Co brání míru v Koreji? Historik má překvapivou odpověď

Problémy nelze ignorovat

Po oznámení obou politiků, že se "otevírá nová éra míru" a skončí korejská válka, přirozeně převažuje optimismus provázený pocitem úlevy, přiznává odborník. Dodává, že bez zbytečného zabíhání do detailů prohlášení a vynechání Kimova jména to dobře shrnul tweet amerického prezidenta Donalda Trumpa.

"Není pochyb, že taková schůzka dává důvod k optimismu. Ale nesmíme ignorovat nesčetné problémy, které mír v Koreji stále musí překonat - v neposlední řadě to, že Severní Korea je nadále brutální diktaturou," deklaruje Cathcart. Poukazuje také, že od roku 1972, kdy obě země začaly vyjednávat, bylo uzavřeno mnoho dohod, které směřovaly ke stejnému cíli jako ta aktuální - v roce 1991 se například oba korejské státy zavázaly k nastolení "mírového režimu", který by ukončil korejskou válku, avšak tento záměr zhatil o pouhé dva týdny poté spor ohledně severokorejského jaderného programu.  

Téměř každý detail ambiciózní nové pchanmundžomské deklarace vychází z minulých neúspěchů, ať již setkávání rozdělených rodin - v praxi kontrolovaného KLDR, která určuje míru kontaktů - či vágních slibů Pchjongjangu ohledně denuklearizace, případně příslibů propojení železničních sítí obou zemí, uvádí historik. Doplňuje, že skutečným spouštěčem vzájemných střetů ale zůstává demilitarizovaná zóna a méně známá, ale podobně důležitá severní dělící linie ve Žlutém moři, a není proto vyloučené, že záležitosti, které nedokáže Kim kontrolovat - například dezerce či sesuvy půdy, které přinesou miny do oblasti, kde hlídkují jihokorejští vojáci -, znovu eskalují slovní válku mezi oběma státy.

Počet témat, kterým se Kim a Mun věnovali, byl přiměřeně omezený a odrážel snahu učinit ze summitu spíše soukromou schůzku než pompézní ceremonii, poukazuje expert. Zdůrazňuje, že agenda bude muset být podstatně rozšířena a především přizvány Spojené státy spolu s Čínou, pokud má příměří z roku 1953 doznat nějakého rozšíření.

Dále je zde Japonsko, klíčový spojenec USA a také potenciální ekonomický záchranný člun pro KLDR, které se zřejmě cítí sbližováním korejských států opomenuto a odstrčeno, soudí Cathcart. Domnívá se, že pokud Trumpova administrativa začne flirtovat se stažením vojsk, pak se objeví tlak na rozšíření amerických vojenských aktivit a základem na Okinawě, což je vždy citlivou otázkou.

Historie se může opakovat

SSSR sice nebyl součástí dohody o příměří a Rusko není v pchanmundžomské deklaraci zmíněno, ale jde o klíčového hráče ve vyvažování severokorejských zahraničních vztahů, který má na Pchjongjang značné páky díky svému uhlí a dopravním vazbám, připomíná odborník. Pokládá otázku, zda Trump nebude trvat na tom, aby jeho "dobrý přítel" Vladimir Putin seděl u stolu, až dojde na jednání o jaderném statutu KLDR.

Navíc, americké a čínské postoje vůči Koreji jsou obtížně slučitelné a mohou výrazně ovlivnit politiku na poloostrově, pokud se tedy velmoci opět rozhodnout do ní zasáhnout, jak se v posledních 150 letech stalo již mnohokrát, píše historik. Dodává, že navzdory pozitivním dojmům z korejského summitu se mohou korejské státy stát loutkami v konfliktu mezi Pekingem a Washingtonem, a proto se čínské vize ohledně budoucnosti KLDR budou muset sladit s vizemi Trumpa a těch, kteří ho podporují.

Kim se sice na veřejnosti prezentoval novým způsobem, ale Severní Korea zůstává diktaturou, podotýká Cathcart. Připouští, že dohoda sice volá po kontaktech mezi "občanskými organizacemi" obou zemí, ale sám pokládá otázku, zda vůbec něco takového v KLDR existuje. Očekává, že případná účast severokorejských organizací by byla plně řízena skrze Korejskou stranu práce a zastřešující organizace, jakou je například Liga socialistické mládeže Kim Ir-sena.

Jihokorejská vláda sice realizovala rozsáhlý výzkum severokorejských gulagů a věznic, ale nyní se bude muset tvářit přívětivě při rozhovorech s Kimem o obecných podmínkách dodávek obilí či vzájemného setkávání občanů a sportovců, kteří budou pod bedlivým dohledem severokorejské strany, naznačuje odborník. Dodává, že Jižní Korea zároveň nesmí nechat příliš hlasitě promlouvat na 20 tisíc severokorejských utečenců na svém území.         

"To může být malá cena za ukončení korejské války, ale břemeno již dopadá na ty, kteří mají zájem na otevření informačních cest do Severní Koreje a pomoci potenciálním zběhům prchnout ze země," uzavírá historik.