Migranti přicházejí naprosto nepřipraveni, stěžuje si sociální pracovnice. Chtějí jen utéct od svých dluhů, myslí si

Kouroutsidouová si uvědomuje, že to zní jako klasické klišé, ale sama přiznává, že řečtí migranti přicházejí do Austrálie naprosto nepřipravení. Neví nic o místním integračním systému, o různých typech víz a svých individuálních možnostech. Kouroutsidouová  to nedokáže pochopit, zvláště vzhledem k faktu, že mnozí z migrantů jsou vzdělaní a v dnešní době lze snadno najít tyto informace prostřednictvím internetu a sociálních médií.

Tito migranti však čerpají jen z toho, co někde od někoho slyšeli. Kouroutsidouová se diví, zda je to je součást řecké kultury se prostě sbalit se a odjet do neznáma vyzbrojen jen kusými znalostmi toho, jak to v dané zemi vypadá a chodí. Podle ní jediné možné vysvětlení je, že tyto lidi jsou tak zoufalí, že „chtějí jen utéct a přestat dostávat telefonní hovory od bank a fondů sociálního zabezpečení za peníze, které dluží.“

Podle ní jsou obrovské rozdíly mezi různými typy migrantů – ti, kteří se připravení, jsou schopní vydobýt si místo ve společnosti. I ti se nicméně mohou potýkat s početnými překážkami, vyplývajícími z přijímacího procesu. Významnou překážkou je omezená znalost místního jazyka, zejména ve verbální komunikaci. Největším problémem je nalezení ubytování, zvláště proto, že tito lidé jsou bez peněz, kreditní historie a referencí. Následkem toho zůstávají v domech, ve kterých platí víc, než by měli.

Dalším problémem je uznávání jejich kvalifikace a diplomů, což je zdlouhavý a nákladný proces. Tento faktor spolu s nedostatkem místních pracovních zkušeností brání jejich vstupu do pracovní trh. Mnozí proto akceptují nízko placené zaměstnání, které je mimo oblast jejich odborných znalostí. Situace je o to komplikovanější, že jen omezenou informovanost o právech pracovníků, cože je činí zranitelné vůči vykořisťování.

Kouroutsidouová  poukazuje zvláště na jednu skutečnost, který ji nepříjemně překvapuje. Tvrdí, že zatímco v dřívějších letech bylo ženám řečeno, aby špatné vztahy a domácí násilí přetrpěli ve jménu rodiny, Boha či finančního zabezpečení, dnes je tak činí ve jménu víza. Velká část těchto žen, které byly přivedeny do Austrálie svým budoucím manželem, zde pracuje jako pečovatelky či uklízečky pro starší lidi. O svým domácích problémech nechtějí mluvit, protože se obávají, že budou potrestány manželem či  poslány zpět do Řecka.

Migrace v Austrálii

Podle nedávné studie s názvem „budování nového života v Austrálii", zkoumala pracovní příležitosti asi 2400 humanitárních migrantů, tj. uprchlíků a žadatelů o azyl, přicházejících ze 35 zemí a mluvící asi 50 jazyky. Studie zjistila, že tito migranti nejčastěji nacházejí práci v úklidu, v péči o starší lidi, v zpracování masa, v řízení taxi, v ostraze a ve stavebnictví. Menší procento (22%) nachází práci na obchodních a technických pozicích.

Studie potvrzuje, že migranti se potýkají s mnohými překážkami, co se týče hledání práce. Problémem je neznalost jazyka. Téměř 37% respondentů studie uvedlo, že nemůže nerozuměli angličtině, než se vydali na cestu. Tento handicap nicméně v průběhu času může postupně vymizet. Obtížněji se vykořeňuje diskriminace. Ačkoliv uprchlíci z Afriky a Blízkého východu mají podobnou úroveň znalostí, dovedností a klasifikací jako bývalí občané Jugoslávie, byli zaměstnáváni méně, dokládá studie.

Co se týče ekonomických migrantů celkově, nejvíce migrantů do Austrálie přichází z Indie (20%). Po nich následují Číňané (15,4%). Celkový počet čínských asijských migrantů - z Číny, Hongkongu, Tchaj-Wanu a Mongolska, je 17,1%. Při započítání Indie se ze zemí Jižní Asie (Srí Lanka, Pákistán, Bangladéš a další) rekrutuje 30% migrantů. Austrálie má 24 miliónů obyvatel, přijímá od roku 2008 přes 150 000 migrantů ročně. Tento rok by to mělo být asi 230 000 migrantů.