Kdyby Hollywood chtěl natočit film o válce USA a Číny, nemohl by si vybrat lepšího herce pro hlavní roli než Trumpa, tvrdí harvardský profesor

Ve své knize „Destined for War: Can America and China Escape Thucydides’s Trap?' (Směřující k válce: Může Amerika a Čína uniknout Thúkydidovi pasti?) Allison argumentuje, že vzestup Číny je takový, že nutí USA přehodnotit své pozice v asijském Pacifiku. Podle Allisona bude v příštích letech Čína natolik ekonomicky a strategicky na výši, že bude mít menší ochotu strpět ve svém regionu nezvaného konkurenta a USA by to měly respektovat.

Ve Washingtonu se tato idea nesetkala s nadšením. Podle Allisona je v Americe natolik zakořeněna představa, že jsou číslem 1, že na možnost jiného aspiranta na vedoucí pozice v globálním řádu věcí se reaguje s obecnou nedůvěrou. Allison dokonce cituje na podporu tohoto tvrzení Václava Havla, který měl říci, že růst Číny „proběhl tak rychle, že jsme ještě neměli čas na to být ohromeni."

USA zatím nedokázala na prudký vzestup Číny na vrchní pilíře moci dostatečně pružně reagovat, jak dokazuje rozhodnutí prezidenta Barracka Obamy odlehčit levé noze (Blízký východ) a vložit větší váhu na pravou nohu (Asie). Podle Allisona však taková politika nebere v úvahu současné postavení Číny a je založena na chybných předpokladech, že čínská moc v průběhu let upadne. Sice dochází k zpomalení ekonomického růstu Číny a je možné očekávat, že vnitřní politické problémy Číny ji pohltí, podle Allisona je však bláhové na základě jakési toužebné představy kolapsu Číny stavět svoji zahraniční politiku. Nikdo neví, zda a zvláště kdy dojde k tomuto předpokládanému selhání.

Překvapivý nástup Donalda Trumpa k moci sliboval změnu zahraniční politiky USA v Asii. Allison si však nemyslí, že by nyní Trump přistupoval k Číně s respektem, jaký si zaslouží. Část problému je hluboká neefektivita, kterou přinesl do Bílého domu. Hlavní jádro však leží jak v Trumpově osobnosti, tak v postavě jeho čínského protějšku, prezidentovi Si Ťin-pchingovi. Oba státníci svou politiku postavili na koncepci národní velikosti, což jim obou velmi svazuje ruce v jejich postoji vůči druhému státu a uznání jeho moci. Kdyby Hollywood chtěl vytvořit film o možném boji USA a Číny, nenašel by lepší hlavní role než tyto dva muže, provokativně tvrdí Allison.

Nový světový řád?

Nicméně, tato možnost je stále spíše ve hvězdách než aktuální hrozbou. Možnosti konfliktu zde jsou. Na první pohled se Čína nemá tendenci rozbořit světový řád nastolený USA a chce spíše zajistit, případně o něco rozšířit svou stávající pozici. Podle Allisona je však třeba se ptát, co Čína vnímá jako světový řád. Číňané věří v harmonii prostřednictvím hierarchie, a to jak doma, tak i v zahraničí. Vnímají však současný řád jako vystavěný pro potřeby USA, nikoliv jich. Bývalý předseda náčelníků štábu Martin Dempsey poznamenal, že Číňané poukazují na to, že byl vytvořen, když ještě nebyla Čína na světové scéně. Dnes, když je, je třeba tyto pravidla znovu vyjednat.

Podle Allisona Čína nechce zabírat jiné země, ale pouze být respektována jako jedna ze světových mocností, která navíc sama aspiruje na mocnost číslo 1. Chce, aby jí jiné velké mocnosti braly vážně a přijímat úctu, kterou vždy velké národy vyžadovaly u svých hranic. Lee Kuan Yew, bývalý singapurský předseda vlády o Číně řekl, že chce být akceptována jako Čína a ne jako „čestný člen Západu".

Nutnost realismu

Podle Allisona Čína je velmi realistická, co se týče postoje k vlastní moci. Vedoucí představitelé mají mnohem realističtější a sofistikovanější analýzy svých problémů, než jaké viděl u jiných stran a vědí, že musí vyřešit minimálně 17 velkých, takřka nepřekonatelných úkolů - od způsobů vlády, udržení nadprůměrné míry ekonomického růstu, řešení rostoucího dluhu a zvládnutí demografického propadu, obnovení životního, čistého prostředí a mnoha dalších.

Stejný realismus zaujímá Čína i k USA. Allison tvrdí, že je „hyperrealistická“ ohledně důsledků války se Spojenými státy a je odhodláno udělat cokoliv, co je třeba, aby - podle slov čínského prezidenta – „nepadla do Thúkydidovi pasti.“ Thúkydidés napsal „byl to vzestup Atén a strach, který to vyvolalo ve Spartě, že válka byla nevyhnutelná. " Z 16 případů během posledních 500 let, kdy vzestup jedné moci hrozil nahradit vládnoucí moc, jen ve čtyřech se zabránilo válce. Allison doufá, že USA přijme realistický postoj jako Čína a nebude opakovat chyby Sparty.