchodním domě. Supermarket má mrazáky plné 120 variant zmrzliny May Day Stadium a police plné mléčných výrobků, pečiva i konzerv. Lidé platí penězi nebo debetními kartami.

Po třech generacích vlády „dynastie“ Kim se začala rozvíjet konzumní kultura a nyní úspěšně zapouští kořeny. Je to jedna ze změn, které výrazně a bez možnosti návratu proměňují celou Severní Koreu. Song je součástí této změny.

Kim Čong-un pokračuje v tradici svého otce, jehož mottem bylo „Armáda první“, a investuje téměř čtvrtinu rozpočtu KLDR na armádu, což je víc než kterákoliv jiná země na světě. Rozhodl se však svou politiku trochu pozměnit a přijal slogan „Paralelní vývoj“.

Kim Čong-un razí svou dvoustopou politiku, kdy se chce soustředit na armádu, ale také na vývoj ekonomie. Právě proto přijal ekonomii více přátelskou vůči zákazníkům, což má za úkol podpořit ekonomický růst země a přinést profit do pokladny státu.

Není to však všechno růžové. KLDR hrozí stále víc mezinárodních sankcí a zásobuje ji akorát Čína. Díky tomu je trh silně nevyrovnaný a podle AP existuje možnost, že korejská ekonomie existuje v určité bublině, která však brzy praskne. Ceny benzinu či rýže prý prudce stoupají a stoupat ještě budou – ačkoliv se jedná spíše o odhady, protože je těžké dostat se na korejské trhy.

Kromě sankcí, které na Koreu uvalilo OSN i Čína, samotný trh může být pro Koreu problém. Volnější trh přináší problémy, jako je konkurence a nejistota, což je něco, co stojí proti státem centrálně řízené ekonomii, na jakou je KLDR zvyklá. Jakmile si lidé „přičichnou“ ke svobodě, bude problém ji odebrat.

Na venkově lidé stále žijí složitějším životem poznamenaným nedostatkem a těžkostmi, městské oblasti jsou na tom však lépe. A existuje, překvapivě živý, pocit růstu a boomu ve mnoha oblastech země.

Vloni v květnu Kim Čong-un oznámil svůj pětiletý plán pro ekonomii a podle něho se obchod vyvíjí. Továrny se více soustředí na produkty denní potřeby, manažeři mají větší svobodu ve výběru, co chtějí vyrábět, kolik platit zaměstnancům a jak vytvářet výhodná partnerství.

V okolí silnic u téměř každého města se nachází pouliční prodejci s ovocem, zeleninou a dalšími potravinami. V městech jsou tržiště, obchody a obchodní domy plné lidí. Police jsou plné různými značkami lokálně vyrobených cigaret, sladkých nápojů, čipsů či polévek v konzervě.

Ve speciálních obchodech lze za 200 dolarů koupit smartphone modelu „Pchjongjang“ - který byl pravděpodobně vyroben v Číně a upraven, aby vypadal lokálně. Za další dva dolary si můžete pořídit hru „Boy General“. Pchjongjangský pivovar do svého repertoáru nově začadil osmý druh piva.

Přes všechny sankce lze pořizovat produkty z okolního světa – káva z Japonska, auto z Německa. Pokud na to máte a máte konexe, jde všechno. Ačkoliv je stále poměrně rozšířené užívání amerického dolaru i čínského juanu, lidé užívají také předplacené karty a lokální bankovky – to naznačuje víru ve větší stabilitu národní měny.

Ne všechny projevy konzumu a komercialismu jsou vítány – v Pchjongjangu najdete 3 billboardy pro značku Pyonghwa Motors. Ty jsou stejně spíše zaměřené na ohromení návštěvníků. V televizi a v novinách také žádné reklamy nepotkáte. Na druhou stranu, vidět dnes film bez reklam...to je v Čechách luxus.

Ovšem obchody mají jasné instrukce, aby byly vstřícnější k zákazníkům. „Původně jsme otevírali v 10 a zavírali v 6 večer,“ uvedla pro AP Song. „Ale v roce 2015 náš velevážený maršál Kim Čong-un zajistil, abychom byli otevřeni až do 8 večer, aby u nás mohli lidé nakupovat po práci, na což je mnoho lidí zvyklých.“

Obchody tak dnes nabízí nabídky jako 2 + 1 zdarma a slevy na zboží, kterého se chce vedení zbavit. V obchodech běžně vidíte plakáty s nabídkami nových léků či nápojů a zákazníci si mohou pořídit věrnostní karty, které jim získávají větší slevy.

Mnoho korejských společností se snaží vyrovnat konkurenci a zavést lokální značky. Tento důraz na lokální produkty však není jen kvůli národní hrdosti nebo proto, že Kim Čong-un chce dodržet svůj slib o zvýšení životního standardu.

Jde o narušení monopolu Číny.

Přerušení obchodu s Čínou by mohlo být pro Koreu katastrofické. Ovšem Korea se bojí opaku. Co se stane, když obchody s Čínou ještě vzrostou? Již nyní je Čína hlavním dodavatelem zboží a ve své podstatě kontroluje severokorejský trh.

Severní Korea Čínu zoufale potřebuje nejen kvůli exportu, ale také kvůli nákupu věcí, které potřebuje – především ropy a dalšího paliva. Protože Čína nyní zavedla sankce a přestala od KLDR tolik nakupovat, tento rozdíl se jen zvětšil.

Rostoucí ceny benzínu i rýže jsou prvními znaky blížících se problémů. Vedlejší produkty zpracování ropy se totiž užívají ve hnojivu rýže. Pokud bude sklizeň rýže špatná, jak se zemědělci obávají, ceny rýže by mohly doslova vystřelit nahoru.

Korea může být vnímána ledajak, ovšem nelze jí upřít vytrvalost. Snahy udržet si svou pozici a zlepšit ji pravděpodobně jen tak neskončí. Podle expertů je však farmaření a podnikání nepříliš schopné a bez vnějších zdrojů neuživí celou KLDR.

Budoucnost Korey tedy asi nebude ležet v lokálních zemědělstvích. A asi nebude ani v ideální pracovnici Song Un Pyol. Možná bude ležet v obchodu Miniso. Miniso rozhodně není obchod plný lokálního zboží.

Jedná se o mezinárodní značku – pobočky najdete v Hong Kongu, Tokiu i Sydney. Prodává levné produkty od elektroniky po batohy. V Pchjongjangu obchod otevřel v dubnu. V prestižní a nově postavené oblasti Ryomyong Gori v okolí dvou prestižních univerzit.

Je to nejvíc cool obchod ve městě.

Spoluvlastníkem je Čína.