Jak by KLDR vedla válku? Bývalý zpravodajský důstojník překládá možný scénář

Možností, které donutí KLDR spustit ničivý vojenský konflikt je celá řada. V prvé řadě je to pocit ohrožení ze strany USA, posilovaný neústupnou rétorikou prezidenta Donalda Trumpa. Severokorejská propagandistická masáž se projevuje stejnou, možná ještě větší zarputilostí. Kim Čong-un by si mohl splést přání s výsledkem a podlehnout Severokorejcům vnucované představě o neobyčejné síle režimu a nevyhnutelném vojenské triumfu.

Velmi urgentním důvodem může velmi pravděpodobně též být humanitární krize, které Severní Korea čelí. Až 41% obyvatelstva je podvyživených a další sankce by číslo mohly ještě zvýšit, což by mohlo vyústit v návrat hladomorů z 90 let. Netřeba dodávat, že taková možnost představuje pro přetrvání režimu obzvláštní nebezpečí a Kimovi by se hodilo odvést pozornost populace jinam.

Vojenské cíle a taktiky KLDR

Ať už by bylo rozhodnutí jakékoliv, při zahájení útoku se KLDR bude snažit co nejrychleji dosáhnout svých vojenských cílů. Těmi je jak zabrání území svých jižních sousedů a učinění se pánem poloostrova, tak zcela prozaické „vycenění zubů“ dokazující moc KLDR. Svých cílů bude nicméně muset dosáhnout rychle. Logisticky může vést válku bez dosažení jakéhokoliv vítězství jen několik dní než vyčerpá své potraviny, munici, palivo a vodu.

KLDR předpokládá, že Spojené státy nemají vůli vést příliš dlouhou a nákladnou válku. Stejně jako císařská japonská armáda ve druhé světové válce bude KLDR usilovat o rychlou, překvapivou rozhodující bitvu, která by je mohla vyřadit ze hry. Pravděpodobně by v prvních hodinách konfliktu uspořádala masivní útok zaměřených na největší americké vojenské posádky v demilitarizované zóně (DMZ) a v oblasti Soulu. Jinými cíly by mohly být letecké a námořní základny na jihu a případně u Japonska, aby se zabránilo spojeneckému protiútoku a vytvořil prostor pro hladší vstup severokorejské armády.

Přestože se odhady liší, některé údaje naznačují, že Severní Korea má přibližně 1000 raket umístěných po celé zemi. Některé z nich jsou v blízkosti Soulu. KLDR bude pravděpodobně na hlavní město Jižní Koreje soustředit svůj útok, usilujíce o zničeného jejího obranného systému. Každá hlavice stačí na zničení věcí v jednom či dvou městských blocích.

Balistický útok KLDR nicméně nebude trvat dlouho, protože jihokorejská a americká palebné síly se rychle zaměří jejich pozice. KLDR však má připravené sítě umělých jeskyň a podzemních komplexů, které překračují i ty vybudované Afghánci a Vietnamci, a do kterých její dělostřelectvo může rychle ustoupit. Pokud se tak stane, bude pro USA a Jižní Koreu velmi obtížné okamžitě zničit jejich protivníky a jejich zbraně.

Nekonvenční vojenské metody a zbraně

Zvláštní nebezpečnost KLDR spočívá zvláště v její ochotě kromě konvenčních zbraní použít i ty nekonvenční. Některé odhady naznačují, že Severní Korea vlastní 2500 až 5 000 tun chemických zbraní, včetně sarinu či antraxu. KLDR už dokázala na vraždě nevlastního bratra Kim Jong Una, Kim Jong Nama, jak dokáže využívat chemické zbraně.

Ještě silněji světu ukázala své schopnosti na poli kybernetických útoků, ať šlo o krádež peněz z bangladéšské centrální banky, únik důvěrných údajů společnosti Sony Pictures či rozšíření viru WannaCry. Pro KLDR jsou kybernetické útoky výhodné v jejich snadné dostupnosti – může je provádět i když bude pod těžkým protiútokem. Mohla by se zaměřit na hlavní jihokorejské a americké banky a zamezením milionů transakcí uvést ekonomiku v chaos. Též by se mohla pokusit vypnout energetickou síť v Soulu, což by donutilo americké a jihokorejské síly se zaměřit na zvládnutí chaosu a nechalo volný prostor pro pronikání vojska KLDR hlouběji na jih.

KLDR se bude též pokoušet co nejvíce vést teroristické akce na území nepřítele. Její guerillová taktika bude zřejmě spočívat ve snahách zavraždit jihokorejské vůdce, sabotáže klíčových středisek, zastrašování občanů a teroristické útoky v populačně obsazených oblastech a arénách jako je např. fotbalový stadion. Jelikož jsou si obě jazyky stále dost podobné, neměl by být problém pro odhodlaného Severokorejce vmísit se mezi Jihokorejce a uskutečnit např. bombový útok, případně „low tech“ útok dodávkou a jiným dopravním prostředkem známým dnes z Evropy.

Jak bude vypadat protiúder

Použití nekonvenčních zbraní však je dvojznačnou zbraní. Může vyvolat v Jižní Koreji a USA pocit povinnosti pomstít se lidem zabitými tím, co je vnímáno jako zrádný, sadistický a nedůstojný způsob vedení války. Snaha KLDR vyčlenit USA z války se v takovém případě ukáže jako naprosto bezcenná.

Zbytek 28 000 amerických vojáků nacházejících se na poloostrově, který přežije první vlnu útoků KLDR, vytvoří jádro amerického protiútoku ve formě jedné divize soustředěné na útok na Sever. Válečný stroj USA se rozeběhne na plné obrátky a severokorejské síly budou pod ostrým náporem pohyblivého letectva a stovek raket Tomahawk. Americké ponorky promění severokorejskou flotilu čítající asi 800 lodí na neužitečné vraky. Během několika hodin bude zničeno severokorejské letectvo a námořnictvo a pokud KLDR jej nepřesune do svých podzemních úkrytů, tak i dělostřelectvo.

Nicméně, USA se zřejmě budou zdráhat provést svůj finální úder z obavy, že by KLDR mohla propadnout sebevražedným teroristickým tendencím a vypustit své jaderné střely. Mohou však diplomatických nátlakem donutit svět, aby s KLDR přerušil veškerý svůj obchode a tím donutit režim ke spolupráci a dokonce kapitulaci.

I v takovém případě ale budou škody značné, a to nejenom v oblasti poloostrova. Svět zachvátí obrovská migrační krize, jak se tisíce uprchlíků z Jižní a Severní Koreje budou snažit zachránit své životy a uprchnout z oblasti zmítané válkou. Čína i Japonsko jimi bude zaplaveno a pro obě země to bude představovat velkou finanční, logistickou, sociální i morální zátěž. Bude trvat desetiletí, než by se tato rána způsobená touto válkou zacelila.